Nejsem fanda sportovních filmů. Většina jich je podle mně na jedno brdo. Hrdina (tým hrdinů) buď nikdy nebyl dobrý nebo padl na dno, něco se změní, vyhraje, třikrát hurá. Buď se k tomu přihodí humor nebo slzy, podle momentální potřeby a je hotovo. Jen výjimečně se najdou filmy, které se zajetými vzorci alespoň trochu nějakým způsobem pracují (např. Moneyball), obvykle má ale přednost klasická šablona. Pak už záleží samozřejmě jen na zručnosti filmařů a nasazení herců, jak moc se šablonu podaří vyždímat a ustát její nástrahy se ctí. V případě Bojovníka (Southpaw) se to povedlo maximálně.
Jake Gyllenhaal prošel fantastickou transformací a zahrál si boxera z chudých poměrů, Billyho Hopea. A nebavíme se jen o úctyhodné muskulatuře, jakou se hereckému třicátníkovi povedlo vypracovat. Gyllenaal se v nové roli zcela jinak pohybuje, jinak mluví nebo se jen dívá. Opravdu mu není těžké věřit, že je to agresivní prosťáček z ulice, kterého drží v lati jen pravidelný život sportovce a jeho manželka Maureen (Rachel McAdams), která sice také vyrůstala v dětských domovech, ale evidentně pobrala daleko víc selského rozumu a má podstatně klidnější povahu.
Všechno se změní ve chvíli, kdy už se Billy dál nemůže o Maureen opřít a musí se spolehnout sám na sebe. Pokud chce ještě někdy vidět vlastní dceru, musí zkrotit svoje chování, dát svému životu opět řád a získat zdroj příjmů. Bohužel, Billy umí opravdu jen boxovat a kvůli pošramocené reputaci se může utkat jedině s protivníkem (Miguel Gomez), kterého už by nejraději v životě nikdy neviděl, a který v něm probouzí to nejhorší.
Mám-li být upřímný, mnohem víc by mne přitahovalo tvrdé drama o tom, jak se s podobnou situací vypořádává boxer, který už ve svém životě nadále sportovní berličku nemá a mít nebude. Jakékoliv získání opětovné kontroly nad vlastním životem by pak bylo u Billyho o to obdivuhodnější. Jenže režisér Antoine Fuqua prostě chtěl točit klasický sportovní film, a tak nemohou chybět protivný trenér, který z hrdiny vytříská to nejlepší (Forest Whitaker), tréninkové montáže a závěrečná katarze skrze rozhodující finální zápas.
Jenže ony jsou ty tréninkové montáže zkrátka perfektně sestříhané, při zápasech je cítit pach krve a Forest Whitaker je už teď jeden z nejpamětihodnějších filmových trenérů. Jakkoliv se film drží zajetých vzrorců, drží se jich s nenápadnou lehkostí a filmařskou precizností. Zápasy jsou poměrně dlouhé, ale nikdy nezačnou být repetitivní. Náš bojovník se pořád má kam vyvíjet, jak měnit svoji techniku i přístup. Doslovné poražení vlastních životních problémů v ringu je sice nesmírně zjednodušující, ale jako demonstrace nezlomnosti lidského ducha podobná metafora prostě funguje, když je natočená podobně pevnou rukou, jako právě v Bojovníkovi. Celý snímek má sice dvě hodiny, ale neustále se dere kupředu, neustále se mu daří držet ve vzduchu jemné napětí a očekávání toho, jak vlastně Billy další a další a další rány osudu bude přijímat.
Vrcholným zásahem na solar je pak hrdinovo sbližování s dcerou, která je z tátovy slabosti zničená a potřebuje, aby se kvůli ní dal dohromady. Jakkoliv je totiž postava prosťáčka, který se bušením do lidí a dobrovolnou destrukcí svého vlastního těla promlátil až k pohádkovému jmění cizí, příliš se s ní nedá ztotožnit a vlastně je nesympatická, jeho zdrcující zjištění, že se nedokáže postarat o jedinou podstatnou věc ve svém životě, je univerzální a silné. Kdykoliv je malá Leila (Oona Laurence) na plátně společně s tátou, nejde než podlehnout servírovanému dramatu a se zatajeným dechem Billymu fandit.
Verdikt
Bojovník je to nejklasičtější boxerské drama, jaké si dovedete představit, které se ale nebojí ze své škatulky vytřískat maximum. Gyllenhaal se chameleonsky převtělil do nanicovatého prosťáčka, který se musí naučit, že přímočarou agresivitou se ani v ringu ani mimo něj daleko nedostane. Souboje mezi provazy jsou napínavé a Billyho rodinné drama je připravené vás rozervat emocionálně. Ani trochu nepochybuji o tom, že pro některé diváky bude snímek až příliš šablonovitý či manipulativní, ale mě zkrátka knockoutoval, tak jak se u podobně vypjatých sportovních dramat sluší a patří.
