Možná už pár dní v kinech registrujete snímek s názvem Táta je doma (Daddy’s home) s vcelku sympatickým obsazením. Will Ferrell (Zprávař: Příběh Rona Burgundyho) a Mark Wahlberg (Méďa) jsou dobrým základem komedie o dvou soupeřících otcích a dva nezkrotné kohouty doplňuje Linda Cardellini (Avengers: Age of Ultron), která je potřebným ženským elementem a zároveň katalyzátorem sporu o rodinu. Ve vedlejších rolích jim zdatně sekundují Thomas Haden Church a Hannibal Buress.
Pojďme na to ale postupně. Již u jména Will Ferrell vás asi správně napadne, že půjde o komedii. Potvrzuje to i angažmá Seana Anderse, režiséra a scenáristy, který de facto nic jiné netočí. Při výčtu jeho předchozích režijních počinů (například Šéfové na zabití 2, Sex Drive,…) začíná být patrné, že jeho práce z davu netrčí a nejinak je tomu teď. Co se týče “taťkovské“ tématiky, víc nabídl ve filmu Můj táta je šílenec s Adamem Sandlerem. Sandler sám o sobě ale nesedne každému a Táta je doma je takový rodinnější, druhý pokus.
Příběhová kostra je předvídatelná od prvních okamžiků, když do Bradova (Ferrell) těžce budovaného rodinného života vtrhne expartner jeho ženy (Wahlberg), biologický otec dětí, u kterých jejich nový taťka ze všech sil bojuje o přízeň. Svou nespoutaností ničí ex všechnu Bradovu snahu a podkopává jeho autoritu, jakožto pána domu. Vetřelec Dusty je zručný, charismatický a divoký, zatímco Brad je uťápnutý, nevýrazný typ, který se do žádné výzvy v životě nehrnul a najednou má bojovat o rodinu. Samozřejmě i v něm se probudí touha se předvést a ukázat, že je chlap, což samozřejmě vede k sérii poměřování sil, které je středobodem celého filmu.
Jednotlivé epizody pánského zápolení jsou nevyvážené. Zatímco u některých se pobavíte, u jiných vám může být vyloženě trapně. Postavy jsou maximálně rozdílné, což přímo přetéká potenciálem, který se částečně plnit daří, jenomže obzvlášť charakter nejistého nevlastního otce jedná vždy v rozporu se zdravým rozumem a absolutně jinak, než byste se zachovali ve stejné situaci vy sami. To je po chvilce iritující a nezbývá než se smířit s tím, jak je postava napsaná. To je velké mínus, protože je divák vytrháván z dění a místo aby si film užil plynule, často přemýšlí nad nelogičností a celkově se v mysli toulá nad požadovaný rámec filmu a to zrovna tento snímek nepotřebuje. Jeho rámec totiž skutečně nesahá dál, než k hranici filmového plátna.
Světlé momenty přinášejí především úsměvné vedlejší postavy, které nejsou spoutané příběhovou linií a ukážou se vždy v správné chvíli, aby situaci povznesly malým vtípkem, nebo jednoduše tím, že pomůžou vypointovat scénu, ve které se objeví. I ústřední trojice si vede dobře a odvádí svůj standard. Dále mě potěšila poslední čtvrthodina, ve které se situace ukáže ve zcela novém světle a podaří se tak alespoň částečně smazat některé přestřelené momenty. Bohužel i finále, jakkoli povedené, většina diváků odhadne ještě v průběhu filmu a tak jediným překvapením je balení, ve kterém ho tvůrci naservírují. Táta je doma je zkrátka po všech stranách klasická rodinná komedie, která z průměru vyčnívá snad jen díky obsazení.
