Insidious 3: Počátek (v originále Insidious 3, na Slovensku Insidious: Kapitola 3) dějově předchází prvním dvěma filmům. Jejich znalost tak není pro pochopení „Počátku“ nikterak nutná, snímky spojují jen některé reálie a postavy. Konkrétně především postava Elise Rainier (Lin Shaye), stařenky schopné komunikovat se záhrobím. Právě za ní přichází v úvodu aktuálního snímku středoškolačka Quinn (Stefanie Scott), která slyší ve svém pokoji divné zvuky a domnívá se, že se s ní pokouší navázat kontakt její zesnulá matka. Elise okamžitě pozná, že se nejedná o Quinninu matku, ale o jakousi temnou bytost a důrazně dívce doporučí, aby nadále s entitou nekomunikovala. Mladá hrdinka neposlechne a svým konáním zlé síle víc a víc pootevírá vrátka do našeho světa.
Film jako svou režijní prvotinu natočil scenárista série Leigh Whanell a je třeba říct, že i když zatím nepředvádí nějaký výrazný rukopis, od svého předchůdce, Jamese Wana, okoukal, co jen mohl. Insidious 3 je plný klišé a tradičních hororových prostředků, avšak jakmile má Whanell budovat atmosféru nebo rovnou děsit, všechno mu funguje, jak má.
Děj se odehrává ve starém domě, ve kterém nechybí rozhrkaný výtah, ševelící ventilačky nebo temný, neobydlený byt. Stařenka od sousedů je považovaná za senilní, ve skutečnosti jen trousí poměrně přesné smrtící prognózy, Quinnin otec (Dermot Mulroney) má za bláznivá tvrzení své dcery a ve chvíle potřeby dovedou temné síly odříznout komunikaci nebo rovnou elektřinu.
Podobná místa a situace jsme samozřejmě v hororoech viděli mnohokrát, na druhou stranu má starý bytový dům svou atmosféru, šeptající ventilační šachta prostě nahání mráz do zad a hrdinka je po značnou část filmu upoutána na lůžko, takže je o to zranitelnější a nemá děsu jak utéct. Se zkušenými hororovými mazáky asi nakukování pod postel nebo strašení za pomoci náhlých hlasitých zvuků nic neudělá, běžnému strašpytlovi však spolehlivě zatuhne krev v žilách, i když každé vybafnutí předem čeká.
Strašení zkrátka Whanell zvládl za pomoci prověřených triků, avšak daleko větším hříchem než spoléhání na hororovou rutinu, jsou nezajímavé postavy a často stupidní dialogy. Quinn možná nemá žádné charakterové vady, které by diváka od ní vyloženě odpuzovaly, ale je to prostě pubertální nána, která kňourá o tom, jak jí nikdo nerozumí, touží po kariéře herečky a nikdy nám uspokojivě nevysvětlí, proč vlastně tak nutně potřebuje mluvit se svojí mrtvou matkou, že se kvůli tomu dá na vyvolávání duchů. Jakmile Quinn promluví, působí to dojmem, jako by Whanell opouslouchával teenagerskou mluvu z nějaké špatné show na MTV. Její táta většinu času nic nestíhá nebo se chová ke své dceři přezíravě...protože nic nestíhá. A zaříkávačka Elise? Z té se sice vyklube slušný badass a asi nejzábavnější postava celého filmu, avšak přestože dovede být svým způsobem docela zábavná, její nenadálé hláškování a rozvernost do jinak vážného filmu nepasují a z úst uhlazené stařenky působí docela nepřesvědčivě.
Verdikt
Insidious 3 se ničím výrazným neliší od řady dalších hororových duchařin a po scenáristické stránce působí ve všech ohledech odfláknutě, ať už jde o vykreslení postav, dialogy, zápletku nebo dějovou výstavbu. Film nicméně dobře vypadá, je svižně natočený, s přehledem buduje napětí, a když má strašit, daří se mu to. A to je pro mě u hororu na prvním místě.
