Hodně dlouhou dobu jsem snil o tom, že se ve filmovém ringu postaví proti sobě Rocky Balboa a Jake LaMotta alias Sylvester Stallone a Robert De Niro. Nicméně jak desetiletí plynula, přestávalo být reálné, že se hvězdného boxerského souboje někdy dočkáme. Oba totiž nezastavitelně stárnuli a představa, že si ještě někdy sundají před kamerou trička, se nejevila příliš pravděpodobně. Jenže Hollywood by přece nebyl Hollywoodem, kdyby podobné sny nedokázal plnit, i když mnohdy s notnou časovou prodlevou. A to je i případ sportovní dramedie Zpátky do ringu (Grudge Match), v níž si prošedivělé legendy osmdesátkových a devadesátkových akčních filmů hodlají jednou provždy vyrovnat účty. Ale proč až teď?
Sylvester Stallone se v uplynulých zhruba dvou letech velmi bolestivě přesvědčil o tom, že tradiční akčňáky staršího střihu už moc lidí do kin nepřilákají. A nic na tom nezmění ani jeho jméno na plakátu. Omladinu lákají komiksovky, fantasy romance či futuristické sci-fi řežby, tudíž žánry na míle vzdálené představiteli Rockyho či Ramba. Sly sice zvládnul oslovit relativně dost diváků s nostalgickou týmovkou Expendables (1,2), ale tím výčet úspěchů prakticky končí. Akční kriminálka Jedna mezi oči ostudně vyhořela a očekávaný Plán útěku, v němž konečně spojil síly s Arnoldech Schwarzeneggerem, taky neudělal žádnou velkou díru do světa, ač se jednalo o kvalitativně solidní kousek. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se Stallone pokusí něco změnit a vrhne se do komediálních, případně dramatických vod, přičemž spolupráce s charismatickým De Nirem a zručným režisérem Peterem Segalem vypadala na první pohled jako krok správným směrem.
A rovnou vám mohu říci, že volba to byla naprosto správná, protože trojice Stallone, De Niro a Segal dokázala vytvořit zábavný, příjemný a nenáročný sportovní snímek, u něhož se divák bezvadně odreaguje. Tedy pokud přistoupí na jemný nostalgický nádech, jehož se Sly očividně nechce vzdát. Přirozeně nejde o žádnou hlubokomyslnou psychologickou sondu do duší dvou boxerských veteránů, kteří už před několika desítkami let pověsili rukavice na hřebík. Spíše se jedná o vtipný pohled na souboj člověka s věkem, jenž každého z nás nevyhnutelně čeká, opepřený kopcem chlapácké rivality, několika povedenými pomrknutími do minulosti, hrstkou trefných hlášek geniálního Alana Arkina a špetkou romantiky zosobněné ve stále atraktivní Kim Basinger.
Všechno se točí kolem dlouhotrvající rivality mezi Henrym "Razorem" Sharpem (Stallone) a Billym "The Kidem" McDonnenem (De Niro). Tvůrci zcela dle očekávání zvolili dva naprosto protichůdné charaktery, tudíž každý z nich vám bude sympatický jinak. Jeden je zamlklý a očividně unavený introvert, jehož život je jen prošedivělou rutinou. Druhý je naopak stále ještě nedospělým spratkem s prořízlou pusou a otravně předimenzovaným sebevědomím. Jak říkám, cestu si asi najdete k oběma chlapíkům, neboť oba charaktery mají své nepopiratelné kouzlo a vhodně se v rámci příběhu doplňují. Současně musí být každému hned jasné, že když se tihle dva setkají v jedné místnosti, rozhovor se neobejde bez sarkastických narážek a ironického špičkování. Nečekejte však nějakou spršku gagů nebo kanonádu one-linerů. Humor je dávkován střídmě, ale povětšinou vkusně a nenásilně.
Snímek sice místy působí dojmem, že neví, zda chce být sportovní komedií, životním dramatem či romantickou limonádou, ale v konečném důsledku je ona žánrová roztříštěnost spíše přínosem než záporem. Trošku slabinou jsou tu a tam melodramatické výstupy týkající se osobních peripetií našich hrdinů, kdy uměle naroubovaný syn, milující vdova či supersprávňácký vnuk působí docela stereotypně a trošku lacině. Jak už to tak bývá, emoce a dojetí se paradoxně dostaví v úplně jiné (přirozeněji působící) části filmu.
Verdikt:
Sylvester Stallone a Robert De Niro jako dva nesmiřitelní boxeři, jejichž éra už dávno pominula. Jejich věk je předurčuje spíše k pobytu v domově důchodců nežli k zápasu v boxu před tisícovkami diváků, ale shodou okolností dostanou poslední šanci ukázat, co v nich je. Stallone opětovně potvrzuje, že hodlá dál pokračovat v nostalgických filmových pomrknutích do minulosti. Tento mix sportovního dramatu a romantické komedie drží pohromadě šikovná ruka režiséra Petera Segala, který vytřískal z obou hereckých velikánů přesně tolik potu a energie, kolik bylo potřeba k zábavnému, vtipnému a nevtíravému snímku o nikdy nevyhasínající rivalitě, stárnutí a lásce. Kdo se chce pohodově odreagovat, ten by s návštěvou kina neměl otálet.
