Připravte se na superlativy, protože další film Matthewa Vaughna je konečně tady. Anglický šikula zatím nezklamal a po X-Men: První třída znovu spolupracuje s Markem Millarem, podle jehož komiksu uvedl před pěti lety nadupaného Kick-Asse. I když na První třídu dává Kingsman: Tajná služba vzpomenout také, protože viditelnou inspirací jsou pro oba autory i v tomto případě klasické špionážní filmy. Ke svým vzorům Vaughn s Millarem zjevně chovají respekt, ale rozhodně je nepovažují za nedotknutelné. Ostatně, jak říká sám záporák filmu, aktuální špionážní thrillery jsou ve většině případů až smrtelně vážné, zatímco pro Tajnou službu je nevázaná zábava zcela prvořadá.
Kromě všelijakých odkazů na Jamese Bonda, Mstitele a další britské špiony, těží filmový humor především z řady rozporů. Hlavní hrdina Eggsy (Taron Egerton) pochází z prostředí chudé předměstské chátry, a když se dostane do potíží se zákonem, pomůže mu Harry Hart (Colin Firth), elegantně upravený gentleman s perfektním vystupováním. Harry pracoval společně s Eggsyho otcem ve špionážní agentuře Kingsman, a protože se cítí odpovědný za jeho dávnou smrt, rozhodne se vzít mladíka pod své ochranné křídlo. Z toho pramení nejen velice potentní střet dvou naprosto odlišných osobností a světů, ale také Eggsyho seznámení s tajnou službou.
A Kingsman nejsou žádní suchaři ala „Cirskus“, tajná organizace, pro kterou Colin Firth pracoval v rozvážném špionážním dramatu Jeden musí z kola ven. Agenti mají všechny možné nože v podpatcích, granáty v zapalovačích nebo letecký hangár pod falešným trávníkem. Aby se Eggsy mohl stát Kingsmanem, musí projít náročným tréninkem, při němž jde často o život a opět mu všechno komplikuje jeho odlišnost, když jako jediný z adeptů neprošel nejlepšími univerzitami a nepochází z vlivné, ambiciózní rodiny. Mládí na ulicích vám ale zase dá notnou dávku kuráže a další konkurenční výhody.
Zatímco omladina prodělává výcvik pod vedením "Merlina" (Mark Strong), Harry (alias "Galahad") a "Artuš" (Michael Caine) se snaží odhalit, co má za lubem extrovertní multimilionář Valentine, kterého si náramně užívá Samuel L. Jackson. Americký podnikatel má obavy z globálního oteplování a ve své pokroucené mysli věří tomu, že světu vlastně pomáhá. Asi není třeba říkat, že by při tom „pomáhání“ měla zahynout značná část lidské populace, to už tak u šílených padouchů bývá. Jedinečnou postavičku však z Valentina dělají detaily. Technologický magnát vysílá na zabijácké mise své věrné poskoky, ale sám zvrací při pohledu na krev, na první pohled je to vlastně jen šišlavý ňouma a jako správný protivník elegantních Kingsmanů je sám ztělesněním nevkusu. Ve svém věku se stále obléká jak frajírek ze skateparku, miluje popové hvězdičky a jídlo z fastfoodu. Proti rádným hochům z Británie zkrátka stojí stereotypní Američan.
Ve velkolepém finále nepřekvapivě spojí proti zlu síly agenti staří i mladí, ale protože je Kingsman poctou žánru, určitá předvídatelnost a potažmo vymetení tradičních trademarků, jsou zcela na místě. Nesmí chybět padouchova megalomanská základna, paprsek smrti a samozřejmě zlatý hřeb všech špionážních velkofilmů - opulentní akční scény. A pokud by symaptičtí hrdinové, uvolněná atmosféra, vypravěčský odpich a spousty vtipů a narážek nestačily, dělá akce z Kingsmana definitivní lahůdku, kterou by si žádný filmový fanoušek neměl nechat ujít.
Ve filmu nechybí zemitá automobilová honička, parkourový úprk s minimem střihů a adrenalinový seskok z letadla, při kterém máte pocit, že padáte společně s postavami. Ještě o další úroveň lepší jsou ale bitvy a přestřelky. Ty jsou točené krásně přehledně, kdy scény jen minimálně přerušuje střih. Kamera občas plynule krouží, občas sebou hbitě švihne, jako by byla živým účastníkem děje, ale nikdy ne tak, aby divák ztratil přehled o tom, co se před ním děje. Celá složitá (a krásná) choreografie je jako na dlani. Hrdinové efektně využívají v boji okolního prostředí a nechybí značná míra brutality, zvlášť když se do boje zapojí Valentinova pravá ruka Gazelle, která má místo nohou kovové protézy s noži.
Vaughn do role mlčenlivé vražedkyně najal tanečnici Sofii Boutella, aby byla schopná maximum kreací předvést v přímém záběru, a obecně platí, že akce působí velice hmatatelně. Kupodivu i takový Colin Firth je najednou ve víru bitvy největší bad-ass pod sluncem. Svůj podíl na tom určitě má Bradley James Allan, ze kterého roste jeden z nejlepších choreografů a second-unit režisérů Hollywoodu. Allan se učil u Jackieho Chana a akci vymýšlel a točil už pro Kick-Ass, ale také Scotta Pilgrima a U konce světa od Edgara Wrighta. Kontinuita práce je ve zmiňovaných filmech dobře vidět a určitě se máme od Bradleyho ještě na co těšit.
Ale zase aby to nevypadalo, že za Vaughna fušku oddřel někdo jiný - pokud Allan pracoval s méně vnímavými režiséry, výsledky byly slabší. A je jasné, že se Matthew Vaughn na přípravě jednotlivých scén podílel a musel jejich výslednou podobu odsouhlasit, tak jako v kterémkoliv jiném odvětví. Stejně tak sám neskládal písničky na soundtracku, ale opět se mu podařilo vybrat naprosto perfektně pasující kusy. Kick-Ass byl sice v tomhle ohledu ještě o úroveň výš, ale kdykoliv spustí kupříkladu Dizzee Rascal, dostane film infuzi adrenalinu. Obecně pak má Vaugn všechno do posledního detailu promyšlené, točí s velkou lehkostí, dokáže dát celému snímku konstantně vysoké tempo, neustále hýří nápady a především se zcela očividně neskutečně baví. Takhle má prosím vypadat moderní zážitková kinematografie.
Jestli lze filmu něco vyčítat, tak jen drobné mušky. Vaughna jsme utrženého ze řetězu viděli už v Kick-Ass, takže Kingsman není takovým bleskem z čistého nebe, jen více méně další dávkou téhož (z jiného prostředí, za jiných okolností, ale s hodně podobnou energií). Celý film je derivát. Skládá poklonu starším špionážním snímkům a obecně popkulturním elementům, které mají autoři rádi. Nový (až novátorský) je způsob, jakým elementy kombinují a jaký jim dovedou dát náboj, nicméně po stránce děje a vývoje postav nemůže film překvapit. A občas hrdinové chrlí nejrůznější hlášky s takovou kadencí, že řekněme každá desátá mine svůj cíl. Ale to je prostě zanedbatelná daň za to, že nás někdo chce strašně moc bavit. A to se mu od začátku až do konce daří naprosto spolehlivě.
