X-Men: Budoucí minulost vnesli do mutantí ságy cestování v čase. Beast (Nicholas Hoult) v minulém filmu mluvil o tom, že čas je jako řeka, a i když do proudu hodíte kámen, vždycky se zase vrátí do svého koryta. Pokud by scenáristé tedy chtěli, mohli jednoduše poupravit určité nesrovnalosti, které v propleteném řetězci za ta léta vznikly a nenápadně vyplnit časové období mezi X-Men: Budoucí minulost a X-Men 1 novými příběhy.
Místo toho X-Men Apokalypsa definitivně potvrzují to, co je už dávno jasné z nejrůznějších rozhovorů s tvůrci – v x-menovském univerzu došlo ke kompletnímu restartu, po kterém si filmaři mohou dělat naprosto co chtějí a k jakýmkoliv starším filmům budou odkazovat pouze jako bonus pro skalní fanoušky. Některé fanoušky sice podobné pozapomenutí starších příběhů může naštvat, běžné diváky zase budou nejrůznější ozvěny vymazané časové linie mást, ale přinejmenším X-Men: Apokalypsa je natolik samostatným příběhem, že s přimhouřením očí není potřeba na tyhle průvodní okolnosti příliš myslet.
Snímek začíná hledáním En Sabah Nura (alias Apocalypse, v podání Oscara Isaaca), dlouhá léta hibernovaného mutanta z dávných časů, který je tak mocný, že sám sebe vnímá jako božstvo. Když je Nur konečně objeven k podzemní kryptě hluboko pod Káhirou, velice záhy po svém probuzení dochází k názoru, že současný svět je odporný plivanec a zaslouží si být vymazán z mapy dějin. Přežijí jen Apocalypsovi věrní, kteří na troskách starého světa postaví ten nový. Jak hodlá En Sabah Nur svět zničit? Sám je nesmírně mocný, protože během tisíciletí sbíral síly jiných mutantů. Zároveň dokáže posilovat schopnosti svých spojenců. Jejich postupné shromažďování je do určité chvíle Apokalypsovou hlavní činností, avšak skutečně výrazný je z božských přisluhovačů pouze Magneto (Michael Fassbender).
Erik Lehnsherr má ze všech postav asi nejzajímavější emocionální linku, kdy jej sledujeme, jak po událostech ve Washingtonu našel svůj klid, jen aby nevyhnutelně opět poznal ty nejhorší části lidské povahy, které jej zase a znovu proti lidem staví do opozice. Sonda do duše rozhněvaného mocného muže, kterého osud trpce srazil na kolena možná není kdovíjak prokreslená, ale Fassbender pnutí pod povrchem dokáže prodat a dodat tak zápolení s Apocalypsem určitou osobní rovinu.
Určité náznaky osobnosti můžeme pak nalézt snad jedině u Storm, kterou nově hraje Alexandra Shipp. Do Apocalypsových spárů ji zaženou okolnosti a vzhledem k tomu, co o postavě dlouhodobě známe, je zajímavé sledovat, kdy a zda se z jeho jedovatého vlivu vymaní. Olivia Munn je sice charismatická a svůdná herečka a ve filmu dostala do vínku stylový energetický meč/bič, avšak stejně jako Angel (Ben Hardy) slouží čistě jako Apocalypsovy svaly.
Nijak zvlášť výrazný bohužel není ani sám Apocalypse. Opojený mocí je přesvědčený o své výjimečnosti a vše se tudíž musí podřídit jeho vůli. O mnoho hlouběji se mu pod modrou kůži nedostaneme. Daleko víc je skutečně živelnou "apokalypsou" než postavou.
Paralelně s kumulováním sil na straně jedné, probíhá něco podobného mezi X-Meny. Mystique (Jennifer Lawrence) už několik let na vlastní pěst putuje po světě a pomáhá mutantům v nesnázích. Jejím posledním úlovkem je Kurt Wagner alias Nightcrawler (Kodi Smit-McPhee), právě při jehož záchraně se Mystique dozví o Apocalypsovi a rozhodne se varovat Profesora X (James McAvoy). Ten konečně zprovoznil svou školu pro nadané naplno, a tak na akademické půdě poznáváme mladé mutanty, ze kterých mají za několik let vyrůst Cyclops (Tye Sheridan) a Jean Grey (Sophie Turner), jak je známe ze starších filmů.
Skrze mladé mutanty se opět vracíme k tématu odmítnutí, vyčlenění ze společnosti, poznávání nadlidských sil. Obecně patří část ve škole k tomu nejenergičtějšímu a nejzábavnějšímu z celého filmu, ale vše dobré trvá jen krátce. Apocalypse učiní svůj tah a v zápětí je právě na mladých mutantech, aby do značné míry zaujali místo svých mentorů a postavili do přední linie. Bohužel, X-Men: Apocalypse tak úplně nezkoumá, proč právě tihle konkrétní žáci mají odvahu se postavit proti prastarému božstvu. Alespoň že casting se povedl a podobně jako v případě Fassbendera jsem u nových postav věřil tomu, že je v nich mnohem víc, než na malém prostoru dostanou možnost odhalit.
A tak je to ve filmu se vším. Na jednu stranu je i navzdory množství postav přehledný a docela přímočarý. Zároveň se však jen výjimečně dostaneme dál než pod svrchní slupky. Všude je cítit zárodek něčeho zajímavého, to však jako by mělo přijít později. Zároveň ve filmu není vlastně nic, co bychom už dříve v nějaké podobě neviděli. Jen určité odstíny důvěrně známých věcí, které jsou sice bezva, ale ničím výrazně nepřekvapí. Celkově tak sledování X-Men: Apocalypse připomíná sledování nějaké prostřední epizody slušného seriálu. Na jednu stranu je člověk rád, že dostává to, co od série čeká a kvůli čemu si ji oblíbil, ale po letech už by neškodilo se trochu odvázat a nabídnout něco nečekaného.
Bryan Singer je natolik schopný režisér, že je to všechno pořád zábava a to navzdory výtkám. I s minimálním ponorem do jednotlivých osobností a přímočarým dějem se mu daří udržovat iluzi, že dostáváme něco většího, něco osudového. K čemuž silně napomáhají hudba, občasný vizuálně působivý záběr a také úplné finále, které dokáže všechny zdánlivě nenápadné momenty z předchozí dvouhodinovky využít ve svůj prospěch a opřít o ně až nečekaně emocionální vyvrcholení.
Zdánlivě tedy všechno ve filmu odpovídá akčnímu spektáklu. O postavách se dozvídáme dost na to, abychom s nimi rádi trávili čas a fandili jim, ale pořád jsou jen chytrým nástrojem k zintenzivnění akčního prožitku. Jenže ouha, v případě X-Men: Apokalypsa akce až tak výrazná není. Každá šarvátka má své logické opodstatnění v ději a to je vždycky plus, ale co se vizuální spektáklu týče, žádné zázraky se nekonají. Jak už bylo řečeno, finále potěší na osobnostní rovině a je na něm sympatické, že jsou na filmovém plátně zvěčněny klasické x-menovské výjevy z komiksů, při kterých několik mocných entit levituje vzduchem, vysílá energii a trhá okolí na kusy. Z hlediska nějaké ohromující choreografie a konstrukce scény však finále mnoho nenabízí. Většinou se zkrátka někdo tváří zarputile a kolem něj poletují digitální proudy energie, popřípadě digitální trosky.
O něco zajímavější je scéna s jednou hostující postavou, která je alespoň poměrně syrová, ale na druhou stranu jde o značnou úlitbu fanouškům, která se současným děním nemá mnoho společného. Vrcholem je tak zřejmě další zpomalovačka s Quicksilverem, která je sice opět nesmírně zábavná, jenže stejně jsem se při ní nemohl zbavit pocitu, že tohle už tu jednou bylo a na plátně je strašlivě vidět, jak se tvůrci ze všech sil snaží překonat sami sebe.
Verdikt
X-Men: Apokalypsa jsou dalším dílem seriálu, který je pořád slušný, ale hraje až příliš na jistotu a spoléhá na to, že jej zkrátka máte rádi, díky všemu dobrému, co jste s ním dosud prožili. To vlastně platí a díky řemeslné zručnosti a sympatickým hercům jde o příjemnou podívanou, ale k nějakému výraznějšímu zážitku chybí větší množství invence, soustředěnosti a dějové a charakterové vydatnosti. Tohle jsou zkrátka moc hezky našlehané prázdné kalorie. Co se týče případných pokračování, tak fanoušci snadno zachytí náznaky, ty nicméně nijak nekolidují s vlastním dějem, což je rozhodně plus.
