Výsledky Oscarů 2012 jsme vám přinesli v maximálně korektní podobě – ždibec nadávání v úvodu, ale pak už jen strohé údaje, bez zbytečného plakání nad opomenutím našich favoritů. To bylo včera. Teď přišel čas pořádně skuhrat. Komu se to nelíbí, nechť nečte dál. Na následujících řádcích najdete zhodnocení samotného televizního přenosu od CBD, Anarvinovo zklamání z žalostných výsledků a také zajímavou analýzu LA Times, která vysvětluje, proč vlastně jsou ty výsledky takhle mizerné.
Jaký byl slavnostní ceremoniál?
Letošní Oscarový ceremoniál (jakožto ostatně každý rok) rozhodně nepřekvapil nulovou progresivitou a dravostí. Moderování se ujal již podeváté komik Billy Crystal. Jasná sázka na jistotu. A většina výstupů a čísel mezi předáváním cen (vystoupení Cirque du soleil, nahraná reakce testovacího publika na Čaroděje ze země Oz a přepadovka nominované Melissy McCarthy v Crystalově šatně) se nesla v duchu dobře známého „neurazí, nenadchne“. Stejně tak to bylo se zahajovacím sestřihem, který každoročně uvádí moderátora na podium. Nejeden z diváků si toužebně povzdychnul po tři roky starém Jackmanově parádním entrée. A to údajně stloukl všechny kulisy v garáži, protože mu zkrouhli rozpočet.
Sečteno, podtrženo, další tradiční, trošku nudné a rozhodně předvídatelné Oskary jsou za námi. Příští rok už snad konečně dojde k nějakému tomu oživení. Jinak se na ceremoniál budou za několik let dívat pouze módní znalci a my vezmeme za vděk pouze výsledky. A ještě něco. David Fincher, Woody Allen ani Terence Malick se ceremoniálu nezúčastnili. Překvapuje to ještě vůbec někoho?
Autorem segmentu je CBD
Mizerné nominace, ještě horší výsledky.
Mezi nejlepší filmy byla letos nominována kdejaká „blbina“. The Artist je přehodnocený experiment, na kterém je zajímavé jen to, že je němý a černobílý. Svobik z něj byl tak rozpačitý, že ho v recenzi dokonce nechal bez hodnocení. Děti moje jsem v recenzi sice pochválil, ale s dodatkem, že ten film je „pouze“ perfektně zvládnutý, výjimečného na něm není zhola nic. Prázdninové Win Win, které patří do stejného ranku hořkosladkých melancholických „indie“ komedií, nebylo až tak výrazně slabší a na žádné ceny ho nikdo nenavrhoval.
Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko jsme sice zatím vidět nemohli, ale zahraniční novináři i čeští piráti svorně hlásají, že je to blbost, která se akorát snaží podpásově ždímat emoce. Půlnoc v Paříži je svěží, lehkou rukou natočená, okouzlující. Rozhodně jde o jeden z nejlepších Allenových filmů za hodně dlouhou dobu. Ale na nějaké vavříny to není. Válečný kůň je sentimentální báchorka pro děti a citlivky. A můj názor na Huga také znáte.
Jako opravdu důstojné kandidáty jsem tedy ochoten brát pouze Černobílý svět, Moneyball a Strom života, který je hodně polarizující a sedí málokomu, ale alespoň nebyl tuctový. Jak už víme, ani jeden z těchhle tří nevyhrál a dokonce ani nepatřil mezi favority. Naopak zůstává záhadou, proč nebyl na Oscara nominován nejlepší film loňského roku Drive a několik dalších filmů, které si teď připomeneme.
Opomenutí Drive je o to ostudnější, že Akademie může nominovat až deset filmů a rozhodla se využít pouze devět příček. Nepochopitelně přehlédnutý byl také lehce skandální Stud, který toho vypráví o dnešní době podstatně více, než všichni nominovaní dohromady a činí tak výrazně originálnějším způsobem. Dále v seznamu chybí Clooneyho Den Zrady, který je přinejmenším zajímavější, než Děti moje a kolega svobik by mi neodpustil, kdybych z letošních premiér opomenul zmínit unikátní špionážní drama Jeden musí z kola ven. A i když Muži, kteří nenávidí ženy nejsou zrovna zázrační (kolegyni CBD nicméně uchvátili), pořád jsou podstatně lepším filmem, než většina nominovaných.
Pokud mám doplnit pár filmů, které měly i v ČR premiéru už loni, můžu vás obratem odkázat na náš lednový Top 10, ve kterém figurují například X-Men: První třída, Zrození planety opic či Bláznivá zatracená láska. I když chápu, že chtít po akademii, aby ocenila žánrový film, to by bylo jako chtít po Christopheru Nolanovi, aby natočil propadák. Podle uživatelů CSFD mezi nominovanými trestuhodně chybí například filmy 50/50 nebo Warrior, za sebe dodám ještě třeba uhrančivé Musíme si promluvit o Kevinovi.
Takže jak sami vidíte, kvalitních kandidátů je celá řada (na spoustu úžasných filmů jistě zapomínám) a Akademie místo nich pochválila několik kravin a průměrností. Kategorie mimo nejlepší film snad ani nemá cenu probírat (nesmyslná dominance Huga v technických kategoriích atd.). Je tedy načase, položit si následující otázku:
Proč Akademie hlasuje takhle divně?
V zásadě na to odpovídá vynikající článek LA Times Oscary vybírají hlavně bílí muži, který všem angličtinářům vřele doporučuji k přečtení! Je to dílko opravdu pečlivě zpracované a značně poučné. Pro ostatní na následujících řádcích shrnu ty nejdůležitější body:
LA Times se rozhodly vypátrat, kdo je vlastně za výsledky Oscarů zodpovědný, protože žádný veřejně přístupný soupis členů Akademie neexistuje. V minulosti sice unikly dva různé (neověřené) seznamy a od roku 2004 Akademie zveřejňuje jména lidí, kterým nově nabídla členství, ale to je pořád málo. LA Times chtěly mít v ruce přesnější informace, a tak pověřili dvacet reportérů a rešeršérů, aby se pustili do mravenčí práce pátrání, vyptávání a ověřování. Nakonec se jim z 5765 členů (stav Akademie k 16. únoru 2012) podařilo odhalit plných 88%, což je víc než reprezentativní vzorek. Co výzkum zjistil?
94% akademiků jsou běloši. 77% akademiků jsou muži. Polovině akademiků je více než 62 let, jenom 14% je méně než 50 a pouze 2% je méně než 40 let! Pořád vám akademie nepřipadá dost homogenní? Pak ještě dodáme, že drtivá většina členů žije v Los Angeles a okolí. To jsou samozřejmě všechno naprosto tristní čísla. Velkou roli nehraje ani fakt, že se LA Times podařilo dohledat pouze 88% členů - I kdyby těch 12% nedohledaných byly všechno mladé ženy rozmanité etnicity, celkové výsledky by to změnilo k lepšímu maximálně o dvě procenta. Ve skutečnosti jsou výsledky nejspíš ještě o malinko horší, protože výzkum s oněmi dvanácti procenty zacházel jako s průměrem, nicméně podle zkušenosti rešeršérů se nejobtížněji dohledávali bílí starci.
Samotná Akademie se nad výsledky průzkumu ošívá a snaží se tvrdit, že na tom není nic zvláštního - Do Akademie mohou být přijati pouze zasloužilí lidé z filmového průmyslu a to jsou vesměs starší bílí muži. Akademie sice ročně přijímá 30 nových členů, což možná situaci mírně vylepšuje, ale pouze nesmírně pomalu a nikde není psáno, že všech 30 nováčků jsou mladí lidé. Čemu navíc pomůže, když mezi nováčky jsou lidé jako Eddie Murphy nebo Beyoncé?
Dalším velkým problémem je, že členství je doživotní! Akademie tak bude lehce starší asi vždycky, navíc se na hlasování podílejí i lidé, kteří už s filmovým světem dávno nemají nic společného! Kromě profesionálů jako jsou Steven Spielberg či Leonardo DiCaprio mají podle zjištění LA Times hlasovací právo také jedinci, kteří nepracovali ve filmovém průmyslu celá desetiletí, mezi nimi například také jeptiška nebo náborář mírových sborů! Plných 42% členů Akademie nepracovalo v posledních dvou letech na žádném filmu a plných 64% členů na Oscara nikdy nebylo ani nominováno. Tolik tedy k řečem, že akademikem může být pouze "zasloužilý profesionál".
Nejzajímavější filmy nezřdka točí mladí filmaři, plní elánu, nadšení a nových nápadů. Většina diváků jsou mladí lidé, ať už vyloženě teenageři nebo dospělí v produktivním věku. Filmová publicistika se z časopisů a novin přesouvá na internet, kde o filmu píší (opět) převážně mladí lidé. Film a jeho progrese jsou zkrátka doménou mládí. A přesto o nejprestižnějších filmových cenách rozhoduje uniformní parta důchodců. Výsledek tohoto nepoměru vidíme v každoročním nadávání na neuvěřitelně konzervativní výsledky. Bohužel, dokud Akademie nebude chtít aktivně pracovat na své obrodě, jiné to asi nebude.
