Kdo by čekal, že na přelomu let 2015 a 2016 ještě jednou uvidíme v kinech Rockyho. Kdo by kdy řekl, že legendární boxer bude v nějakém filmu toliko vedlejší postavou a kdo by kdy řekl, že z toho všeho vyleze jeden z nejlepších filmů s Rockym vůbec. Creed tohle všechno splňuje a to by v něm vlastně Stalloneův legendární boxer vůbec nemusel být a nějakým způsobem by to fungovalo taky.

Hlavním hrdinou snímku je Adonis „Donnie“ Johnson. Nemanželský syn Apolla Creeda, Rockyho největšího rivala i přítele. Donnie měl to štěstí, že se jej v raném věku ujala vdova po Apollovovi, a tak po několika letech drsné školy ulice začne vyrůstat v dostatku, získá kvalitní vzdělání a práci si může vybírat. Snášet rány v ringu nemusí. Přesto jej něco mezi provazy neustále táhne. Aby se dostal mezi profesionály, vyhledá Rockyho a přesvědčí jej, aby ho začal trénovat.

Jednoduchá zápletka se drží klasické kostry sportovních filmů. Nadějný mladík na to sám nemá, ale po přemluvení legendárního trenéra a tvrdé přípravě se nakonec může s bradou vztyčenou postavit svému oponentovi a ještě během toho všeho stihne sbalit dívku snů. Na Creedovi je sympatické, že i když se boxerským klišé nevyhýbá, nikdy se v nich zbytečně nenimrá, nesnaží se je naplnit do posledního detailu. Naopak, kdykoliv by hrozilo, že se z Creeda stane klasické sportovní melodrama, dokáže držet vypjaté emoce na uzdě, nechá postavy chovat civilně, přirozeněji a nežene je do zbytečné křeče. Některé situace jsou zkrátka silné sami o sobě, i když se je filmaři nesnaží za pomoci patetických proslovů a hudby totálně vyždímat.

Vděčíme za to Ryanu Cooglerovi, který k filmu napsal střízlivý scénář a střízlivě jej zrežíroval. Coogler si většinou vystačí s tím, že jednoduše předkládá situaci, bez toho, aby na sebe vizuální stránka nějak hlasitě upozorňovala. Nejokázalejším vypravěčským prostředkem jsou dlouhé záběry beze střihu, kterými Creed dokáže perfektně vtáhnout do děje. Jeden boxerský zápas je dokonce natočený bez jakýchkoliv přerušení, na jeden zátah! A jakkoliv je takový kousek obdivuhodný, je moc dobře, že skutečným vrcholem je zápas závěrečný, ve kterém se střetávají filmařský um s emocemi.

A ty by nikdy nefungovaly bez výrazných postav. Michael B. Jordan spolupracuje s Ryanem Cooglerem už podruhé (Fruitvale Station) a spolupráce jim zjevně svědčí. Jordan kvůli roli Donnieho prošel výraznou fyzickou proměnou, která mu pomohla i s vlastním hereckým výkonem. To jak se Donnie pohybuje, to jak působí navenek. V tom všem je cítit děcko vychované ulicí, které má v sobě neklidného zápasníka, i charismatického kluka od vedle, který dovede na svoji stranu získat Rockyho i okouzlit pohlednou sousedku (Tessa Thompson). Jordan film bez potíží táhne a vítězství mu okamžitě přejete. Jenže vtip je v tom, že Jordan na film není sám.

Kapitolou samou pro sebe je jeho parťák Rocky, který je v některých momentech téměř druhou hlavní postavou filmu. Má svoje vlastní potíže a svoje vlastní zápasy, které musí vyhrávat. S Donniem tvoří dvojku „otce se synem“, vztah který oba dva dlouho (nebo také nikdy) pořádně nezažili, a jejich souhra je bez debat hlavním motorem celého filmu. Řeči o Oscarovi, které jsou občas slyšet, jsou asi zbytečně přemrštěné, ale rozhodně je pravda, že Sylvester Stallone hraje jako o život a podává jeden ze svých vůbec nejpřesvědčivějších výkonů.

A pak je tu samotný fakt, že Rocky je Rocky. Vlastně ani tak nezáleží na tom, jak moc si pamatujete starší filmy se slavným boxerem. Podstatné je, že současná popkultura je esencí Rockyho prodchnutá a všichni jeho příběh moc dobře znají, i když třeba jen jako modelový vzorec, který použily další a další sportovní filmy, které přišly po „Italském hřebci“. Sylvester Stallone je ztělesněním filmového boxera, a když na scéně má působit jako zestárlý zápasník, který toho v životě hodně viděl a vyboxoval, dostává Creed v herci tu přidanou hodnotu, že mu díky letitému mediálnímu obrazu věříte ještě dřív, než stačí vůbec promluvit. Stallone může do role položit kus ze sebe a výsledek stojí za to.

Verdikt

Boxerských filmů je moc a většina si je dost podobná a jen těžko přináší něco nového. Ani Creed vyloženě nepřekvapí, avšak alespoň je velice sebevědomě natočený, je skvěle obsazený a jako více než příjemný bonus má patrona všech filmových boxerů, Rockyho.