Bývalý olympionik Peter Baláž, kterému říkají Koza, nemá lehký život. Na rodinu vydělává jen ze sběru železa. Když mu přítelkyně oznámí, že je těhotná a hodlá jít na potrat, je donucen vrátit se k boxu a v ringu získat peníze, nikoli na potrat, ale aby přítelkyni ujistil, že si dalšího potomka mohou dovolit. Pomoci mu v tom má trenér Ján Franek, další bývalý olympijský boxer.
Režisér Ivan Ostrochovský si jistě zaslouží pochvalu za odvahu dosadit do hlavních rolí neherce, protože tím vzniká poměrně pozoruhodný materiál, který balancuje na hraně sociálního dramatu a dokumentu. Bohužel je obsazení i důvodem, proč je film ve výsledku takový nijaký – výborná a sugestivní kamera snímá hodinu a čtvrt všemi možnými postavičkami smýkaného Kozu, který sebou nechá manipulovat a naprosto letargicky přijímá veškeré rány, které mu osud nadělí.
Depresivní vláčení se po boxerských zápasech, které pro Kozu nikdy nedopadají dobře, ale nestačí vyplňovat stopáž a film často působí strašně prázdně – dialogy jsou snad až příliš doslovné a nestaví ani jednu postavu do polohy, ve které by mohla získat jakékoliv divácké sympatie. Ač vizuálně působí hezky, s nádechem skoro až severské kriminálkové deprese a prázdnoty, příběhově se filmu nedaří oslovit.
Koza působí jako tichá výčitka proti rychlému zapomnění, do které oba bývalí olympionici tak rychle upadli. Pokud měl současně ale fungovat i jako povzbuzení, že po každém pádu na hubu stojí za to zase vstát a bojovat dál, chtělo to na předání myšlenky ještě zapracovat. Příběhu chybí dynamika, výraznější postavy, lépe napsané dialogy, cokoliv, co by ho vytrhlo z pomalého, jednotvárného vypravěčského minimalismu.
Verdikt
Režisér Ivan Ostrochovský si jako svou prvotinu vzal poměrně těžké téma. Na jedné straně stojí sympatický člověk s nelehkým osudem, který stojí za vylíčení, na druhé stojí scenáristická a současně i herecká neobratnost. Koza to mezi diváky nebude mít lehké.
