Někteří diváci do kina chodit nemohou nebo nechtějí. Přesto by rádi v den premiéry viděli Batman v Superman nebo třeba Disneyho Zootropolis. Dokonce by si za takovou možnost ochotně připlatili něco navíc. A právě s tím počítá navrhovaná služba Screening Room.
V minulosti už hollywoodská studia s myšlenkou současného nasazení filmu do kin i na VOD koketovala a u malých nezávislých produkcí už se to dokonce děje. Kdykoliv se ale filmoví producenti pokusili podobným způsobem nasadit nějaký blockbuster (namátkou uveďme Mistrovský plán z roku 2011), provozovatelé kin pohrozili bojkotem filmu a hollywood si s to VOD nasazením zase hodně rychle rozmyslel. Z pohledu provozovatelů kin je to jedině logické – podobná služba je nepřipravuje pouze o příjmy z lístků, ale také o příjmy z jídla a pití, na kterých multiplexy vydělávají nejvíce. Screening Room z nějakého důvodu působí dojmem, že by se navzdory protestům prosadit mohl.
Možná je to proto, že má ve službě prsty Sean Parker, muž, který spoluzakládal Napster (první populární službu na sdílení hudby) a v podstatě změnil tvář celého hudebního průmyslu. Podle Parkerovy představy by si divák zakoupil za 150 dolarů speciální set-top-box, který by službu vysílal do vaší televize. Sledování libovolného filmu by pak stálo 50 dolarů a divák by jej měl k dispozici na 48 hodin.
Idea je taková, že by služba cílila především na diváky, kteří se do kina příliš nedostanou, jmenovitě třeba na rodiny s dětmi, které mají do nejbližšího multiplexu daleko. Když si spočítáte, kolik (americká) rodina utratí za lístky pro všechny, za nejrůznější občerstvení, popřípadě za hlídání dětí, tak oněch 50 dolarů není až tak vysoká částka. Nikde navíc není řečeno, že se před obrazovkou nemůže sejít vícero přátel, kteří se na promítací poplatek složí.
Parker si představuje, že jeho společnost dostane ze zápůjčky 10 dolarů, filmové studio 20 dolarů a provozovatelé kin 20 dolarů. A právě tohle by měla být ta cesta, jak kinaře přesvědčit k tomu, aby se službu nesnažili dopředu potopit. Diváci by navíc měli dostat další vstupenky do kina, aby byli motivovaní se v multiplexu přeci jen někdy vbrzku zastavit a nakoupit nějaký ten popcorn. Prozatím se nepovedlo úspěšně vysvětlit, jakým provozovatelům kin a v jakém poměru by zmíněná dvacka putovala (stejně tak do jakého kina by platily volné vstupenky), nicméně už holá teorie je natolik zajímavá, že o ní některé řetězce alespoň uvažují. (Zájem projevil minimálně velký řetězec AMC).
Obecně se ale provozovatelé kin v USA i v Evropě staví proti, klasicky opět ze strachu z odlivu zákazníků. Proti jsou i některé studia (Warner, Disney) a řada jednotlivých filmařů. Proti Screening Roomu vystoupili veřejně například James Cameron, Christopher Nolan, M. Night Shyamalan nebo Brett Ratner. Citují jak ekonomickou hrozbu pro filmový průmysl, tak nedostatky z hlediska prezentace – Mluví se o tom, že filmaři chtějí nabízet velký zážitek na velkém plátně, který diváci prožívají společně.
Naopak studia Universal, Fox a Sony o službě reálně uvažují a J.J. Abrams, Steven Spielberg, Peter Jackson, Ron Howard nebo Martin Scorsese ji podporují – někteří jsou snad dokonce i podílníky, ačkoliv přesné podrobnosti nejsou veřejně k dispozici. Tito filmaři naopak vidí ve službě cestu do budoucnosti, přirozený pokrok a liberalizaci trhu – promítání premiér už by nebylo svázané s možností vyrazit do kina.
