První Méďa pobavil kombinací na pohled roztomilého plyšového hrdiny s přívalem sprosťáren. Proud vtipů byl takřka neutuchající, takže pokud máte jen trochu rádi humor Setha MacFarlanea (Family Guy), nemohli jste se nesmát. Na druhou stranu ruku na srdce. Krom úplně největších gagů, pamatuje si z toho filmu někdo něco? Dvojka je dost podobná. Nechtějte po mně, abych si z Médi 2 (Ted 2) vybavil nějaké detaily, ale bránice mě bolí ještě pár dní po projekci.
Děj filmu je stupidní a slouží čistě jako spojnice jednotlivých skečů. Méďovo (dabuje jej sám režisér Seth MacFarlane) manželství se rozpadá a zachránit jej může jedině dítě. Jak ale všichni bezpohlavní plyšoví medvědi vědí, bez pindíka se rozmnoužuje velice složitě, a tak po několika nezdařilých pokusech s dárcovstvím spermatu nezbývá, než se pokusit o adopci. V tu chvíli si bohužel Médi všimne úřednický šiml, který začne zpochybňovat, zda má Ted stejná práva, jako lidé. Pozice soudu není nikdy uspokojivě vysvětlena a Méďa se nikdy nezmůže na to, aby nesmyslné obvinění smetl šmahem ze stolu, a tak před sebou zkrátka máme jednu z těch nesmyslných zápletek, kterou je jednoduše třeba přijmout, aby vůbec mohl film fungovat. Tu a tam se sice objeví nějaká narážka na rasismus či základní lidská práva, ale obecně humor z děje i z charakterů opravdu vychází jen minimálně.
Kupříkladu John (Mark Wahlberg) slouží v příběhu čistě jako Tedův nejlepší kamarád. Jeho osobní vývoj se smrskl na to, že vztah s Milou Kunis z prvního filmu nevydržel a dříve či později se dá dohromady s novou ženskou hrdinkou, která se objeví na scéně tentokrát. Úlohy se zhostila Tedova právnička v podání Amandy Seyfried, která je sice milá i pohledná, ale s Johnem má společného jen to, že jsou oba huliči trávy a tráví spolu spoustu času. Jenže už jsem vám říkal, že o děj tady opravdu nejde? Nějakou výraznější kontinuitu nebo gradaci byste hledali marně a z toho, jakým způsobem jsou některé scény sestříhané, je patrné, že tvůrci natočili daleko víc materiálu a nakonec ve filmu nechali ty momenty, které jim připadaly nejvtipnější.
Z ničeho nic tak hrdinové uprostřed všech trablů vyrážejí na nepodstatný roadtrip, vedou divné řeči s jednou hostující celebritou nebo se později ocitnou na Comic-Conu. Ten naznačuje, že by mohl být odpovědí na všechny Tedovy problémy (na Comic-Conu je pozitivně přijímán každý podivín bez rozdílu, navíc má Méďa podle soudu prokázat svoji prospěšnost pro ostatní, což by jakožto chodící popkulturní encyklopedie a rozený bavič na Conu jistě svedl), je ale pouze další příležitostí pro celou řadu geekovských narážek a bizarních setkání mezi tak rozdílnými značkami, jako jsou Star Trek a Želvy ninja.
Podobné "dějové" zákruty vlastně ale vůbec nevadí, protože když už se film drží hlavní linie, z velké části tedy přelíčení v soudní síni, je příležitostí k vtipkování paradoxně zdaleka nejméně a vyprávění ztrácí tempo. V takových momentech se ukazuje, že zápletka byla tvůrcům vážně ukradená, a že neměli soudnost ve střižně. Na skečové pásmo je délka Médi 2 opravdu zbytečně nadsazená a akorát zbytečně rozmělňuje dobrý dojem z těch nejpovedenějších vtipů, které by se do hodiny a půl bez problémů vešly (Méďa 2 má hodiny dvě). Řada narážek je také značně aktuálních takže za pár let nebudou vůbec fungovat (a pokud alespoň po očku nesledujete americké společenské (nebo spíš bulvární) dění, nepochytíte je ani teď).
To jsou ale všechno drobné vady na kráse. Jakmile se jednou smíříte se skutečností, že je Ted 2 zkrátka a dobře pásmem vtipných situací a průpovídek, zapomenete na všechno a budete se královsky bavit. Tedy za předpokladu, že vám vulgární, občas nekorektní, občas fekální a jindy vyloženě dětinský humor filmu sedne. Nicméně to jste si ověřili už když jste koukali na prvního Méďu, nic podstatného se z vítězné formule opravdu nezměnilo.
