Ocelovou pěst dopředu provázely rozpačité emoce. Na jednu stranu v ní hraje hlavní roli Hugh Jackman, produkovali ji Steven Spielberg s Robertem Zemeckisem a roboti v reklamní kampani vypadali skvěle. Jenže boxerské zápasy robotů v kombinaci s dojemným sbližováním otce se synem přeci jen nejsou zrovna ideálním námětem pro film, který jde brát vážně a navíc Real Steel režíroval Shawn Levy - packal, který doposud točil takové zbytečnosti, jako byly obě dvě Noci v muzeu nebo remake Růžového pantera. Jak to nakonec dopadlo?
Příběh začíná ve chvíli, kdy hlavní hrdina, bývalý boxer Charlie (Hugh Jackman), roztříská svého posledního bojového robota. (Děj se totiž odehrává v blízké budoucnosti, kdy místo lidí v ringu zápasí stroje, kteří víc vydrží a dokážou rozdávat větší rány). Protože je to typický filmový "looser k pomilování", který se utápí v chlastu, pofidérních kšeftíčkách a planých slibech, rozhodne se využít příležitosti a svou finanční situaci řeší tím nejubožejším možným způsobem: Přijme úplatu za to, že přes léto pohlídá svého devítiletého syna, kterého se hned po jeho narození zřekl. Zvídavý Max a jeho bručounský taťka se samozřejmě navzdory všemu postupně sblíží a i v ringu se jim začne dařit, když náhodou objeví stařičkého robota, který se od Charlieho dokáže učit jeho zkušené pohyby. Hrbolatá cesta na sportovní vrchol a k defintivnímu sblížení může začít.
I z průměrné oceli lze kalit poctivé ostří
Zní to jako snůška klišé a také to snůška klišé je. Pokud u filmů hledáte především neotřelost a originalitu, tak se Ocelovou pěst vůbec neobtěžujte zkoušet, byli byste akorát zbytečně otrávení. Protože Real Steel je v jádru opravdu jen jednou z mnoha variací na Rockyho, v kombinaci s Velkým tátou a je v ní všechno, co byste v hollywoodském filmu podobného ražení mohli čekat. Naprosto vždycky dokážete přesně odhadnout, co se bude dít dál a můžete se spolehnout, že standardizovaná dějová kostra je napěchovaná robotickým pozlátkem a emocionálním patosem.
Jenže on je ten standardní model dotažený k dokonalosti a všechno do sebe perfektně zapadá. Film jako by křičel "Spielberg" a "Disney", a pokud v sobě máte kus malého kluka, nebo nějakého berete na film s sebou, budete se královsky bavit. Shawn Levy je ve vrcholné formě a film má pod jeho vedením ten spávný spád i vyvážené tempo. Jednotlivé zápasy se s dramatickými či komickými mezičasy střídají přesně v tom správném rytmu a mezi Hughem Jackmanem a malým Dakotou Goyo to výborně jiskří. Ostatní postavy ve filmu fungují pouze jako křoví, ale to je úplně jedno. Ti dva vám to vynahradí. Ti dva a Atom.
Jak se povedli roboti?
Atom je ústřední robot filmu, se kterým rodinné duo vybojuje většinu zápasů a je třeba říct, že s ním tvůrci udělali trefu do černého. Oproti svým modernějším soupeřům má podstatně jednodušší design, ale také je nám svou tělesnou stavbou ze všech botů nejpodobnější. A když mu v prázdném obličeji zasvítí na místě očí modrá světélka, máte skoro pocit, jako by se na vás dívala živá bytost. Díky skvělé práci trikařů navíc roboti působí opravdu věrohodným dojmem - kombinací animatronických loutek v životní velikosti s počítačovou grafikou se podařilo vytvořit přesvědčivou iluzi funkčních robotů. Snad jen občas jsem si říkal, že by mechaničtí zápasníci mohli působit trošku těžším dojmem - tu a tam jsem z nich měl pocit, jako by nebyli ze železa, ale z umělé hmoty.
Jednotlivé boxerské mače jsou živě nasnímané a mohou se směle porovnávat jak s ostatními zápasnickými snímky, tak s filmy, kde se roboti řežou hlava nehlava zcela běžně (Terminátor, Transformers atd.). Díky tomu, že spolu bojují stroje, si navíc tvůrci mohli dovolit nejrůznější trhání končetin a podobné lahůdky, které by ve filmu s živými zápasníky nejspíš neprošly. Rozhodně ne ve filmu od Disneyho. Jak zápasy, tak celý film žene navíc kupředu patřičně pompézní soundtrack Dannyho Elfmana, takže kýžený dramatický dopad je zkrátka zaručený.
Verdikt
Ocelová pěst si nehraje na žádné přelomové dílo. Je to nenáročná rodinná zábva a touhle optikou je třeba film nahlížet a hodnotit. Pokud nemáte rádi přímočaré příběhy, které jste už tisíckrát viděli, a nelíbí se vám, když vás film emocionálně ždímá lacinými podpásovkami, není Real Steel pro vás. Naopak, pokud si dokážete užít rodinnou ačkně/dramatickou jízdu v tom nejlepším disneyovském duchu, budete se královsky bavit. Shawn Levy si vybral nejlepší moment své kariéry, scénář je prostý nějakých zásadních logických lapsů a ústřední hereckou dvojici i věrného robota Atoma si okamžitě zamilujete. Napětí, smích, mráz v zádech i slzy dojetí - všechno je tady a je toho dost pro malé i velké děti (hlavně asi kluky) všeho věku.
