Žena v černém je dva roky starý horor s Danielem Radcliffem v hlavní roli, který se setkal vesměs s mírně pozitivními ohlasy. Film tehdy využíval klasických žánrových propriet, jako je odříznuté venkovské sídlo, okolní mokřady a titulární ženu v černém, tedy ducha zesnulé šílenkyně, která v domě spáchala sebevraždu po smrti svého syna. Pokračování, nazvané Žena v černém 2: Anděl smrti, se vydává klasickou hororovou cestou, kdy se znovuzrozená legendární společnost Hammer snaží za vynaložení minimálních nákladů vytřískat ze známého jména, co se jen dá.
Z postav prvního filmu se vracejí pouze duchové, jinak jsou události zasazeny o několik desítek let později, kdy během druhé světové války skupinka dětí společně se dvěma vychovatelkami utíká před bombardováním Londýna na venkov. V městečku Crythin Gifford na děti čeká ubytování v rozpadajícím se domě v Eel Marsh. K vyhovujícímu stavu má usedlost v bažinách za městech daleko, ale je válka, a tak se obě učitelky pokoušejí celou situaci s dětmi zvládat statečně. Jenže mladší učitelka (Phoebe Fox) slyší v domě divné zvuky, má zlé sny a občas jakoby někoho zahlédla. Jeden z chlapců, který při bombardování ztratil svou matku, se toulá po temných zákoutích domu a kreslí hodně ošklivé věci. A nakonec začnou jednotlivé děti umírat.
Žena v černém 2 je ve všech směrech naprosto standardní horor, který se nesnaží vymýšlet cokoliv originálního. Snad jedině útěk před bombardováním a obecně válka v pozadí nejsou v podobných filmech zcela běžné a ještě pomáhají ospravedlnit některé skutečnosti. Skupina dětí má proč utíkat na venkov, má důvod zůstat v rozpadlém domě a stejně tak dává smysl, že pro pomoc je daleko a špatně se shání. Jinak filmaři spoléhají na ty nejstarší hororové triky.
Dům obklopuje mlha z močálů, staré lampy poblikávají a ještě jsou zapojené jen v přízemí. V patře i ve sklepeních je třeba svítit mihotavým plamenem svíčky či lucerny. Místnosti jsou vybaveny omšelým, nábytkem, nechybí pokřivené staré hračky nebo houpací křeslo, které se komíhá zdánlivě bez příčiny. V koutku zorného pole se plíží stíny, postavy často vyrážejí samy na opuštěná a od pohledu nebezpečná místa. Zmiňovaný chlapeček s intenzivními kresbičkami nemluví, mladá učitelka Eve skrývá dávné tajemství, její starší kolegyně (Helen McCrory) až do poslední chvíli na duchy nevěří a v poloprázdné vesnici nechybí mladý voják (Jeremy Irvine), jenž neváhá v rozhodující chvíli přispěchat na pomoc.
Vyprávění se odvíjí v klasickém rytmu, kdy se střídají strašidelné noci s chmurnými dny, kdy je čas odhalit něco malá o starém domě a strašlivých osudech jeho předchozích obyvatelů. Jen trochu zkušeného diváka hororových filmů nemá dějová linka čím překvapit klišovité postavy to nezachrání. Atmosféra ve starém domě není úplně příjemná, ale primárně se film spoléhá na lekačky, které jsou ve všech případech zcela předvídatelné. Já jsem starý strašpitel, takže jsem i přes všechna očekávání nejednou nepříjemně nadskočil v sedačce, ale dovedu si představit, že ostřílení hororoví fanoušci jednotlivá bafnutí odzívají.
Na jednu stranu tak sice Žena v černém 2 plní svou základní funkci, dokázala mě postrašit. Na stranu druhou je z celého filmu hodinu a půl dlouhá „povinnost“, kterou je třeba nějak přetrpět. Snášení momentů strachu není vyvážené žádnou odměnou. Strašení není inovativní, film vypadá jako laciná studiová inscenace s pár herci, šablonovitým postavám není proč fandit, jednotlivá odhalení dávných tajemství nejsou zajímavá, celková mytologie první Ženy v černém není nijak konstruktivně rozvíjena a v závěru příběhu nečeká žádná opojná katarze, pouze příslib, že se v případě diváckého zájmu může Žena v černém klidně vrátit ještě jednou.
Jako produkt pásové výroby pro televizní vysílání či zapůjčené DVD Žena v černém 2: Anděl smrti obstojí, jako novinka pro kina rozhodně ne.
