Menší rozpočet, menší počet hereckých hvězd a komornější prostředí. Tak vypadá nová detektivka Přízraky v Benátkách (v originále A Haunting in Venice), jež je třetím hraným filmem ve kterém vystupuje Kenneth Branagh jako slavný Hercule Poirot. Britský klasik se opět ujal jak hlavní herecké role, tak režisérské stoličky, ovšem po horších finančních výsledcích Smrti na Nilu měl za úkol najít způsob, jak nabídnout divákům další působivý detektivní zážitek, ale zároveň se vypořádat s nižšími prostředky na výrobu.
Volba tak padla na Halloween’s Party - méně známý příběh z pera Agathy Christie. Ten poskytl Branaghovi ideální podmínky jak ušetřit na velkolepé výpravě, a zároveň přivést do série nové oživení v podobě nadpřirozených prvků a příklonu ke klasickému hororu. V trailerech tento aspekt fungoval, a minulý týden, kdy snímek dorazil do našich kin, jsme se mohli přesvědčit, zda se to povedlo přenést i na stříbrné plátno.
Velkou výhodou detektivních příběhů je, že se mohou efektně odehrávat i na velmi malé ploše. V zašlém a polorozpadlém italském sídle uprostřed Benátek, například. Změna prostředí z vesnice na anglickém venkově (kde se odehrává předloha) na atmosferické Benátky byla ve výsledku dobrou a neškodnou volbou. I přesto že film neprovází bohatá výprava a opojné, sluncem zalité záběry jako výše zmíněnou Smrt na Nilu, zvládá mu Branagh propůjčit kouzlo jednoho z největších skvostů Itálie. Benátky těsně po 2. světové válce působí jako idylické místo, kde se život obyčejných lidí vrátil k normálu, přesto jím prostupuje určité tajemství.
Většina filmu se nicméně odehrává v interiéru - ve starém italském sídle, které dřív bývalo sirotčincem, a svoji největší slávu má dávno za sebou. Historii paláce využívá příběh naplno, je s ním šikovně provázán a spousta různých detailů hraje roli ve finálním zúčtování. Staré chodby a sály působí o to mrazivějším dojmem, že se po nich prochází utajený vrah.
Celkově je příklon k hororovému žánru vítaným oživením. Branagh zkouší detektivku ozvláštnit kreativními kamerovými záběry, či na vás sem tam hodí jumpscare. Po celou svoji délku si film pohrává nejen s myslí geniálního detektiva, ale i tou naší. Scénář se vás snaží přesvědčit, že tentokrát jsou jakákoliv racionální vysvětlení zbytečná, a věci mezi nebem a zemí jsou skutečné. Pod tlakem záhadných zjevení místy kapituluje na zdravý rozum i Poirot, což jej dostává do zatím neviděných situací. I přesto si myslím, že mohl být v tomto scénář odvážnější, a pokusit se běžně neomylnému géniovi podlomit duševní zdraví krapet víc.
Množství rozličných postav opět funguje jako různorodá skládanka, která do sebe nakonec perfektně zapadne. I když je tentokrát obsazení méně hvězdné, stále tu najdeme jména jako jsou Oscarem oceněná Michelle Yeoh, Kelly Reilly, Jamie Dornan či Tina Fey. Na herecké obsazení a jejich výkony je v Poirotově filmové sérii pravidelně spoleh, a nejinak je tomu i zde. Pochvalu si zaslouží i třináctiletý Jude Hill, jež se Branaghovi osvědčil v jeho loňském dramatu Belfast, a ze kterého roste do budoucna velmi zajímavý mladý herec.
Celkově se mi těžko hledají na filmu jakákoliv výrazná negativa. Občas děj zbytečně přešlapuje na místě, výslechy některých podezřelých nemají takový šmrnc. Finální rozuzlení zápletky je velmi chytré, ale jako divákům je nám nabídnuto méně vodítek než by fanoušci detektivních příběhů uvítali.
Ve výsledku je ale třetí Poirot v podání Kennetha Branagha velmi příjemnou novinkou. Film úspěšně zkouší v rámci série nový přístup k detektivnímu žánru, a pouští se do vod atmosferického hororu a nadpřirozena. Do příběhu ze zašlého italského sídla to ideálně sedí. Stejně jako u recenze Smrti na Nilu i zde musím zopakovat, že Branagh je zkrátka řemeslně zručný filmař, dodává filmu šmrnc, zkouší různé formy záběrů a obecně je na filmu vidět, že se ho snaží jakkoliv odlišit, aby byla detektivní žánrovka i nadále atraktivní. A to se mu dle mého názoru daří víc než slušně. Nečekejte žánrovou revoluci nebo film roku, ale jako tradiční detektivka s jemnými obměnami Přízraky v Benátkách nezklamou .
