Sacha Baron Cohen je proslulý tím, že rád hraje kontroverzní figurky, kterými nastavuje zrcadlo nejrůznějším podobám malosti a nesnášenlivosti. Provokuje a snaží se u publika vyvolat nějakou reakci, otevřít skrze drsný vtip diskusi nebo nechat nejrůznější rasisty a xenofoby, aby se na nabízené oprátce sami s chutí oběsili. V Grimsby mi přijde, že je Cohen mnohem přímočařejší a v první řadě mu jde tentokrát o humor jako takový, aniž by se jím ve větší míře snažil sdělit něco hlubšího. Ale třeba je to jen moje vlastní zabedněnost.
Mark Strong ve filmu hraje elitního vládního agenta Sebastiana Butchera, který likviduje cíle na počkání. Je rázný, věcný, ale taky docela arogantní a studený jak psí čumák. Do cesty se mu připlete jeho dlouhá léta ztracený bratr Nobby (Cohen). Ten se sám hrdě hlásí k "lůze" a žádné označení na něj nesedí tak dobře, jako white trash. Nobby bydlí v nuzné řadovce v dělnickém městečku Grimsby, kde se oba bratři narodili. S partnerkou (Rebel Wilson) žije na hromádce, dětí má jako smetí a jeden by řekl, že je vychovává tak akorát pro kriminál. Z očí Nobbymu čiší, že všechno své úsilí věnuje tomu, aby se nemusel namáhat vůbec, čehož jsou odznakem domácí pantofle, ve kterých všude chodí. Ostatně, stačí mu dojít pro podporu a do hospody přes ulici, kde chlastá první ligu a vychutnává si svou druhou životní lásku – fotbal.
Dle očekávání Nobby zkazí všechno na co sáhne a obrátí bratrovi život vzhůru nohama. Oba se tak v zápětí ocitají na útěku před vládními zabijáky a musí společně vyšetřit, kdo ve skutečnosti spáchal atentát, ze kterého je Sebastian obviněný. To dává prostor k parodii špionážního žánru, k neustálým střetům dvou naprosto odlišných povah obou bratří i k pohledu do nadsazené karikatury života dělnické třídy.
Cohen se nezapře, takže i tady, když má příležitost, jde hezky na dřeň a píchá do vosího hnízda. Provokuje zastydlé homofoby, kteří by druhému muži nejraději ani nepodávali ruku. Poukazuje na to, jak střelné zbraně odosobňují od násilí a na to, jak filmový průmysl dělá násilí atraktivním a sexy. Relativizuje ženskou krásu a opírá se do klasických Bond girls, které ve špionážních fantaziích žijí jen proto, aby silným mužům skákaly na poklopec. A hodně prostoru dostanou i samozvaní burani, kteří nijak neskrývají svoje problematické stránky, ale zároveň poukazují na to, že jejich odsuzování a zesměšňování nikomu nijak neprospívá, a že jejich přímočarost a srdečnost jsou hodnoty, které mají svoji váhu. Jakkoliv samozřejmě nejde hodnotit plošně a tohle všechno platí na konkrétní postavy filmu.
Sranda se nevyhnutelně dostaví v momentech, kdy se Nobby snaží zapadnout do světa špionů nebo když Sebastian začne podléhat svým kořenům a kouzlu bratrovy bezprostřednosti. Mark Strong se perfektně hodí na roli stoického gentlemana, který i ty nejbizarnější situace dokáže přejít s kamennou tváří. A Cohen? Ten neexistuje, v Nobbym se zcela rozplynul a na plátně vidíme jen krystalickou esenci blaženého nemakačenka, který se chce za každé situace levně opít a přátelit s celým světem.
Místy se ale zdá, že celý film směřuje především k několika vrcholným komickým scénám, ve kterých jde Cohen totálně přes čáru. A to je dvojsečná zbraň. Některé momenty jsou těžce nekorektní a pro část diváků vtipy o AIDS budou jednoduše nevkusné. Jiné situace zase s chutí bruslí po hraně nechutnosti a o nejrůznější výměšky nebo alespoň konverzaci o nich není nouze. Je na každém, jak mu podobný styl humoru sedí, ale můžu vás ubezpečit, že pokud sedí, budete se v některých momentech vyloženě řezat.
To ale neplatí pořád. Špionážní zápletka je hodně plytká, a i když maximální a zabřednutí do klišé ke špionážní parodii svým způsobem patří, občas by to chtělo přeci jen trošku víc, než jen jezdit z místa na místo a teprve tam nějak rozehrát situaci a začít ji těžit. Tady se zřejmě projevuje režie Louise Letteriera, který je kompetentní, ale je to především akční řemeslník, který nás asi nikdy nedokáže nějak výrazně překvapit. Většina akce je točena zvláštním způsobem z vlastního pohledu. Možná to má být originální, možná to má akci cíleně zošklivit. Každopádně je to podle mě značně nepřehledné, není to nic pro žaludky náchylné k mořské nemoci a všehovšudy jde hlavně o příležitostnou výplň mezi komediálními pasážemi, které filmu svědčí daleko lépe.
Verdikt
Grimsby je komedie drzá, nekorektní, místy až odporná. Její styl nesedne každému a ještě ji tak trochu rozmělňují poněkud zbytečné akční momenty a opravdu až příliš jednoduchá story, kolem které se všechno motá. Na druhou stranu má film jen 80 minut, takže jakékoliv menší nedostatky rychle odejdou a znovu se slova chopí humor. Komu svým stylem sedne, ten se královsky pobaví a i oba dva protagonisté jsou i navzdory svým protivným povahám čím dál tím víc k pomilování, takže vlastně ani nejde než se jim nepoddat a všechno to třeštění si s nimi užít.
