Pařížský rodák Paul Gauguin je dnes považován za jednoho z největších a nejvlivnějších malířů konce 19. století, skutečného uznání se ale dočkal až mnoho let po smrti. Paul byl rovněž proslulý svojí složitou povahou a extravagantním životním stylem. Jeho autentický portrét se nyní pokusil vykreslit francouzský snímek Gauguin (originálním názvem Gauguin – Voyage de Tahiti). Jedná se o teprve druhý celovečerní projekt režiséra a scenáristy Edouarda Deluca (Svatba v Mendoze) a v českých kinech se hraje od 10. 5. 2018. Povedlo se autorům sestavit zajímavou sondu do umělcovy rozervané duše? Nebo nás čeká jen další životopisná nuda?
Gauguin zachycuje pouze kratičký úsek malířova života mezi roky 1891 a 1893, kdy se stárnoucí bohém rozhodl opustit vlastní rodinu, přátele i rodnou zem a odstěhoval se na exotický ostrov Tahiti uprostřed Tichého oceánu, neboť doufal, že ve zdejší nádherné a civilizací nedotčené přírodě načerpá novou inspiraci a bude mít konečně klid na malování obrazů. Po příjezdu do vysněného ráje ovšem přichází trpké vystřízlivění. Nedoceněný mistr zápasí s nedostatkem finančních prostředků, chatrným zdravím a stále nepřicházejícím úspěchem. Jeho trápení ukončí až osudové setkání s půvabnou domorodou dívkou Tehurou. Ta se brzy stává umělcovou milenkou a zároveň múzou, s jejíž pomocí Paul vytváří svá nejlepší plátna.
Delucův film tak v podstatě není klasickou biografií, nýbrž romantickým příběhem o milostném vztahu starého vyčerpaného rebela s výrazně mladší nevzdělanou cizinkou a jako takový bez problémů plní svůj účel. Titulní úlohy Paula Gauguina se ujal známý herec Vincent Cassel, který pravidelně střídá role v Hollywoodu a doma ve Francii. Zatímco v amerických projektech dostává zejména stereotypní vedlejší záporné role, v těch francouzských obvykle ztělesňuje daleko rozmanitější postavy a Gauguin v tomto ohledu není výjimkou. Cassel zde podává naprosto výborný, přesvědčivý výkon a zcela zaslouženě na sebe strhává veškerou pozornost. Jen prostým pohybem očí dokáže vyjádřit smutek, zamilovanost, žárlivost i hněv. Herci toho celkově ve filmu příliš nenamluví a režisér klade důraz na vyprávění pomocí obrazů (což je v případě snímku o výtvarném umělci více než vhodné).
Velkou pochvalu si zaslouží kamera. Pokud jste se těšili na záběry nespoutané exotické přírody, pak si při sledování Gauguina určitě přijdete na své. Tvůrci nešetří zobrazováním barevné palety hor, pralesů a vodopádů. Sledování filmu tak místy připomíná spíše procházku galerií. Dočkáme se spousty odkazů na malířova skutečná díla a vše podbarvuje působivý hudební doprovod. Skvělou práci odvedli též maskéři. Jindy vitální Cassel tu opravdu vypadá jako totálně zlomený a životem unavený padesátník, až máte pocit, že to s ním v každé další scéně musí seknout.