AKTUALIZACE: Vyšetřovatelům FBI se podařilo zjistit, že kopie Osmi hrozných, která se objevila online, byla určena Andrewovi Kosovemu, spoluřediteli společnosti Alcon Enterteinment. Ta si na 25.12., tedy na stejný den, kdy má v limitovaném nasazení premiéru Osm hrozných, naplánovala premiéru svého akčního snímku Bod zlomu. Nezní ale příliš pravděpodobně, že by vysoce postavený představitel filmové společnosti takhle riskoval a nejspíš se jedná jen o shodu kuriózních okolností. Kosove se dušuje, že DVDčko nikdy nedržel v ruce (od doručovatele jej převzal jeden z asistentů), a že sám zahájí ve firmě interní vyšetřování a bude maximálně spolupracovat s FBI, protože filmové pirátství ohrožuje celý filmový průmysl bez rozdílu. Jen během prvního dne od úniku si Osm hrozných podle odhadů analytiků stáhlo 200-600 tisíc uživatelů a film se okamžitě začal prodávat na tržnicích, především v Číně.
Původní článek, 22.12.: Děje se to každý rok, takže to není žádné velké překvapení, nicméně už je to tu zase. Na internet postupně unikají jednotlivé filmy, které jsou (nebo budou) nominovány na nejrůznější ceny. Jak je něco takového vůbec možné? Zatímco velkofilmy se točí především pro peníze, podpora ambiciózních dramat je otázkou prestiže. A pokud chce studio pro svého šampióna nějakou tu sošku vydobýt, musí mu pořádně umést cestičku. Krokem číslo jedna je zajistit, aby akademici (a američtí novináři, ti rozdávají ceny také) filmy vůbec viděli. Někteří akademici jsou zaneprázdnění, jiní staří a domov už příliš neopouštějí, další žijí v oblasti, kde nejsou žádná artová kina, která by náročnější filmy promítala. A pokud nepůjde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi.
Studia tedy rozesílají každoročně své černé koně tisícům různých lidí po celých Spojených státech, na takzvaných „screenerech“, tedy prezentačních DVDčkách, která jsou určena pouze a jenom k tomuto účelu. K takto poskytnutým filmům studia přikládají jednoznačnou informaci o tom, že jsou určeny pouze a jenom pro potřeby hodnotitelů, a že jejich další šíření je zakázáno a trestáno. Přesto se najde vždycky alespoň jeden rebel, který film umístí na internet. Vlastně to ani nemusí být nikdo z akademiků. Hodnotitelé mají rodiny, přátele, DVDčko jde poštou, dá se ztratit, nebo někde zapomenout. A pro studia je zřejmě benefit potenciální ceny nebo nominace větší, než případný ušlý zisk. A tak se s letitým problémem nic nedělá. Nebo možná dělá, ale navenek to není vidět.
Vzniká tak paradoxní situace, kdy se oficiální premiéra leckterého filmu u nás odehrává až třeba v březnu, avšak část potenciálních diváků už o něj v té době nebude mít zájem, protože jej viděla už před několika měsíci. I když pomineme veškeré legální a morální otázky, jsou takto získané kopie filmů často spíše nižší kvality a se zážitkem z kinosálu nejde domácí projekce pirátské ripu příliš porovnávat. Jenže když celý filmový svět o nějakém snímku či hereckém výkonu pěje už někdy od podzimu pochvalné ódy a u nás se daný film bude promítat až dlouho po předávání oscarů (a to ještě jen ve velkých městech, protože okresní kina mají často prostor jen pro dabované blockbustery a rodinné filmy) nebo vůbec, nejeden filmový fanda podlehne pokušení a k morálně diskutabilnímu stahování filmu se prostě uchýlí...
Jak tuhle problematiku vnímáte vy? Mělo by „pravému fanouškovi“ záležet na vysoké technické kvalitě zážitku, kterou mu piráti nenabídnou? Mohou si za všechno sama studia? Nebo snad lokální distributoři? Měl by poctivý fanda filmy podporovat kupováním vstupenek a DVDček? Zaostává distribuční model za technologickým pokrokem? Nebo prostě žijeme v době, kdy každý musí mít všechno HNED a pár dní si počkat je straaaaašlivý problém, o kterém se hladovějícím v Africe může jen zdát? Podělte se o svoje názory v diskusi. Předem upozorňujeme, že jakékoliv šíření odkazů apod. do komentářů nepatří a bude okamžitě mazáno.
Zdroje: THR
