Před třemi lety se do kin podívala skvěle obsazená komedie Šéfové na zabití, ve které se trojice kamarádů pokoušela vyřešit svoje pracovní problémy velmi svérázným způsobem. Natvrdlý Dale (Charlie Day), playboy Kurt (Jason Sudeikis) a sympatický Nick (Jason Bateman) se v ní rozhodli vyřešit trable s nadřízenými cestou poněkud vražednou, vymysleli komplikovaný plán, který vzal brzy za své, z čehož vzešla celá řada třeskutých situací a celkově vzato byla z Šéfů sympatická řachanda, které se solidně dařilo i v kinech.
Máme tu proto pokračování, do kterého se ve větší či menší míře vrací osvědčené tváře. Ne tak režisér jedničky Seth Gordon, kterého po menších půtkách se studiem vystřídal Sean Anders (To byl zítra flám, Millerovi na tripu). Ke scenáristům prvního dílu, Johnu Francisovi Daleymu a Jonathanovi Goldsteinovi se kromě Anderse přidal ještě jeho dvorní scenárista John Morris.
Nick, Kurt a Dale se po úspěšném absolvování předchozích peripetií rozhodli založit vlastní firmu. Protože mají v životě pořád ještě problém vyhodnotit některé zrádné situace, rozhodnou se důvěřovat věhlasnému investorovi Hansonovi (Christoph Waltz). Ten ale vymyslí způsob, jak naše hrdiny ošidit a ti proto na oplátku hledají způsob, jak se mu pomstít. Protože se jim plán vraždy stal minule málem osudným, vyhrává tentokrát jiná varianta - únos Hansonova dospělého frackovitého syna Rexe (Chris Pine).
I když pomineme fakt, že název filmu s dějem tentokrát tak úplně nekoresponduje, zůstává otázkou, zda bylo vůbec nutné toto pokračování divákům servírovat. Vývoj děje se snaží jít na ruku divákům, kteří si přišli pro zvýšenou dávku minulé srandy a nabízí tak ještě odvážnější hlášky Jennifer Aniston, podstatně více scén s "poradcem" Jamiem Foxxem nebo absurdní situace, které se vzhledem k neschopnosti a přehnanému sebevědomí Kurta s Dalem stávají ještě mnohem absurdnějšími. Oproti staršímu bratříčkovi ale chybí jedna zásadní věc - umění včas zabrzdit.
Vzájemné přeřvávání, obviňování z nenadálých chyb a nutnost ze všeho velmi rychle vybruslit, které v prvním díle dodávaly celým eskapádám švih, jsou tentokrát přítomny v míře až neuvěřitelné. S pravidelnou kadencí "v každé druhé scéně" na sebe ústřední trojlístek začne štěkat a všichni mluví přes všechny. Funguje to jednou, napodruhé to skřípe, ale napotřetí už jsem si vyloženě zoufal, proč se děj nemůže hýbat dopředu i jinak než za doprovodu tohoto druhu hádek. Regulérně vtipné chvíle tak poskytují hlavně momenty s rádoby rafinovaným Foxxem, s ním spojená trocha akce a překvapivě i notně přepálený, ale o to zábavnější Chris Pine. Jeho Rex na sebe záměrně strhává pozornost a svojí zdánlivou přechytralostí, či urážením všech možných osob kolem, se nečekaně trefuje do černého. To je ale na pokračování (oproti prvnímu dílu o několik zbytečných minut natažené) trestuhodně málo.
Druzí Šéfové tedy rozhodně nemuseli vzniknout a podzimní kino nabídka by o nic zásadního nepřišla. I sál, ve kterém jsem se při projekci nacházel, nejprve vděčně odměňoval hlasitým smíchem každý vtípek starých známých hrdinů, aby postupem času odpadával do rozpačitého ticha, ze kterého byl vytržen jen těmi opravdu povedenými špeky, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Což je vzhledem k renomé všech zúčastněných pořádné zklamání.
Verdikt
Šéfové se vrací takřka v plné sestavě, ale ztratili své nejsilnější zbraně. Zamýšlená překvapení nepřekvapují, vtipu povážlivě ubylo a nebýt trefných vedlejších rolí, není vlastně kde brát. Tohle natahování vážně nebylo potřeba.
