Osobně patřím k těm, kterým se Revenant líbil, ale v Inarrituově vítězství nenacházím žádnou velkou logiku. Až do nedávné minulosti také vyhrával nejlepší film i Oscara za režii, avšak režie Spotlightu zřejmě není pro akademii dostatečně okázalá, i když Tom McCarthy svůj příběh podal naprosto geniálním způsobem, kdy ustoupil látce z cesty, nechal ji mluvit a do toho ještě nenápadně stihl udělat napínavé drama z diskutování v kanclu a podtrhávání novin v potemnělém skladu. Alejandro Gonzalez Inarritu se druhou soškou v řadě zapsal po bok Johna Forda a Josepha L. Mankiewicze, jediných dvou dalších režisérů, kterým se něco takového podařilo.
O hercích v hlavních rolích není příliš co dodat. O výhře Leonarda DiCapria jsme vydali celý samostatný článek. A Brie Larson? Ta rozhodně vyhrála po zásluze. V roli vězněné matky je naprosto znamenitá. Její postavě skutečně věříte, že od nějakých sedmnácti let žije v izolaci. Mísí se v ní mateřské pudy s občasným zábleskem chovaní nedospělé dívky, která nikdy neměla příležitost přirozeně stárnout a nabírat zkušenosti v normální světě. Obranný mechanismus hraje stejnou roli jako sobectví, v jeden moment je máma otrávená úplně všemi a vším, jen aby zase začala trpělivě plnit svou mateřskou úlohu. To všechno přirozeně, uvěřitelně, s drobnými nuancemi. Brie na sebe postupně upozorňovala v Tanner Hall, Scottu Pilgrimovi a především v seriálu Tara a její svět. Přišly další menší role v Rampart, Spectacular Now nebo v 21 Jump Street, ale skutečným průlomem byl Short Term 12, za který měla podle některých Brie dostat Oscara ještě daleko spíš než za letošní Room. Teď už je z ní definitivně etablovaná herečka a můžeme od ní do budoucna čekat velké věci.
A pak tu máme Spotlight, který vyhrál úplně první cenu večera, pak dlouho nic a nakonec tu poslední. Naposledy vyhrál celkový vítěz jednoho jediného dalšího Oscara v roce 1952, kdy zvítězilo Největší představení na světě, oceněné vedle hlavní ceny také pouze za scénář. Čím je něco takového dané? Spotlight je velice skromný film, který na sebe žádnou svou částí výrazně neupozorňuje. Všechny součásti pokorně pracují pro skvělý výsledek, který byl také po zásluze oceněn. Spotlight možná není vypravěčsky nej(r)evolučnější film roku (Mad Max), ani nejokázalejší (Revenant), ale neoddiskutovatelná soustředěnost a preciznost tu jsou. Navíc jde o film se zdaleka nejdůležitějším a nejaktuálnějším tématem. Spotlight na rozdíl od konkurence (vyjma Sázky na nejistotu) ukazuje na nějakou globální sociální situaci, která zasahuje skutečně masivní množství lidí.
Před hlasováním panovala obava, že se akademie takhle pichlavým tématem nebude chtít zabývat, filmu však zřejmě pomohlo preferenční hlasování, kdy možná neměl mnoho nadšených zastánců, kteří by jej vynášeli do nebes, ale velké procento lidí se snímkem bylo skutečně spokojené a s chutí jej na svém hlasovacím lístku zařadilo na druhé či třetí místo. Tak či tak je vítězství filmu zasloužené a určitě patřil mezi nominovanými k těm nejlepším. Letošní předávání neskončilo (v rámci výsledků) žádnou velkou kontroverzí v hlavních kategorií a pro jednou skutečně můžeme zlaté sošky brát jako štempl kvality, kterým by měly být.
