Sportovních filmů už tu byla celá řada. Přímo z prostředí baseballu namátkou třeba První liga, Durhamští býci nebo Velké vítězství. A pokaždé jde prakticky o to samé: Partičce outsiderů to moc nejde, ale pak se „něco“ zlomí a společně tým dosáhne zaslouženého vítězství. Proč by tedy zrovna Moneyball měl někoho zajímat? Protože do sportovního zákulisí nahlíží značně neotřelou optikou.
Hlavní hrdina Billy Beane (Brad Pitt) není hráč ani kouč, ale sportovní manažer. Z pohledu majitelů mužstva tedy leží největší odpovědnost za úspěchy týmu Oaklandských Áček právě na něm. V poslední sezoně chyběl mužstvu k vítězství poháru jenom chloupek. I druhé místo je záslužné, jenže loni byl tým nabitý hvězdami a měl k dispozici náležitý rozpočet. Letos je v kase peněz méně, hvězdy se rozprodaly a vedení přesto od Billyho očekává dobré výsledky.
Tak trochu jiný sportovní film
Typický sportovní film by v tomhle bodě spustil srdceryvnou story o tom, jak Billy dodal hráčům sebedůvěru, ukázal jim pár fíglů, motivoval nabručeného trenéra (Philip Seymour Hoffman) a dotáhl bandu podceňovaných outsiderů k pohádkovému vítězství. Ne tak Moneyball. Ne, že by po klasickém sportovním klišé nezůstal ve filmu ani stín, ale stěžejní pozornost se soustředí především do kanceláří a k jednacím stolům.
Revoluční převrat do řad zdecimovaných Áček totiž nepřináší tvrdší trénink ani patetické proslovy, nýbrž intenzivní statistická analýza, kterou do procesu výstavby týmu vnáší postava nesmělého asistenta Petera Brandta (Jonah Hill). Sami jste si určitě už někdy říkali, jak je šílené, že sportovní hvězdy pobírají „za tu trochu běhání“ miliony korun. A šílené to přijde i Peterovi, podle kterého týmy platí neadekvátní sumy za uměle vytvořenou gloriolu. Podle jeho propočtů není potřeba kupovat hráče za deset milionů, když za milion může mít tým tři jiné, kteří ho v součtu svých statistik spolehlivě nahradí. Podstatné zkrátka je sestavit tým s co nejlepším poměrem cena / výkon, aby na hřišti jen tak tak svůj úkol zvládl (Pro našince řečeno hokejovou terminologií: Když budu mít dva slušné obránce, nepotřebuji v brance génia, průměr plně postačí).
Jenže je na podobnou změnu sportovní svět připravený? Dokážou bez svých hvězd žít fanoušci a média? Přijme nový plán hry tvrdohlavý kouč a jeho ego? Podpoří analytickou metodu nejrůznější skauti, poradci a další zákulisní figury, které nová matematika de facto připravuje o práci, když jim ničí pověst odborníků s nepostradatelnými schopnostmi? Takže jde o víc, než jen o vítězství. Pokud Billy dokáže Peterovu strategii prosadit a uspět s ní, nejen že nebude vypadat jako naivní blázen, ale především se mu podaří změnit tvář celého profesionálního sportu.
Aaron Sorkin superstar
Na první pohled film působí jako klasické osobní drama v tom nejlepším slova smyslu. Režisér Bennett Miller se nikterak nepředvádí, trpělivě sleduje své herce, chvíli vypráví obrazem, chvíli jen zaznamenává dobře napsané dialogy a hlavní díl dřiny nechává na svých hercích (o Pittovi už se spekuluje jako o možném adeptovi na Oscara). Zdaleka nejzajímavější je film ale ve chvílích, kdy se mu daří vytěžit napětí a drama z pročítání čísel a civění do počítačů. Podobným způsobem dokázala Wall Street zatraktivnit nakupování na burze, podobným způsobem bylo v The Social Network sexy prachsprosté programování.
Asi se tedy nebudete divit, že společně se Stevenem Zaillianem (Americký gangster, Schindlerův seznam) film napsal Aaron Sorkin, kterého nejvíc proslavil právě scénář k The Social Network. V Moneyball je jeho rukopis znát hodně. Opět je tu neuvěřitelné kvantum odborných detailů, které zdánlivě ničemu neprospívají, ale ve skutečnosti dělají film barvitějším a uvěřitelnějším. A to bez toho, že se divák cítil jakkoliv zahlcený nebo postavený před něco, co by bylo daleko za hranicemi jeho laického chápání baseballového světa.
Bohužel, podobně jako v The Social Network má Aaronův smysl pro realitu i své stinné stránky. Pro někoho možná bude nepřibarvená výseč sportovní historie osvěžujícím odpočinkem od všech příběhů doladěných k umělé dokonalosti, ale mně osobně ve skutečném příběhu Billyho Beana chyběl silnější závěr (protože realita prostě pointy nemaluje, musíte si je tam s přimhouřením očí najít), který se po předchozí dramatické gradaci tak trochu rozpíjí do ztracena, odpírá divákovi výraznější satisfakci. Bennett Miller navíc není David Fincher, takže tam, kde v The Social Network zachraňoval Sorkinovy až příliš světské (rozuměj nudné) části scénáře Fincherův vizuálně bohatý rukopis, se v Moneyballu dočkáváme pouze lehce uspávajícího Millerova nevtíravého vypravěčského odstupu, který je v příběhově slabších momentech logicky nedostačující.
Verdikt
Aaron Sorkin po Facebooku dokázal běžným divákům zpřístupnit atraktivním způsobem také svět sportovních analýz a statistik. Bohužel i tentokrát jeho dílo, vedle obohacujícího smyslu pro detail a přirozených dialogů, vykazuje v klíčových momentech až přílišnou fixaci na každodenní šedivou (nudnou) realitu a určitou míru emocionálního chladu. Nápaditější režisér by se z místy rozvláčného děje dokázal vylhat, ale Bennet Miller se chová toliko jako důsledný profesionál, který látce ani v nejmenším neubližuje, dokáže ji spolehlivě probudit k životu, ale ono potřebné „cosi" navíc vykouzlit nesvede. I tak je ale Moneyball silné dialogové drama a fascinující vhled do sportovního zákulisí, který vám v době finanční krize utvrdí v tom, že pokud západní civilizace nedokáže vystoupit ze svých zažitých vzorců chování, kterých se tak úzkostlivě drží, utrácení za nesmysly skončí jen těžko.
