Ceny akademie jsou rozdány. Kompletní přehled vítězů najdete tady, ale pojďme se na jednotlivé výhry (či prohry) podívat trochu blíž.
Večer začal předáváním cen za nejlepší původní a adaptovaný scénář. Vítězství Spotlightu a Sázky na nejistotu se dalo očekávat. Oba dva filmy sklízely ceny už dříve a oba dva byly také z desítky nominovaných největšími kandidáty na hlavní cenu. Otázkou bylo pouze to, jestli si filmy po úvodním vítězství odnesou také nějaké další ceny. Podobně bez překvapení byla i kategorie herečky ve vedlejší roli, kde se vítězství Alicie Vikander očekávalo s velkým předstihem. Alicia se sice k ceně dostala poněkud neférovým způsobem, když byla jakožto představitelka hlavní role zařazena do kategorie rolí vedlejších, avšak v Dánské dívce byla vynikající a celý film svým výkonem pozvedla a strhla svou postavu do centra pozornosti.
Pak přišlo předávání technických cen a tam menší překvapení přeci jen nastalo. Šílený Max patřil v řadě kategorií mezi favority, ale že si nakonec odnese dokonce šest sošek, to asi nikdo nečekal. Na chvíli fanoušci Maxe mohli začít doufat, že film uzme i hlavní ceny, ale nakonec mu nebylo dáno. Může to přitom působit poměrně zvláštně. George Miller šest složek svého filmu skrze výběr těch nejlepších spolupracovníků dotlačil až k Oscarům, ale tahle absolutní kontrola a týmový duch z něj nedělají nejlepšího režiséra?
Ale takhle akademici často nejspíš vůbec nemyslí. Zkrátka jdou okénko po okénku a v každé kategorii zkrátka vyberou (dle svého soudu) to nejlepší. Anebo chtěli hlasováním v technických kategoriích ukázat, že je Mad Max technicky vyspělý film, který využívá spoustu prostředků na maximum, ale to z něj pořád ještě nedělá výjimečný film, jaký by si zasloužil hlavní ceny. Nejvíc v téhle pasáži večera potěšil Oscar pro střihačku Margaret Sixel, Millerovu manželku. A jestli jsme někde skutečně čekali vítězství někoho jiného, tak to byla především kategorie kostýmů, kde Popelka vypadala jako přesně ten typ filmu, jaké Akademie ráda ocení.
Dvě technické kategorie, kde Max nebodoval, jsou kamera a triky. U kamery asi není o čem diskutovat. Emmanuel Lubezki odtáhl svojí kamerou celého Revenanta a povýšil jej na film, do kterého se musí i jeho úplně největší odpůrci očima zamilovat. Lubezki nabídl překrásné kompozice, práci se světlem, neotřelé záběry, ale samozřejmě také dlouhé nepřerušované scény, ve kterých kamera tančila skrz dění jako další pozorovatel, který přirozeně splývá s okolím. Lubezki je prvním kameramanem v dějinách, kterému se tři Oscary po sobě povedlo získat.
Daleko větším šokem pro leckoho mohl být Oscar za vizuální efekty pro Ex Machinu. Všichni konkurenti měli několikanásobně větší rozpočty i několikanásobně větší množství triků. Akademici si zjevně řekli, že množství není všechno a ocenili efektivitu, s jakou trikaři pracovali v Ex Machině. Kdyby se robotickou Avu nepodařilo zpracovat dostatečně věrohodně, celý film by se rozpadl. Protože ale trik po celou dobu funguje a vy věříte, že se koukáte na skutečnou umělou bytost, může se nenápadná sci-fi soustředit na drama, o které jde ve filmu především. Malému filmu každopádně cena sluší.
Ke krátkým filmům vám mnoho rozumného nepovím, protože jsem ani jeden z nich neviděl, takže pojďme na celovečerní animák. Tam o výhře V hlavě nikdo nepochyboval a také jsme se jí dočkali. I kdyby konkurence nabízela něco zajímavějšího, příliš by jí to nepomohlo, protože většina akademiků stejně menší nebo zahraniční produkce nikdy neuvidí a bude se rozhodovat mezi několika animovanými velkofilmy, na které tak či tak vyrazili s dětmi či vnoučaty.
