Pohádek není nikdy dost a zvláště takových, které zabaví zralejší publikum. Americká komedie Ted z pera tvůrce kultovního seriálu Family Guy aspiruje na nejzábavnější žánrovou podívanou roku. Stojí opravdu za to?
Seth MacFarlane má vskutku neobyčejný komediální talent, protože dokáže rozesmát i zatvrzelé mrzouty, což už nejednou předvedl. Tentokrát se od seriálů přesunul na plátna kin, aby nás seznámil s na první pohled roztomilým medvídkem Tedem (hlas propůjčil právě MacFarlane) a jeho nejlepším kámošem Johnem (Mark Wahlberg), který měl už od dětství potíže navazovat přátelské vztahy. Koneckonců Ted může děkovat za svoje polidštění právě Johnovi, protože ten si ještě jako kluk jednou večer přál, aby jeho oblíbený plyšový vánoční dárek obživnul a začal mluvit. Přání nešťastného mladého klučiny se k překvapení všech skutečně splnilo a John si pořídil parťáka na celý život. Tedy možná...
Nekorektní komedie nebo vtipná romance?
Do života pohledného, zábavného a pracovně nepříliš úspěšného Johna totiž patří již po čtyři roky krásná a ctižádostivá Lori (Mila Kunis), která od budoucnosti očekává trochu více než každodenní pití piva, hulení trávy a vedení prostoduchých rozhovorů o tom, že holky z Bostonu jsou nejošklivější v Americe. Ráda by se v životě někam posunula, vdala se a třeba jednou založila rodinu. Jednoduše řečeno chce takové ty dospělácké věci. Už zde je patrné, že ve snímku se prolínají dvě základní filmové roviny. Jednou je ta nekorektně komediální zachycující vztah Johna a Teda, jež je prošpikována nekompromisními a přisprostlými fórky. Druhou je romantická linka sledující milostný vztah Johna a Lori. Zprvu to vypadá, že se budou obě roviny dobře doplňovat, což je ovšem dáno tím, že začátku naprosto dominuje hláškující duo celoživotních kamarádů. Děj se – vyjma úvodního slova – prakticky nikam neposouvá a divák si užívá neskutečně vtipné monology plyšového flákače. Aby ale bylo o čem vyprávět, dere se na povrch kolabující romantický vztah, jemuž neustálá přítomnost ironického závisláka zrovna dvakrát nesvědčí. To je samozřejmě nejdůležitější přínos druhé příběhové linie, protože bez ní, by se film prakticky nikam neposouval.
Bohužel, viditelná nerozhodnost tvůrců ohledně celkové koncepce se projevuje ve chvílích, kdy se začne hrát na vážnější notu. Extrémně zábavné momenty najednou střídají hluchá místa, což sráží slibně rozjetou komedii malinko do kolen. Méďa začne působit dojmem, že MacFarlane vlastně neví, zda chce natočit nekorektní erkovou komedii, kde roztomilá hračka nadává, ukazuje obscénní gesta a souloží v práci, nebo levnou romantiku o druhých, třetích, čtvrtých šancích, ve které se dva lidé milují natolik, že se jeden pro druhého od základu změní. Celková nevyhraněnost je asi největším problémem celého snímku. Nejde o to, že v příběhu je více dějových rovin, ale spíše jde o způsob, jakým jsou propojené.
Technicky brilantní a herecky zdařilé
Technické zpracování je naopak naprosto báječné. Plyšák Ted je jako živý, jeho mimika a gesta vypadají naprosto přirozeně a pohyby připomíná malé zavalité děťátko. Pochválit lze i chemii mezi postavami, protože Wahlberg je – stejně jako v případě předloňského snímku Benga v záloze – naprosto přesvědčivý a komediální poloha mu nečiní žádné problémy. Ostatně Mile Kunis zase nedělá problém být neustále a naprosto supersexy a o Giovannim Ribisim si velmi pravděpodobně budete v duchu myslet, že by měl navštívit psychiatra. Potěší i menší rolička Patricka Warburtona a cameo Ryana Reynoldse.
Ačkoliv má Méďa spoustu chyb, klady rozhodně převažují, přičemž největší předností jsou naprosto geniální a nezapomenutelné scénky a hlášky. Jsem si jist, že většina diváků si najde tu svoji oblíbenou, ať to bude narážka na Katy Perry, pasáž s notoricky známou melodií z Indiana Jonese, nepřeberné množství narážek na Flashe Gordona či jiná extrémně vydařená situace. Právě povedené gagy a dialogy jsou důvodem, proč si v průběhu promítání ani neuvědomíte, že film je prakticky o ničem a postrádá hlubší pointu. Jistě, drobné poselství ohledně budování vlastního života v kombinaci se zjištěním, že štěstí se musí jít naproti, zde obsaženo je, jenže v celkovém kontextu působí naprosto nepodstatně.
Pokud jde o humor, ten je až na výjimky sice nekorektní, ale určitou hranici zpravidla nepřekračuje. Zamrzí akorát přítomnost vtipů fekálních, ačkoliv mi absolutně není jasné, čeho tím chtěl režisér dosáhnout. Jelikož je to věc ojedinělá a celé vyznění filmu je nakonec velmi korektní a nekonfliktní, nejsem schopen pochopit, proč opět musíme být svědky vtipů na téma lidské exkrementy, pachy a podobně. Nevím, proč se ve všech komediích, které se pokouší stylizovat se za hranice běžné slušnosti, musí podobné scény nutně vyskytovat.
Verdikt
I přes všechny připomínky nutno přiznat, že Méďa je nadmíru zábavnou záležitostí, která osloví především příznivce ostřejšího a občas i infantilnějšího humoru. Hromada vtipných scének z velké části vynahrazuje určitou nevyváženost a rozpolcenost celého snímku, tudíž si některých chybiček možná ani nevšimnete. Jen škoda, že tempo v určitých pasážích povážlivě hapruje, protože se z kvalitního hereckého obsazení a vtipného námětu dalo vytřískat určitě více.
