První Sinister byl sakra hutný duchařský horor, který s minimem prostředků dokázal opravdu hodně napínat a strašit. Bohužel, jak už to tak bývá, u dvojky se rozhodlo studio pouze těžit z dobrého jména prvního filmu. Původní tvůrci (Scott Derrickson, C. Robert Cargill) pouze napsali scénář, režie se tentokrát chopil podstatně méně výrazný Ciaran Foy a James Ransone v hlavní roli rozhodně není Ethan Hawke. Dostává se nám tak do rukou pokračování sériové výroby, které legendu o Bughuulovi ani žánr nijak neobohacuje.
Z prvního filmu se vrací šerifův zástupce So & So (Ransone), který už nepracuje u policie a na vlastní pěst vyšetřuje vraždy spojené s démonem Bughuulem. Cestuje napříč Spojenými státy a snaží se spálit všechny domy, ve kterých se rituální vraždy odehrály, dřív než se do nich nastěhuje někdo další a celý koloběh se bude opakovat. V jednom domě na jihozápadě však přichází příliš pozdě. Do starého stavení se nastěhovala matka (Shannyn Sossamon) se dvěma syny, dvojčaty (Robert Daniel Sloan a Dartanian Sloan), která se skrývá před svým násilnickým manželem. Čím déle trojice v domě zůstává, tím častěji se chlapcům zjevují duchové dětí a vodí je do sklepa (především tedy citlivějšího z nich), aby se dívali na amatérské záznamy strašlivých vražd celých rodin.
Na Sinister 2 jde ocenit, že se snaží k starému známému bubákovi přistupovat z maličko jiného úhlu. Nadpřirozeno tentokrát vnímáme dětskýma očima, takže vidíme, jak duchové svádějí nové oběti, jak probíhá celý proces „náboru“ nových malých vrahů. Stejně tak je docela sympatické, že se filmaři nebáli a nedělají z dětí nedotknutelnou svátost. Drobotina dovede být zlá, nebezpečná a dokonce se s dospělými pouští do násilného zápolení. A kdo si potrpí na nápadité hororové zabíjení, ten by si mohl docela užít u amatérských filmů, které duchové ze svého vraždění pořídili. Jsou docela rozmanité.
Tím klady asi tak končí. Ne že by byl první Sinister kdovíjak originální a nápaditý, ale Scottovi Derricksonovi se alespoň tenkrát podařilo z hororových klišé vyždímat maximum a natočit opravdu hutný, atmosférický kus. Tentokrát nic takového bohužel neplatí. Tíživá atmosféra se nedostavila a strašení probíhá toliko skrze ty nejlacinější lekačky. Jasně, většinou jsem nakonec stejně nadskočil, i když bylo dopředu jasné, kdy další vybafnutí přijde. Když se ale horor neobejde bez náhlých hlasitých zvuků, vždycky jsem nakonec víc otrávený než vyděšený.
Postavy nejsou nijak zajímavé a je vlastně celkem jedno, kdo zemře a kdo bude žít. Určité náznaky něčeho zajímavého se daří vytáhnout z násilné povahy otce (Lea Coco) obou ústředních chlapců a toho, jak je oba pravidelné bití různým způsobem poznamenalo. Film ale tyhle motivy nerozvede pořádně a ani vlastně nikdy uspokojivě nevysvětlí, proč si sebevědomá matka dvou chlapců nechala násilnické chování svého ubohého manžela líbit a co na něm vlastně kdy viděla. Sinister 2 také naznačuje, že by se mohl víc ponořit do mytologie kolem démona Bughuula, ale nakonec zase jenom klouže po povrchu a vystaví si s pár duchařskými frázemi.
Verdikt
Sinister 2 je ukázkou toho, jak nebetyčný rozdíl může udělat výběr správného režiséra. Po stránce děje nepůsobí pokračování nijak výrazně slabším dojmem, přesto se ani zdaleka nepodařilo přiblížit působivosti, kterou vládl první film.
