Profesor X (James McAvoy) je naopak největším zklamáním. Jedním z hlavních témat zjevně má být, že ani on není neomylný, ale z vyprávění vůbec není patrné, co přesně si myslí, když mu přátelé zkoušejí vzdorovat a zda se nějak poučil nebo změnil. Navzdory všem přešlapům mu stačí do nekonečna opakovat banální fráze o tom, že všichni jsou rodina, musí si věřit a najít v sobě vnitřní sílu a dobro a ono to pak všechno jako mávnutím kouzelného proutku dobře dopadne, aniž by byly patrné nějaké závažnější následky.

Nejsmutnější na tom je, že ačkoliv to může vypadat, že si jen stěžuji, tak X-Men: Dark Phoenix nejsou vyloženě špatní. Film je kompetentně zpracovaný, akce je solidní a je zde nakousnutá celá řada zajímavých témat. Rozklad Jean mohl být opravdu nosný, infiltrace mimozemšťanů s proměnlivým vzhledem také. Těžit se dalo daleko víc z narůstajícího Xavierova ega i jeho neshod s Raven, se kterou se zná od dětství a dlouho jej neochvějně podporovala. Výraznější mohly být těžkosti v životě některých zamilovaných dvojic. Pracovat se dalo s motivem spolupráce s americkou vládou a vystupováním X-Menů na veřejnosti, stejně jako se speciálním útvarem určeným k potírání mutantů.

Tohle všechno je bohužel ve filmu jen lehce nastíněno. Materiálu tu bylo dost na celou minisérii, zatímco celovečerní zpracování přináší toliko přehled toho nejnutnějšího z rychlíku. Navíc místo toho, aby filmaři na jednotlivé situace nahlíželi z nějakého neotřelého úhlu pohledu, tak se opírají o klišé (zvlášť v dialozích to občas dost bolí) a zavedená schémata, která už jsme v sérii mohli několikrát vidět. Možná je to způsobené právě nedostatkem času na ponoření do větší hloubky, možná je prostě Kinberg duší především producent, který sází na věci, které fungují a nemá odvahu (či fantazii) přijít s něčím novým a neotřelým.

V součtu se tak stává z Dark Phoenix podívaná, která je příliš kompetentně natočená na to, aby fungovala jako zábavný průšvih a stejně tak filmu chybí naprosto cokoliv, kvůli čemu by stál za zmínku. I hudba Hanse Zimmera je tak nevýrazná, že jsem si jí všiml až v závěrečných titulcích. Dark Phoenix rozhodně není důstojným zakončením jedné éry, ale bohužel ani filmem, který by dokázal ospravedlnit svůj vznik. Před dvaceti lety by to byla možná pořádná řacha, jenže dnes je to tichý pšouk, který se rychle vyvětrá a pozítří už si na něj nikdo nevzpomene.