Lovci hlav (Hodejegerne)
Zdá se, že Roger Brown má všechno, co si člověk může přát. Je nejúspěšnějším lovcem hlav (vyhledávačem talentů) v Norsku, za manželku má překrásnou galeristku a vlastní úchvatný dům. Zároveň si ale žije nad poměry a potají krade umělecká díla. Na slavnostním otevření galerie mu žena představí muže jménem Clas Greve. Nejen že je Greve ideálním kandidátem na pozici, o kterou Roger usiluje, je i majitelem Rubensova Lovu na kance, jednoho z nejžádanějších obrazů v historii umění. Roger vycítí příležitost stát se finančně nezávislým a začne plánovat svou vůbec největší krádež. Brzy ovšem narazí na problém a tentokrát to nejsou peníze, které by ho mohly poslat ke dnu…
Tahle severská kriminální komedie je tak černá, že by po ní šlo psát křídou. To, co z počátku vypadá jako vztahové drama, možná ještě tak lupičská kriminálka, v několika momentech eskaluje k celkem nečekaným drsným fórům, které příznivcům ostrého humoru musí udělat ohromnou radost. Jasně, v některých případech je to trochu čuňárna, ale jestli vám tenhle styl srandy nevadí, tak budete zaručeně řehtat nadšením, protože zvrácená fantazie tvůrců občas jako by neznala hranic. Pokud byste od Jo Nesbøho čekali další sychravou detektivku, budete překvapení. A Nikolaj Coster-Waldau v roli hajzlíka je vždycky dobrá kombinace.
Portrét dívky v plamenech (Moonrise Kingdom)
Bretaň, Francie, rok 1760. Talentovaná malířka Marianne dostane zadání odjet do panského domu na izolovaném ostrově a namalovat tam svatební portrét Héloise – mladé dívky z bohaté rodiny, která na přání své matky právě opustila klášter, aby se provdala do Milána. Héloise domluvenému manželství vzdoruje tím, že se odmítá nechat portrétovat, Marianne proto hraje roli najaté společnice a maluje svůj objekt po večerech zpaměti. Mezi oběma dívkami postupně roste vzájemná přitažlivost umocněná blížícím se koncem svobody.
Relativně čerstvý tip. Snímek, který jednoznačně měl letos bojovat o Oscara, nicméně kvůli arbitrárním pravidlům může každá země do klání vyslat jen jednoho kandidáta. Ale jinak na ceny samozřejmě kašlat. Podstatné je, jakým způsobem nenápadná romance dokáže vtáhnout. Už od úvodní scény vylodění na vlnami bičovaném ostrově signalizuje, že na hrdinku nečeká snadná šichta. A skutečně, sbližování s místní mladou dámou je slušná emocionální ždímačka. To však neznamená, že by byl Portrét dívky v plamenech nějaká konstantní deprese. Nechybí humor, vášeň a spoustu krásna. Ať už se bavíme o malbě, šatech, dvou ústředních dámách anebo nebo podmanivé kameře, která jen zdůrazňuje ducha celého místa a neustále je postavám v patách, jako by pronásledovala pomíjivost okamžiku.
