Dvě legendy akčního žánru – Sylvester Stallone a Arnold Schwarzenegger – mají svoje nejlepší roky už asi za sebou. Oba dali filmovému světu nesčetně pamětihodných rolí, tudíž o jejich přínosu nemůže být pochyb. Podíváte-li se na filmografii jedno či druhého, spatříte pěknou řádku hitů, které je možno sjíždět pořád znovu a znovu. Fanoušci dlouhá léta snili o filmu, v němž budou Sly a Arnie bojovat bok po boku, protože to by byla teprve lahoda. Jenže odvěcí rivalové si zprvu nemohli přijít ani na jméno a hádali se o tom, kdo zabil ve filmu více nepřátel. Ale postupem času, jak jim roky naskakovaly, se z nich stali dobří přátelé. Pak už zbývalo jen najít vhodný scénář, šikovného režiséra, dostatečnou mezeru v diářích a vysněný projekt, nakonec pojmenovaný jako Plán útěku (Escape Plan), mohl vesele odstartovat svoji pouť na plátna kinosálů. A jak to celé dopadlo?
Nebudu před vámi nic tajit. Na podobný snímek jsem čekal od útlého dětství, neboť Stallone i Schwarzenegger jsou moji hrdinové, s nimiž jsem vyrůstal. Přiznejme si však, že ani oni se nevyhnuli zaškobrtnutím, eventuálně i větším přešlapům. O to větší radost mám z toho, že k Plánu útěku přistoupili s dnes již málokdy vídanou lehkostí, nadšením a nadhledem. Ačkoliv oba mají leccos za sebou a sedmdesátka jim klepe na dveře, očividně se dokázali natáčením bavit, což se ve výsledku muselo nutně projevit. Právě zmíněný nadhled ještě posílený osmdesátkovým feelingem je bezpochyby největší devízou Håfströmova útěkářského thrilleru, který ovšem trpí tradičním neduhem nedopečeného scénáře. Tvůrci si doopravdy nelámali hlavu se zápletkou a spíše pracovali s jednoduchým motivem léčka – vězení – sympatický a tajuplný kámoš – útěk. Na druhou stranu by bylo naivní očekávat od filmu dvojice Sly & Arnie nějakou obzvláště sofistikovanou podívanou, jež skončí jinak než masivní přestřelkou, při které zemřou tucty padouchů. Blbost! Schéma je k radosti většiny věrných fandů zachováno a s klidným srdcem mohu říci, že funguje docela obstojně.
Jasně… Občas musíte malinko (někdy i docela dost) přimhouřit oči, jelikož s logikou je scenáristické duo Miles Chapman a Jason Keller čas od času fakt na štýru. Důmyslný plán útěku z hypermoderního vězení budoucnosti je skoro kompletně založen na náhodě, respektive na faktorech, které mnohdy nemohou naši hrdinové ovlivnit. Současně vyprávění opravdu nemá čím překvapit, šablona je pevně daná, leč volání po nápaditějším scénáři vyslyšeno nebylo. Závěrečný twist na pláži by vám měl být taktéž jasný (alespoň jako alternativa) zhruba v polovině projekce. Trošku překvapivě i vizuál působí místy přece jenom malinko levně a sterilně, čemuž nahrává i fakt, že se příběh téměř kompletně odehrává v jednom velkém skladu. Problém tkví v tom, že chybí více špíny, prachu, nevraživosti a potu. Lapáky v hitovkách jako Kriminál nebo Tango & Cash vyvolávaly v člověku silnější dojmy.
Teď si asi říkáte, jak tohle může dopadnout nadprůměrně. Vězte, že možné to je! Důvody jsou dva - oba jsou svalnaté, trošku neotesané, malinko prošedivělé, ale setsakra charismatické. Mluvím samozřejmě o dvou hlavních protagonistech, jejichž galapředstavení, v kombinaci s dynamickou režií Mikaela Håfströma, katapultuje Plán útěku do úplně jiných dimenzí zábavy. Navíc do skládačky skvěle zapadá i dvojice záporáků v podání brutálního Vinnieho Jonese a démonického Jamese Caviezela. Speciálně druhý jmenovaný si svoji roli vychutnává plnými doušky. Když k tomu připočtete solidní dávku humoru, několik vtipných pomrknutí do minulosti, Schwarzeneggerův lingvistický diskurs do tajů němčiny, fungující chemii a nařachané akční finále, pak vám z rovnice vychází sice přímočarý, ale hodně příjemný, výživný a nostalgický koktejl, kterému nějaká ta scenáristická neobratnost či tvůrčí stereotyp nemůže vážně ublížit. Kdo dokáže na zhruba 2 hodiny vypnout mozek a rozhodne se oldschoolově pobavit, určitě nebude peněz za lístek do kina litovat. V Bullet to the Head a zčásti i v Konečné měl styl jen Sly, respektive Arnie. Tentokrát je to stylové skoro celé!
Verdikt
Osmdesátkový feeling je z akčního thrilleru Plán útěku cítit na míle daleko a nezabrání tomu ani stěny nejmodernějšího vězení světa. Stallone a Schwarzenegger to berou s osvěžujícím nadhledem a já jsem jen rád, že konečně dostali rozum a natočili společně nahláškovaný biják. Příběh sice není nikterak objevný, plán je zkratkovitý a skutečně závisí hodně na náhodě, ale realističnost nikdy nebyla silnou stránkou téhle svalnaté dvojky. Závěrečná transformace v akční řežbu je vpravdě spíše logickým a očekávaným vyústěním než scenáristickou neobratností. Díky hoši, tohle bodlo!
