Finální díl šesté řady Hry o trůny (Game of Thrones) přinesl do Západozemí zimu a s ní i mnoho šokujících zvratů, úmrtí a vyvrcholení. Nedá se očekávat nic menšího, než že událostmi desáté, epizody The Winds of Winter (Vichry zimy) odstartovala závěrečná část celé seriálové verze ságy Písně ledu a ohně.
Už dopředu bylo jasné, že Cersei (Lena Headey) dobrovolně na svůj očekávaný soudu nepůjde. A mnozí také správně očekávali, že na svojí záchranu plánuje využít divoký oheň, který je pod celým Královým přístavištěm schovaný od dob Šíleného krále (akorát se vedly spíše odhady, že Cersei odpálí rovnou celé město, nejen Baelorovo septum). Způsob, jakým byla celá událost zpracována, ale stejně nechal málokoho chladným. Velký podíl na tom má hudba Ramina Djawadiho, kterému často stačilo k tvorbě perfektního podkresu jen pár klavírních tónů. Tajemná atmosféra se tak nastejno s hudbou stupňovala až do výbuchu septa. A rozloučili jsme se s celou řádkou postav.
U některých fanoušci zajásali radostí – konečně konec Nejvyššího vrabčáka (Jonathan Pryce) a jeho náboženské sekty, jejíž praktiky divákům pily krev od poloviny minulé řady. Zároveň se Cersei zbavila všech svých politický rivalů a potencionálních nepřátel – vlastního strýce Kevana (Ian Gelder), Mace Tyrella (Roger Ashton-Griffiths), Margaery Tyrell (Natalie Dormer) a Lorase Tyrella (Finn Jones). Mimo „hlavně dění“ přišel o život ještě Grand Maester Pycelle (Julian Glover), nejspíš zabitý kvůli rivalství a nenávisti ze strany Qyburna (Anton Lesser), než že by ho chtěla zabít Cersei. Při jeho ubodání zamrazilo v zádech, což nebylo při scénách z Králova přístaviště v tomto díle nic neobvyklého, ale i tak byl pohled na malé vraždící děti dost znepokojující. Mimo septum zemřel také Lancel Lanister, jehož si taktéž podaly ve sklepení "malí ptáčci".
Vše pokračovalo nečekanou sebevraždou Tommena (Dean-Charles Chapman), kdy i zde nejeden fanoušek zajásal radostí. Osobně nenávist směřovanou vůči této postavě moc neberu – je pravda, že se Tommen nechával jednoduše manipulovat, ale když vezmeme v potaz jeho nízký věk a složité situace, o kterých musel rozhodovat, tak se dá jeho chování poměrně dobře pochopit. Jak ale reagovala Cersei doopravdy na ztrátu svého posledního dítěte?
Své děti vždy milovala, takže varianta, že Tommenovu sebevraždu čímkoliv podpořila a kvitovala ji, je prakticky nereálná. Seriál můžeme číst tak, že Cersei o syna přišla, když se v jeho kritickém životním momentu nevěnovala jemu, ale raději pomstě na sestře Unelle. Jenže připustí si jakoukoliv odpovědnost? Nebo připisuje Tommenovu smrt proroctví, se kterým dle svého názoru zkrátka a dobře nemohla nic dělat? Tak či tak je více než možné, že pod tvrdou maskou je opravdu zdrcená a psychicky zcela na dně. Tomu odpovídá i fakt, že po korunovaci na ní není vidět jakákoliv známka radosti či čehokoliv jiného. Cersei je zcela uzavřena do sebe a ještě se máme na co z její strany těšit.
Oproti tomu pocity Jaimeho (Nikolaj Coster-Waldau) jsou po jeho návratu zcela jasné. Absolutní překvapení z toho, co se během jeho absence stalo. Nebál bych se říct, že vztah mezi ním a jeho sestrou skončil nebo přinejmenším výrazně ochladl. Jaime bude vůči ní pociťovat odcizení, možná až nenávist. Vždyť na konci Robertovy rebelie doslova obětoval svou čest a reputaci, aby zachránil všechny lidi žijící v Králově přístavišti před chladnokrevným masakrem podobného ražení a Cersei nyní v menším měřítku udělala stejnou věc, kterou předtím plánoval Šílený král. Jaime celkově v tomto díle neměl příliš důvodů k radosti. V Dvojčatech sice slavil s Walderem Freyem (David Bradley), jasně ale dal najevo svoje značně opovrhující stanovisko. A tak jedinou záchranou byla obvyklá úsměvná scéna s Bronnem (Jerome Flynn).
Úplně však překvapilo objevení Aryi (Maisie Williams), která dokonala pomstu Rudé svatby. A koho se rozhodne vyškrtnout ze svého seznamu v sedmé sérii? Mohla by se vydat do hlavního města, za Cersei. Nebo by mohla potkat Bratrstvo bez praporce (na svém listu jmen má i Berica Dondarriona a Thorose z Myru, kvůli jejich prodeji Gendryho), které operuje v Říčních krajinách, ne tak daleko od Dvojčat. Navíc by ji stálo za to znovu vidět ve společnosti Ohaře (Rory McCann). Zajímavě zní možnost, že se potká s Melisandrou (Carice van Houten), která Aryě jejich znovushledání předpověděla. Uvidíme.
Velký okamžik opravdu nastal. Čtenáři na něj čekali již od roku 1996, kdy v originále vyšel první díl knižní předlohy, diváci pak „jen“ šest let – konečně byla odhalená pravá totožnost matky Jona Snowa (Kit Harington). Skrz Branovy (Isaac Hempstead-Wright) vize jsme opět nakoukli do scény z Věže radosti, kde byla v podstatě potvrzena nejznámější fanouškovská teorie R+L=J. Šepot umírající Lyanny Stark (Aisling Franciosi) sice některé detaily nadále zahaluje, ale to je spíš jen scenáristický záměr udržet ještě nějaké tajemno nad celou otázkou Jonova původu. S největší pravděpodobností to však vypadá, že Jonovým opravdovým otcem je skutečně Rhaegar Targaryen. Zde vzniká otázka, zda si Rhaegar vzal Lyannu za ženu (někteří Targaryené provozovali polygamii) a Jon je tak jejich legitimní potomek. Anebo se nevzali a on pořád zůstává bastardem, i když s ještě urozenější krví. V případě, že platí to první, tak vzniká důležitá otázka - kdo má větší právo na Železný trůn? Daenerys, dcera posledního krále z rodu Targaryenů nebo Jon, synovec posledního krále a jediný možný mužský nástupce (navíc syn ženy z rodu Starků, králů ze Severu)?
Na zodpovězení těchto otázek se nabízí kromě Brana ještě Malíček, který už v minulosti naznačil, že o těchto rodinných vazbách ví víc, než doposud prozradil, ale možná také Sam (John Bradley-West), který s Gilly (Hannah Murray) doputoval do Citadely. V ohromném množství spisů by mohl najít ledacos – například jak zastavit Bílé chodce, ale také nějakou zmínku o sňatku Jonových biologických rodičů.
Severským lordům však na Jonově původu pramálo záleží a i když je pro ně bastard, je pro ně zároveň novým králem Severu. Nenadálé vyústění dějové linie na Severu při zpětném zamýšlení sice vyznívá notně urychleně, ale zároveň neskutečně efektně, vyvolává přesně ty pocity, jaké dokázalo obdobné Robbovo prohlášení za krále ve finále první řady. Mezi proslovy jednotlivých lordů pak opět krade největší pozornost mladá Lyanna Mormont (Bella Ramsey), jejíž popularita mezi fanoušky roste čím dál víc a víc. Krásná je také paralela s finále minulé řady, kdy Jonovi druzi vytáhli ostří ke zcela jinému účelu.
Ještě předtím byl skvěle zahraný i Davos (Liam Cunningham), jehož představitel šel až na pokraj slz a opravdu mu byl věřit jeho smutek a zoufalství nad hroznou smrtí princezny Shireen. Překvapila i Melisandra, když uznala svou chybu, u takové postavy něco hodně neobvyklého. Při rozhovoru se Sansou (Sophie Turner) pak neméně překvapil Malíček (Aidan Gillen), když konečně přiznal cíl svého snažení – Železný trůn a ona. Věřit mu se sice nevyplácí, ale je možné, že tady opravdu mluví pravdu. Kdyby mu šlo čistě o zisk, mohl (teoreticky) využít rozkazu od Cersei a získat Zimohrad pro sebe (pokud by mu Rytíři z Údolí sloužili tak, jak by chtěl) a tím se stát Správcem Severu. Nic takového neudělal a naopak se veřejně postavil za Starky. Že by byl Malíček opravdu zamilovaný do Sansy, stejně jako byl do její matky Catelyn? Anebo má ještě nějaký jiný propracovanější a skrytý plán?
A na závěr je Daenerys (Emilia Clarke) konečně na cestě do Západozemí. Dlouhých šest let trvalo, než získala vše potřebné k plánované invazi. Během té doby se sama proměnila z malé dívky v dospělou ženu a i když ji nemálo diváků moc nemusí, kvůli tomu, jak byl její příběh natahovaný, má momentálně reálnou šanci na převzetí moci. Polovina země je díky Cersei opět v revoltě proti koruně a díky Varysově (Conleth Hill) diplomatické snaze se k Daenereys připojila i Rovina a Dorne. Obě země lační po pomstě za to, co jim provedli Lannisteři. A k tomu všemu Daenerys radí coby pobočník Tyrion (Peter Dinklage). Vypadá to tak, že pro návrat Targaryenů k moci nebyly lepší podmínky než nyní. Situaci by Matce draků mohl zkomplikovat již zmíněný Jon, pokud by se dozvěděl o svém pravém původu. Není jisté, že by o vládu nad sedmi královstvími stál, na druhou stranu byl vždy připravený přijmout nelehké role, pokud to mělo zažehnat hrozbu, která hrozí většímu množství lidí. A tu úplně největší hrozbu pořád představují Bílí chodci v čele s Nočním králem za Zdí, kteří dost možná vše v Západozemí brzy převrátí vzhůru nohama.
Nyní nám nezbývá než zase rok netrpělivě čekat na další řadu, která nás pomalu ale jistě přiblíží k nevyhnutelnému konci. Byli jste spokojení se závěrem šesté řady? Jak vidíte Hru o trůny do budoucna?
