Právě jste otevřeli druhou část rozhovoru s Philippou Boyens. První část najdete zde.
Další místo, na které se trpaslíci dostanou, je poblíž Jezerního města, kde potkají Barda. Můžete říct něco o Bardovi, a jak roli ozvláštnil Luke Evans?
Bard je v knize představen až později. Ukáže se v příběhu až poté, co trpaslíci opustí Jezerní město. Následně ale dostane v příběhu neuvěřitelně důležitou roli. Když přišlo na adaptování knihy, hned zpočátku jsme věděli, že to ve filmu udělat nemůžeme. Přišlo nám důležité potkat postavu dříve, seznámit se s ním a seznámit s ním trpaslíky. Hlavně kvůli tomu, co se odehraje v příběhu později.
Další zajímavou věcí na Bardovi, kterou se dozvíte z dodatků k Pánovi prstenů, je jeho syn. Odlišuje ho to například od Aragorna. I když jsou si v lecčem podobní, Bard je otec. Moc se nám líbila ta představa, že má Bard děti. Dělá to z něj jiného hrdinu, někoho, koho pohání odlišné impulzy - chce chránit své dětí. Žije ve městě, kde je život opravdu těžký, a on se snaží, co může. Všechno, co je pro něj v sázce, má několikanásobnou hodnotu.
Bylo snadné rozhodnout, že nebude mít pouze jedno dítě, ale tři, protože jedno dítě prostě není dost. (smích) Narazili jsme tedy na tyhle dvě malé a úžasné herečky, které přijely se svým tatínkem na Nový Zéland. Jsou to okouzlující dcerky Jamese Nesbitta, Peggy Nesbittová a Mary Nesbittová. Právě ty se staly Bardovými dcerami, Sigrid a Tildou.
Další zajímavou informací, kterou se dozvíme z knihy a z dodatků, je fakt, že je Bard potomkem pánů z Dolu. Rozhodli jsme se využít Bardova přímého propojení rodovou linii do doby, kdy Šmak vtrhl na Osamělou horu. Ta hrozná tragédie je v jeho krvi. Vzpomíná na ni, stejně jako všichni potomci rodáků z Dolu.
Když spojíte tyhle malé drobnosti - ovdovělého otce, který se snaží vychovat svoje děti bez peněz, i když byli jeho předci páni z Dolu, a tu hroznou tragédii, která se přihodila jeho lidem – dává to dohromady opravdu zajímavou postavu.
Také jsme chtěli, aby byl neuvěřitelně sympatický. Když ho poprvé potkáte, nechtěli jsme, abyste věděli, co je přesně je zač. Je to dobrý chlap, nebo je zlý? Zároveň jsme ale potřebovali, aby ho měli lidé rádi a věřili mu. Musí mít takovou vlastnost. Je to součást motivu, který se line napříč filmem. Je o vůdcovství a co utváří přirozeného vůdce.
Získali jsme úžasného Stephena Frye, hraje starostu Jezerního města, který je spodobněním hrozného vůdce. Naproti tomu je tedy Bard, ke kterému se lidé přirozeně obracejí. Je to taková jeho instinktivní vlastnost. Nejde o to, jestli je někdo největší, nehlasitější nebo nejsilnější, jde o to, zda má někdo skutečnou odvahu, slušnost a empatii k těm okolo sebe. Luke k postavě tyhle vlastnosti okamžitě přinesl. Takový on ve skutečnosti je. Má v sobě takový krásný a nefalšovaný klid. Je to neuvěřitelně sympatický člověk.
Můžete rozvinout roli Stephena Frye coby starosty, a proč byl někdo jako on schopný získat moc nad lidmi Jezerního města?
Starosta Jezerního města je výtečný politik a dokázal nějakým způsobem přijít na to, jak zůstat navždy u moci. Přesto, že jde o pozici, do které jsou lidé voleni, on využil všech svých pravomocí, aby se dostal do celkem nedotknutelného postavení. Sice se tváří, že lidem slouží, ale my víme, že slouží pouze sám sobě a vlastním ambicím.
Byl postavou, která se skvěle psala, a talent Stephena Frye ji jenom vylepšil. Přivedl ho k životu téměř okamžitě. Stephen si tu roli užíval a Pete si užíval její režii. (smích) Myslím, že to je vidět.
Také jsme dostali šanci představit úžasnou postavu jeho poskoka Alfrida. Kombinace Alfrida a starosty Jezerního města celkem dobře shrnuje všechno, co je na politice špatné. Jinak jsou to ale úžasné postavy. Jsou strašnými a téměř smrtícími komplikacemi pro vyprávění. Věci by se mohly tragicky zvrtnout díky jejich činům, které jsou poháněny jejich chamtivostí. Reprezentují další silný motiv filmu a tím je právě hamižnost.
Co pro Thorina znamená, že konečně dosáhl své domoviny v Ereboru?
Na začátku filmů, a tohle bylo znovu doplněno z dodatků k Pánovi prstenů, máme věty o mladém trpasličím princi, který nikdy neodpustil a nikdy nezapomněl. To všechno se zúročí, když dosáhneme kopců Ereboru a Thorin konečně vstoupí do své domoviny. Máte pocit, že jde o vznešený a přínosný úkol a pro Thorina snad i triumfální moment. Možná byste si i mysleli, že tady jeho cesta končí, ale není tomu tak. Pro Thorina jde vlastně o začátek ještě temnější cesty.
Thorinovy záměry jsou velice čisté, když se navrací do své domoviny. Chystá se udělat to, co řekl na začátku filmu. Jeho cíl je stále stejný: získat zpátky královský klenot Arcikam. Jedná se o odklon od knihy, ale je to něco, co nám přišlo, že musíme vyjasnit, protože Arcikam se stane v tomto příběhu velice důležitým. Potřebovali jsme, aby měl Bilbo důvod jít do Ereboru. Jaký je jeho cíl, co se tam snaží získat? Bylo nám jasné, že to, co potřebujeme, je právě Arcikam.
Čím vás překvapil Richard Armitage? Co postavě přinesl?
Richard je úžasný herec. Každý den od něj dostanete něco jiného. Můžete napsat repliku a on ji promění v něco, v co jste ani nedoufali, že je možné. Opravdu dřel, aby se dostal k srdci postavy, aby pochopil, co Thorina motivuje a jak se cítí. Myslím, že to zvládl na výbornou.
Jeden z momentů, který na mě zapůsobil, byl Thorinův vstup do Osamělé hory. Způsob, jakým to zahrál, byl tak decentní. Bylo to tak emotivní. Měl by to být moment velkého vítězství, ale namísto toho jde o moment tichých emocí: „Jsem doma a vzpomínám si.“ Všechno, co si pamatuje, se mu vrací. Je to tak jednoduché. Bylo to nádherně prosté, co v tu chvíli [Richard] udělal.
Myslím, že to je jedna z jeho silných stránek coby herce. Je to skutečně schopný herec. Je fyzicky velice statný, hraje velkého válečníka a má v sobě toho severoanglického ducha, takže tyhle věci bez problémů zvládá. Ostatní věci ale zvládá stejně dobře. Má fantastický rozsah. Také je neuvěřitelně vtipný a zvládne i komické situace, i když k tomu jeho postava nemá moc příležitostí. A musím říct, že je opravdu tak milý chlap, jak působí.
Jaké pro vás a ostatní scenáristy bylo vymýšlet konfrontaci mezi Bilbem a Šmakem?
Ta scéna byla celkem složitá. Pracovali jsme mezi sebou a také s Benedictem [Cumberbatchem] a Martinem [Freemanem]. V knize jsou dvě scény. Bilbo jde do Šmakova doupěte dvakrát, nám ale přišlo, že na to nemáme ve filmu čas.
V knize se vyskytují skryté náznaky, které jsme chtěli více rozvést, třeba fakt, že Šmak velice rafinovaně vyzvídá od Bilba informace nebo s tím související napětí. Už nemůžete mít menší osobu než hobita a větší stvoření než draka. Rozdíl mezi nimi je obrovský a přesto spolu mluví tváří v tvář. Je to neuvěřitelně smrtící hra kočky s myší.
Také jde o moment, kdy můžete vidět Bilbovu skutečnou kuráž. Řekl, že něco vyzkouší a skutečně se o to pokusí. Nechystá se porušit svůj slib, vidíte, že v sobě má tu slušnost a vrozenou odvahu. Jde tam, aby se o něco pokusil, jak také slíbil. I když jde o tuhle nevídanou hrůzu, ten děs, stále se snaží a vás tam vezme s sebou, což je skvělé.
Sebere odvahu, aby se postavil drakovi, ale také má prsten, který nalezl v Glumově jeskyni. Jak ho tohle ovlivní?
Ano. Už od skřetích tunelů má u sebe Bilbo zlatý prsten, který ho činí neviditelným. Potřebovali jsme divákům ukázat, že to není jen praktický magický šperk, který ho zničehonic zneviditelní, když právě potřebuje, ale že si ho Bilbo nasazuje celkem nerad. Začíná mít s tím zlatým prstenem zvláštní vztah. Pomalu mu začíná připadat, že s ním není něco v pořádku.
Bylo to něco, co se Martinovi Freemanovi moc líbilo, že jde o těžké rozhodnutí si ho nasadit a zmizet. Není to nic dobrého. Nerad ten prsten nosí a sundává si ho kdykoliv jen může.
Když máte k ruce takhle dobrého herce jako je Martin Freeman, pomáhá vám to najít způsoby, jak se s těmito věcmi vypořádat. Spodobnit to, že nejde jen o cetku, že to není jen prsten, který vás nechá zmizet, je velice těžké. Ne každé rozhodnutí, které musí tam v hoře udělat, je dobré rozhodnutí.
Můžete povědět něco společném vytváření neuvěřitelného Šmaka s Benedictem Cumberbatch? Jaké své nápady do postavy vložil?
Benedict je fenomenálně chytrý. Je to někdo, kdo zkoumá to nejmenší zákoutí postavy. Zkoumá každou nuanci v textu. Zbožňoval hledání cesty k Šmakovi. Přišel k nám s nějakým svým vlastním záměrem, ale byl také neuvěřitelně otevřený k Peterovo připomínkám a k tomu jak chtěl tu postavu přivést k životu on.
Po fyzické stránce udělal ohledně postavy spoustu rozhodnutí. Pro scénu konfrontace Bilba a Šmaka dělal [Benedict] motion capture, takže spousta těch drobných pohybů - třeba i jednoduché otočení hlavy, které vám říká, že [Šmak] právě získal od Bilba ždibeček informace, otáčení zády nebo ta surovost, co vyjadřuje - všechny tyhle pohyby těla jsou Benedictova rozhodnutí, která pomáhala přivést Šmaka k životu. Tyhle věci jsou celkem fyzicky vyčerpávající, takže bylo dobře, že je v kondici. (Smích)
Ben je extrémně talentovaný. Velice dobře sám sebe zná a dokáže každé replice nebo pohybu propůjčit nějakou osobní zkušenost, ale zároveň je také neuvěřitelně instinktivní, což je úžasné, protože to znamená, že můžete využít těch rychlých reflexů, které jako herec použije a které jsou překvapivé a jednoduše brilantní.
Howard Shore k filmu znovu skládá hudbu. Můžete říct něco o práci s ním, a jak on interpretuje hudbu?
Tolik našeho filmového světa oživlo skrze hudbu a bylo hudbou definováno. Slyšíte kus motivu z Pána prstenů a okamžitě vás to přenese do toho světa, což je věc, kterou skvělá hudba zvládne. Tak přesně Howard pracuje, chce, abyste ten svět cítili.
Moje zkušenosti s Howardem byly úžasné. Spolupracovala jsem s ním na textu pro sbor. Hovoří se mnou o tom, co potřebuje, nebo na jakých motivech pracuje, když se soustředí na určité části filmu. Třeba za mnou přijde a začne mluvit o hlasech, které budou slyšet v Temném hvozdu a o tom, jak by je pojal. Miluje práci se sborem a používá ho ve filmu zajímavými způsoby, hlavně v tom Temném hvozdu. Moc se mi líbí, jak sbor v těchto scénách funguje. Je to zvláštní, jak profesora Tolkiena dokáže otisknout do muzikálnosti filmového světa. Zvuk jazyků, které [Tolkien] vymyslel, opravdu formují sbory a způsob, jakým znějí.
Ten skvělý sbor mužských hlasů trpaslíků je opravdu zpívaný v trpasličím jazyce. Zvuk té řeči má jedinečné zabarvení, takže když se do těch zvuků zaposlouchám, skutčně slyším, jak Tolkien přichází k životu a stává se součástí hudebního doprovodu a hudby filmového světa. Ta autentičnost je cítit a právě té dovede Howard dosáhnout.
Jsou herci, kteří nacházejí pravdivost v okamžiku. Tak prostě pracují a říká se o nich, že jsou ve svých výkonech velice přesvědčiví. Podobně vnímám i Howardovu práci. Je Tolkienovu světu opravdu věrný.
Můžete říct něco o psaní textů k písním? Odkud čerpáte nebo berete inspiraci?
Texty a sbory jsou zajímavé, protože občas závisí na tom, z jakého přicházejí úhlu pohledu. Která strana se právě vyjadřuje? Komentuje sbor aktuální dění? Je zkrátka zajímavé zkoumat, čí hlas [které ze znesvářených stran, zúčastněných postav] zrovna [skrze sbory] promlouvá.
Co se týče hlasu vypravěče, profesor Tolkien napsal sám spoustu písní, jsou v Pánovi prstenů i v Hobitovi. Obzvlášť ráda mám jednu, kterou zpívají trpaslíci v Hobitovi. Je to neoddělitelná součást jeho světa. I při jednotlivých písních můžeme opět přemýšlet nad tím, z jakého pohledu je zrovna vyprávěná daná část příběhu a co nám vypravěč skrze písně o světě a příběhu říká.
Můžete říct něco o Edu Sheeranovi a jeho skladbě pro film I See Fire?
Byla to úžasná zkušenost. Vždy jsme měli pocit, že film potřebuje něco na konec. Přišlo nám to jako součást tradice. Minule jsme měli velké štěstí, když napsal krásnou píseň Neil Finn, což byl úžasný a překrásný zážitek. Když přišlo na druhý film, byl to jeden z těch momentů, kdy byl pravý člověk na pravém místě a všechno to do sebe zapadlo.
Eda jsme vlastně potkali, když vystupoval na Novém Zélandu a my právě dotáčeli materiál. Seznámili jsme se s ním skrze několik známých, kteří říkali, že má rád Tolkienovu tvorbu a filmy. Byl opravdu hodný chlapík a stejně tak i jeho manažer. Moc dobře jsme si rozuměli.
Franina a Peterova dcera Katie nám řekla, že je výborný zpěvák a dala nám jeho poslední album. Pamatuji si, jak jsme ho s Fran poslouchaly a říkaly si: „Páni, má úžasný hlas a je vážně dobrý textař.“
Když to pak všechno začínalo nabírat tvar a my se zamýšleli nad tím, o jakou píseň by mělo jít a kdo by ji mohl udělat, všechny se nás napadlo: „A co Ed?“ Fran řekla: „Myslíme si, že by mohl být Ed skvělou volbou.“ a Pete naprosto souhlasil. Myslím, že mu poslal email a reakce byla tak rychlá a nadšená. Během pár dnů seděl Ed v letadle na Nový Zéland, aby mohl začít pracovat. Měl několik nápadů už v letadle. Myslím, že o tom mluvil s Fran a Petem, i se mnou, a potom se šel podívat na film. Další den byl ve studiu a skládal. Bylo to takhle rychlé. Věděl, co přesně chce a Pete měl taky velice jasnou představu, jak by měl film skončit.
Rozhovor připravila a laskavě poskytla k uveřejnění společnost Warner Bros.
Překlad: Brousitch
Rozhovor vznikl u příležitosti premiéry Šmakovy dračí pouště
