Špionážní filmy se v mnohých kruzích těší velké oblibě. Hrdinové tohoto subžánru velmi často odstraňují protivníky po desítkách, využívajíc při tom objemné muskulatury a všemožných hi-tech vychytávek. Důkazem toho jsou i tři v současnosti asi nejzvučnější značky – Bond, Bourne a Mission Impossible. Adaptace knihy Tinker, Taylor, Soldier, Spy anglického spisovatele Johna le Carré, jež vstupuje do našich kin pod názvem Jeden musí z kola ven, však nabízí v zásadě velmi odlišný pohled na práci tajných agentů. Pohled, který je typický spíše pro thrillery staršího data, neboť absolutně opomíjí současné trendy špionážních snímků. Zapomeňte na Bondova udělátka, Bournovo chození přes tucty mrtvol nebo akrobatickou ekvilibristiku Ethana Hunta hraničící se sci-fi. Jeden musí z kola ven nabízí spíše realistickou špionskou „piplačku“ se vším dobrým a zlým, co k ní patří.
Spletitá oldschoolová mozaika
Děj je zasazen na britské ostrovy v období studené války, konkrétně do sedmdesátých let. Vztahy mezi Ruskem a Spojeným královstvím jsou napjaté, Londýn se navíc cítí v ohrožení díky údajné přítomnosti ruského špiona v nejvyšších kruzích MI6. Na odhalení krysy je povolán agent George Smiley, jeden z nejzkušenějších ve svém oboru, který právě odešel do předčasného důchodu.
Kvůli naléhání ústředí MI6 však musí zpět do služby, aby mezi svými, již bývalými, spolupracovníky odhalil zrádce. Spolu s několika kumpány pak zanedlouho poznává, že britská tajná služba je prorostlá plevelem možná víc, než původně čekal.
Le Carrého velmi hutná předloha (inspirovaná skutečnostmi z autorova života) se dočkala adaptace již na konci sedmdesátých let, ovšem v podobě seriálu. Snímek švédského režiséra Tomase Alfredsona se nyní musel vyrovnat s problémem, jak nacpat obrovské kvantum informací z knihy do dvou hodin celovečerní stopáže. Nutno dodat, že Alfredsonovi, potažmo scenáristům, se to povedlo znamenitě, neboť i přes nutnou zkratkovitost některých dějových zákrut či poměrně značné množství flashbacků, zůstává děj i v záplavě jmen a dat přehledný. Scenáristická mozaika je každopádně pěkně spletitá a za každou divákovu nepozornost jej pěkně potrestá. Jeden musí z kola ven tedy nejen že neútočí na první signální jako většina současných špionážních pecek, navíc vyžaduje od diváka maximální soustředění, aby se v zamotaném koloritu událostí neztratil.
Dynamicky střižené trailery tedy rozhodně klamou tělem, film ve výsledku nabízí snad jen dvě akční scény, které jsou navíc vyloženě akční jen několik málo sekund. Pro snímek jsou typické především dlouhé dialogy plné spíše slovních než kulometných přestřelek. Styl vyprávění tak velmi dobře koresponduje se samotnou prací tajných agentů, která spočívá především v prohledávání archivů, skládání informačních střípků a sáhodlouhém pátrání po zdrojích, které mohou, ale přitom nemusí, být pro samotné vyšetřování užitečné. Mnozí tedy budou dost možná Jeden musí z kola ven vyčítat, že se jedná o divácky značně nevděčný film, který navíc svým chladným přístupem k postavám neumožňuje člověku zásadnější sžití s charaktery na plátně.
Britská smetánka hrající jako z partesu
Jistá emocionální odtažitost by se snímku, respektive Alfredsonovi, dala vytýkat, při bližším přezkoumání však nejednomu divákovi vytane na mysli, zda se nejedná o tvůrčí záměr. Už samotná výprava dokonale kopírující atmosféru 70. let, která je navíc zahalena do chladných barevných filtrů, od prvních sekund nastolí trend celého snímku. Na své si nepřijdou ani příznivci nějakých šokujících 
zvratů nebo point, neboť Alfredson pálí do diváka jeden dialog nabitý informacemi za druhým, do toho dávkuje spoustu pohledů do minulosti, čímž nedá člověku možnost vydechnout a nějakou zásadní změnu v ději si naplno vychutnat.
Alfredson se s hutným a spletitým scénářem vypořádává s grácií, navíc zvládá v mžiku vykouzlit možná chladnou, ovšem místy velmi tísnivou atmosféru napjatých 70. let, a aby toho nebylo málo, film táhne nahoru vynikající herecký ansámbl. O kvalitách výkonu Garyho Oldmana hovoří samotná oscarová nominace, je tedy snad jen potřeba zmínit, že se nejedná o žádný projev plný expresivních výlevů, ale spíše o vrchol hereckého minimalismu. Oldmanovi přitom zdatně sekunduje i zbytek obsazení, složený z britské herecké smetánky. Ať už je to John Hurt, Benedict Cumberbatch, Mark Strong, Tom Hardy nebo Colin Firth, všichni pánové odváději svůj velmi vysoký standard, proto se v tomto ohledu dá filmu jen těžko něco vytýkat.
Verdikt
Ačkoliv mnozí budou Jeden musí z kola ven hanit kvůli určité divácké nevděčnosti, příliš spletité (a tedy ne lehce přehledné) zápletce nebo třeba kvůli minimu akčních scén na úkor dialogů, pokud člověk překousne tyto aspekty, poctí ho Alfredson vynikajícím filmem. I přes chladnější přístup nám totiž švédský tvůrce servíruje velmi kvalitní špionážní thriller, stojící na jisté režii, kvalitním scénáři a bezchybných hereckých výkonech, který jako by právě vypadl ze sedmdesátých let. Zkrátka a dobře parádní oldschool, který si možná nenajde cestu úplně ke každému. Ovšem pokud už ano, má velkou šanci na to, aby v divákovi uzrál na velmi vysoké hodnocení.
