Dlouhé čekání fanoušků Hry o trůny (Game of Thrones) skončilo odvysíláním devátého dílu. Dostali jsme v historii seriálu zatím největší a nejpropracovanější bitvu, přesně jak bylo u očekávané epizody The Battle of the Bastards (Bitva bastardů) slibováno.
U Daenerys (Emilia Clarke) v Meerenu příliš nepřekvapilo rychlé (a zároveň velmi efektivní) vyřešení útoku na město. Tvůrci viditelně chtějí Matku draků dostat co nejrychleji do Západozemí, což je vidět na zrychleném tempu její dějové linie v celé dosavadní šesté řadě. V aktuálním díle každopádně mile překvapilo, že si Daenerys po zklidnění nechala poradit od Tyriona (Peter Dinklage), který ji rozmluvil brutální zmasakrování všech oponentů i nevinných. Snad tomu tak bude i nadále. Konečný výsledek – tři poslušní draci, silná armáda, spojenectvím získané loďstvoo Železných ostrovů a ukořistěné loďstvo poražených otrokářů – z ní aktuálně činní jednu z nejmocnější postav a zároveň jednu z mála, které se vůbec daří.
Nebudeme si ale nic nalhávat, v této epizodě jsme především netrpělivě očekávali vyvrcholení událostí na Severu. A stálo to za to. Bitva bastardů měla, co se týče rozsáhlosti, propracovanosti i délky, blíž k filmové tvorbě, než k té seriálové. Když to vezmeme z číselného hlediska (několik set komparzistů, přibližně desetimilionový rozpočet a desítky použitých koní), tak devátý díl v seriálovém odvětví nemá obdoby.
Z příběhového hlediska jsme byli svědky několika skvělých i diskutabilních momentů. Při první setkání mezi Jonem Snowem (Kit Harington) a Ramsaym Boltonem (Iwan Rheon) potvrdili všichni zúčastnění své povahy. Jon jako kladný hrdina nabídl souboj jeden na jednoho (i když dopředu očekával odmítnutí), Ramsay jako sadistický psychopat vyhrožoval smrtí Rickona Starka (Art Parkinson) a Sansa (Sophie Turner) nám v jedné větě dokázala, v jak silnou osobnost se vyvinula. Válečná porada v předvečer bitvy pak mezi fanoušky na internetu rozproudila během týdne nemálo debat.
Proč Sansa neřekla Jonovi o armádě z Údolí, která jí jela na pomoc? Podle některých si nemohla být úplně jistá, že Malíček (Aidan Gillen) dostane dopis včas, popřípadě jestli s armádou vůbec přijede a kdy. Podle jiné teorie Sansa informaci zamlčela, protože proti Jonově armádě posilněnou rytíři z Údolí by Ramsay nebojoval v otevřeném prostranství, ale zůstal by na Zimohradě, kde by ho bylo obtížnější porazit. Tomu ale oponuje fakt, že Sansa má nulové vojenské a strategické znalosti. Pak je tu ještě jednodušší vysvětlení, že scénáristé pouze chtěli v bitvě zvrat, i když byl nemálo očekávatelný, a tak ho udělali tímhle ne zrovna šťastným způsobem. Následně je tu, do budoucna důležitý, Davosův (Liam Cunningham) nález dřevěného jelena, kterého vyrobil a daroval malé princezně Shireen Baratheon. Davos si dal jednoduše dvě a dvě dohromady a pochopil, že byla upálená Melisandrou (Carice van Houten), což nyní mezi dvojicí vytváří ještě větší napětí a nenávist, než doposud.
A nyní konečně k samotné bitvě. Jak už jsem o odstavec výše naznačil, byla jedním slovem působivá. Při sledování jsem měl opravdu pocit, jakoby celá scéna byla spíš vystřižená z nějakého válečného filmu, jako je Statečné srdce nebo Gladiátor, než že sleduji tvorbu seriálové produkce. Nejen, že je bitva kvalitně zpracovaná, zároveň ale opravdu zvládá vyvolat pocity šíleného chaosu, který během bitvy nastává. Tomu napomáhá brutální, nebál bych se říct až naturalistické, vyobrazení celé události. Ať už jsou tím myšleny rostoucí hromady mrtvých, masakrování vojáků na obou stranách pomocí lukostřelců nebo klaustrofobický pocit při tom, když byl Jon téměř ušlapán.
Když se podíváme na příběhově důležité momenty, tak tu prvně máme smrt Rickona. Ramsay ho chytře využil, aby Jona dostal přesně tam, kde ho chtěl mít a zároveň donutil udělat strategickou chybu – zaútočit. Nebudeme si ale nic nalhávat – postava nejmladšího Starka nám nebyla nikdy (patrně kvůli dost nízkému věku) moc do hloubky představena a tak si k ní fanoušci ani nemohli vytvořit silnější pouto. Rickonův návrat na krátkou dobu tak působí dojmem, že měl jen jeden účel – brzy ho nechat zabít v koloběhu větších scenáristických plánů.
Příjezd rytířů z Údolí byl potom sice značně předvídatelný, ale to mu pramálo ubralo na efektivitě. Do budoucna je ale otázka, zda vojáci s Malíčkem zůstanou v okolí Zimohradu anebo se vrátí rovnou zpět domů. Z toho pramení druhá, ještě důležitější otázka – co sám Malíček? Od jeho postavy nelze předpokládat, že by jen tak odešel a nejde věřit, že by Sanse pomohl pouze kvůli slibu. Určitě zde sleduje nějaký svůj osobní zájem. Dle mnoha fanoušků si chce vzít Sansu za ženu, čímž by pod svou moc vedle Údolí a Harrenhalu získal ještě de facto celý Sever.
Na závěr je tu pak jeden moment, který nejde nezmínit – smrt Ramsayho Boltona. Ten se svým chováním, mučením a vražděním zařadil mezi nejstrašnější postavy celého seriálu. Iwan Rheon ho bez debat skvěle ztvárnil, ale většina z nás je ráda, že jsme se konečně Ramsyho zbavili. Byl to až moc perfektní záporák. Alespoň dostal smrt, kterou si zasloužil. Předhození vlastním psům u něj vyznívá dost ironicky. Zároveň však odkrývá u Sansy temnější stránku - Hlavně z jejího finálního pousmání zamrazilo.
