Uběhly další dva roky a Transformers jsou opět zpátky, pod vedením Michaela Baye přitom nejspíš naposledy. Mají každopádně co napravovat, druhý díl byl totiž pro fanoušky velkých robotů pěkným zklamáním. Bayovi se tehdy kromě scenáristické mizérie vyčítalo především překročení jisté míry únosnosti. Robotů, akce a všemožných „vtipných“ průpovídek už bylo zkrátka tolik, že Pomsta poražených na diváky působila pěkně vyčerpávajícím dojmem. U třetího dílu teď Bay slibuje, že se ze svých chyb poučil a hodlá nám přinést opět tak zábavný materiál, jakým byla jednička. Podařilo se mu slovo dodržet nebo mají Transformers 3 blíž k přestřelené dvojce?
Třetí díl, nesoucí v originále podtitul Temná strana Měsíce, se od začátku netajil tím, že spojí transformeří univerzum s vesmírnými závody mezi USA a Sovětským svazem v 60. letech. Bay tomuto propojení věnuje úvodních pár minut, když používá i některých dobových záběrů. Poté už skáčeme do současnosti, kde vedle osudů robotů sledujeme i druhou příběhovou linku. Její ústřední postavou je opět Sam Witwicky a jeho nová přítelkyně Carly (Mikaela je zmíněná snad jen jednou, a to ještě nepřímo). Sam si po pořizování prvního auta a nástupu na vysokou tentokrát snaží sehnat práci (a také se v ní uchytit), což je opět od scenáristů tah, jak „dějově“ zaplácnout zhruba první hodinu filmu. Poté už vše spěje ke konečnému zúčtování, ve kterém dostanou lidé spolu s Autoboty (opravdu) zabrat víc než kdy předtím.
A zase ta akce
Bay se ve třetích Transformerech rozhodl uvést na scénu hned několik nových postav, jejichž představení je de facto náplní první poloviny snímku. Přeskakujeme tak poměrně svižně z jedné scény do druhé, aby každý nový charakter dostal pokud možno stejný expoziční prostor. Samovi rodiče jsou díky tomu značně upozadění a jejich úlohu přebírá především John Malkovich a Ken Jeong. Nejvíc perel však ze sebe opět sype John Turturro. Bay tentokrát neservíruje do extrému hnané šílenosti zavánějící trapností, stále však kvůli slabšímu scénáři musí často vařit z vody. Látka z pera Ehrena Krugera je sice mnohem lineárnější 
než u Pomsty poražených, bez zbytečného kvanta odboček (které stejně vždy vedly jen do slepé uličky), i tak ale obsahuje výraznou dějovou vatu. Její přítomnost místy hodně bije do očí, tudíž musí po chvilce přijít akční scéna, u které divák definitivně vypne mozek.
Ten největší problém Transformers 3 však opět tkví paradoxně v akci, resp. v jejím množství. Patrné je to především s blížícím se závěrem filmu, kdy Bay hodinu před koncem v podstatě srovná celé Chicago se zemí. Poté mu ale zbývá ještě nějakých šedesát minut stopáže, kdy ve většině případů zlí roboti pouze ostřelují hrstku vojáků a civilistů (a naopak). Bay vůbec radikálně ubral na vzájemných soubojích kovošrotových potvor, ty tak tentokrát tvoří jen zlomek celé akční stopáže. Obzvlášť v závěru se přitom jedná o značně nedostatkové zboží, kterého se divákovi dostane až za pět minut dvanáct. Předchozí desítky minut s pár vojáky pobíhajícími po městě sem a tam však nahradit nedokáže. Další Černý jestřáb sestřelen, jak režisér charakterizuje závěr Transformers 3, se rozhodně nekoná.
Závěrečná hodina je sice jedna dlouhá akční scéna, její náplň je však z velké části nezajímavá, až nudná. Objevuje se zde právě onen syndrom z dvojky, kde i kdyby Bay dělal nemožné, hodinu trvající střílení do robotů a výbuchy na každém rohu by diváka celou dobu bavit prostě nemohly. Nemluvě o tom, že režisér si nejlepší akční scénu schoval už někam do půlky filmu (podobně jako v případě bitky v lese ve dvojce) a ve zbylých minutách už se jí nedokázal vyrovnat.
Největší měřítko destrukce
Trojka tedy sice napravuje některé neduhy, kterými trpěl její předchůdce, rozhodně se ale nedokáže rovnat prvnímu filmu. V tom jí nemůže pomoci ani třetí rozměr, který po dlouhé době vypadá opravdu dobře. Nečekejte žádnou větší hloubku vyprávění jako u Camerona, Bayovo 3D je vyloženě vrcholnou atrakcí, která se především opájí svými možnostmi. A když už je o třetím rozměru řeč, právě kvůli němu Bay značně ubral na frekvenci stříhání v akčních scénách. Je to jen ku prospěchu, neboť všechny bitky jsou krásně přehledné, navíc snímané v dlouhých kamerových jízdách. Pokud 
tedy toužíte po 3D atrakci v bayovském měřítku (v dobrém slova smyslu), nebojte se těch pár desítek korun připlatit. Nutno však jedním dechem dodat, že ty nejlepší momenty (ať už emocionální či audiovizuální) vyniknou naplno i ve 2D.
Co se řemeslné stránky týče, nemá asi moc velký smysl se nějak sáhodlouze rozepisovat. U třetích Transformers jednoduše platí to, co u obou předchůdců, tedy že se jedná o audiovizuální pecku, na které jsou ty desítky milionů dolarů opravdu vidět. Eye-candy momentů je ve filmu nespočet, Bay si navíc čas od času pomůže efektní zpomalovačkou, aby si divák mohl daný okamžik vychutnat plným douškem. Nechybí samozřejmě hromada patosu, přestřelené filtry a další klasické bayoviny, které stále fungují na výbornou. Do toho všeho občas Shia nebo John Turturro zahlásí povedený bonmot nebo Rosie Huntington-Whiteley hodí nějaký svůdný pohled. Mimochodem, ta holka je díky Bayovu skvělému snímání zatraceně sexy. Některé vedlejší postavy (Ken Jeong nebo John Malkovich) jsou spíše do počtu a co se týče Patricka Dempseyho, ten rozhodně nepředvádí nic světoborného. V podobných rolích už jsme viděli nespočet výraznějších výkonů.
Verdikt
Kdo čeká od třetích Transformers návrat ke kvalitám jedničky, bude nejspíš zklamaný. Završení trilogie se sice z několika chyb svého dva roky starého předchůdce poučilo, rozhodně však ani zdaleka nevychytalo všechny mouchy. I když je dějová linka poměrně lineární, třetím robotům opět podraží nohy dějová vata a monotónní závěrečná akce. Dvě a půl hodiny jsou navíc na podobné pokračování až příliš. Bay každopádně drží audiovizuální laťku na tom nejvyšším stupni, což mu spolu s dobře využitým třetím rozměrem přináší body k dobru. Není jich ovšem tolik, aby mě to přinutilo k vyššímu hodnocení.
P.S. Český dabing nemá tendenci zabíjet a je k vydržení. Rosie Huntington-Whiteley díky němu navíc působí jako o dvě třídy lepší herečka, než doopravdy je.
