Gandalf vystupuje ve všech třech filmech z Jacksonova Pána prstenů a objeví se ve všech dílech Hobita. Jaké to je pro vás jako pro herce?
Zní to jako velká zodpovědnost, ale nepociťoval jsem ji. Tahle práce pro mne byla úžasná v mnoha, mnoha směrech a byla nesmírně dlouhá. Obvykle roli ztvárníte a tím to končí. Někdy, když máte štěstí, si ji můžete zopakovat.
Neříkám si „Proboha, už zase musím hrát Gandalfa.“ Takový pocit jsem nikdy neměl. Příběhy jsou tak překrásné a štáb i herečtí kolegové tak rozmanití a zábavní, že se na Nový Zéland, kde natáčíme, vracím s chutí. Rozhodně to není jen nepříjemná povinnost.
V příjemném důsledku se setkávám s celou řadou lidí, především mladých lidí, kteří si filmy užili. Spousta dospívajících, nebo i mladších dětí, zná filmy i pozpátku a nemohou se dočkat dalších. Gandalf je pro ně živoucí a vždy nablízku. Což je milou součástí mého života od té doby, co jsme začali natáčet.
Co jste si na ztvárnění Gandalfa nejvíc užil a čím je podle vás mezi čaroději Středozemě jedinečný?
Nejsem sice velký znalec J.R.R. Tolkiena, nicméně v příbězích je zmíněno pět čarodějů. Dva z nich ani nemají jména a vlastně se s nimi ani nepotkáme. Takže nám zbývá Saruman, který je vůdcem řádu a byl sveden na scestí – fantastická role ztvárněná Christopherem Lee. Pak tu máme okouzlujícího Radagasta Hnědého, což je pro mne báječné, protože jsme se Sylvesterem McCoyem společně hráli v Králi Learovi. Hrál Šaška. Je to příliš velký frajer, než aby hrál kmotříčka, jak Šašek králi Learovi říká.
A samozřejmě můj čaroděj, který je dvěma čaroději. Je to Gandalf Šedý, ten se špičatým kloboukem, kterého si každý představí. Pak se ztratí, je pokládán za mrtvého a je v Pánovi prstenů Tolkienem přiveden zpátky k životu jako Gandalf Bílý. Takže vlastně hraji dvě role. Gandalf, který je v hobití trilogii, je Gandalf Šedý.
Co na něm mám nejraději? Je oblíbený, protože vždycky stojí na straně Středozemě. To je jeho práce. Je tu proto, aby se vynasnažil Středozem varovat před každým nebezpečím a pokusil se jej zažehnat. Dělá chyby, ale jeho úmysly jsou vždy dobré. Myslím, že o mnohém vypovídá moment z prvního filmu, kdy Bilbo nabídne prsten Gandalfovi a Gandalf řekne: Ne, ne, ne, ne, mě ho nedávej. Ani mě s ním nelze důvěřovat, je příliš mocný.“
Také má lidské libůstky, i když samozřejmě není člověk. Je přes 7000 let starý. [Smích] Byl tu vždycky. Žít věčně, do toho se skutečně nedá vcítit. Vlastně mám na Gandalfovi Šedém rád to, že je tak lidský. Rád kouří a pije, miluje hobity a je rád v Hobitíně. Tu a tam není ve službě.
Většinu času ale věnuje pomáhání druhým a umí být lehce netrpělivý, když ostatní okamžitě nedělají to, co považuje za správné. Ale jak už jsem řekl, to z něj tak trochu dělá člověka.
Myslím, že je osoba, které můžete věřit. Pro nejmenší je to takový dědeček. Možná ho nikdy pořádně nepoznáte, protože má rarášky v očích a vždycky po ruce nějakou nepříliš vážně míněnou poznámku. Ale je smrtelně vážný a ví, co je nejlepší.
Málo kdy se stane, že hrajete postavu, která se nejen že se snaží být dobrá, ale také dobrá je. Nejlépe se sice obvykle hrají padouši, a hrál jsem jich řadu, na jevišti i na plátně, ale v Gandalfovi není z padoucha ani špetka, takže pro mladé lidi skvělým vzorem, který mohou obdivovat.
V prvním filmu má Gandalf úžasný moment, kdy o Bilbovi říká: „Protože se bojím a on mi dodává odvahu.“ Proč myslíte, že Gandalf vnímá Bilba právě takhle a vidí odvahu a kuráž ukrytou tam, kde nikdo jiný?
Myslím, že hobity vnímáme jako obyčejné lidi, které potkáváme na ulici – jako zcela průměrné. Jsou malí, občas trochu chamtiví, občas líní – což jsou všechno vlastnosti, které budou mít i lidé, jakmile jim k tomu dáte příležitost.
Jenže - na rozdíl od ostatních čarodějů – Gandalf v nich vidí odvahu a vnitřní sílu, kterou ostatní nechtějí vidět kvůli jejich malému vzrůstu a specifickému chování. Gandalf si myslí, že jediné, co je občas zapotřebí, je přičinlivý hobit.
A proč Bilbo? Protože na něj Gandalf dával pozor a uvědomil si, že někdy osoba bez jakékoli představivosti, naprostý pecivál, svým způsobem sobecký a usedlý, může, za předpokladu, že se mu do cesty postaví dobrodružství, v sobě objevit síly, jaké ani netušil, že má. Když si čtete v novinách o hrdinských skutcích, zjistíte, že i takové věci se čas od času stávají. Často se jedná o lidi, od kterých byste takové činy zkrátka nečekali. A Tolkien i Gandalf takové lidi rozpoznají.
Peterovi Jacksonovi jsem navrhoval, abychom v prvním díle Hobita měli scénu, ve které Gandalf potká Bilba v dětském věku. Knihy odkazují na jeho dětství, kdy býval jenom nadšeným malým hobitem a jak se změnil za ta léta, až do doby jeho výpravy s trpaslíky. Říkal jsem si, že by bylo hezké vidět takový flashback, ve kterém bychom viděli, jaký dojem zanechal malý Bilbo v Gandalfovi, a že se Gandalf občas vracel, aby zjistil, jak se ten malý chlapec změnil – a že by pro své vlastní dobro měl jít za dobrodružstvím.
Tahle scéna se nakonec do filmu nedostala, ale určitě bude v rozšířené verzi, za což jsem moc rád, protože je kouzelná. Vystupuje v ní také Bilbova matka, slavná Beladona Bralová.
Čtenáři vědí, že Gandalf opustí skupinu, ale ve filmu dokonce uvidíme, kam jde. Můžete něco říct o Gandalfově cestě a kam ho zavede?
V knize se dočteme, že Gandalf musí odejít. Trpaslíci nevědí proč, takže se důvod nedozví ani čtenář, ale Tolkien ho věděl a v jeho poznámkách a dalších spisech upřesnil jeho důvody, nejen ve vztahu s trpaslíky, ale obecně s celou Středozemí. Bylo to pěkné přemostění mezi tímto Gandalfem a Gandalfem, kterého potkáme později v Pánovi prstenů.
Nechci prozrazovat příliš, ale ve Středozemi se očividně něco děje. Něco se změnilo. Náznaky k tomu vedou už v prvním filmu a ve druhém uvidíme jistá nebezpečí, kvůli kterým je Gandalf nesvůj. Dostane se také do pořádného maléru. Myslím, že víc už prozradit nemůžu.
Je možné, že si v tu chvíli vyčítá odchod od Bilba a trpaslíků a to, že je nechal pokračovat bez něj?
Ano, to jsou přesně ty pochyby, které ho dostihnou. Nemůže být na dvou místech zároveň, ačkoli by si to přál. Občas zkrátka musí lidi opustit, aby mohl plnit úkoly, které mu byly svěřeny.
Ale to už je úděl velitele. Určíte pravidla, vyslovíte nahlas návrhy, rozdáte rozkazy, zdůrazníte varování a řeknete jen „Hodně štěstí, a když to bude nezbytné, tak se vrátím.“ Ostatní potom musí objevit svou vnitřní sílu. K takovým příběhům to asi patří. Kdyby s nimi Gandalf byl celou dobu a řešil za ně všechny překážky hned, jak se objeví, bylo by to mnohem menší dobrodružství.
Co si Gandalf myslí o Thorinovi a jeho roli jako vedoucího skupiny?
Thorin je tvrdohlavý mladík, který si je moc dobře vědomý své rodinné historie, a který má v sobě na Gandalfův vkus až příliš pýchy. Gandalf by byl raději, kdyby ho Thorin více poslouchal, ale do jednotlivých rozhodnutí mu příliš mluvit nemůže. Má své pochyby o tom, zda Thorin opravdu má vnitřní i fyzickou sílu na to, aby celý úkol zvládl. Jestli má pravdu, to už budete muset zjistit sami.
Co si myslíte o přínosu Martina Freemana pro roli Bilba?
Jako herec přinesl na plac obrovské zkušenosti. Rád sleduji jeho práci, ne jenom na obrazovce, ale i v divadle. Sleduji ho už roky a něco se od něj přiučit a spřátelit se s ním byla velká radost. A že je to velice talentovaný herec. Nikdo ho tu nepodceňuje. Veškerá chvála je oprávněná a zasloužená, ale vidět ho pak zblízka je vzrušující, obzvlášť ve filmu. Když s někým pracujete v divadle, nemůžete je pořád pozorovat. Můžete je vnímat skrze vlastní postavu, ale ve filmu je takových příležitostí více. Můžete si s ním procvičovat dialogy během přestávek a pak teprve dostanete šanci opravdu prozkoumat, jak takový herec pracuje. Což v Martinově případě nadmíru obdivuji.
Právě on byl výtečná castingová volba a Bilba pojal zcela po svém. Každá chvíle na plátně je ho plná – nepolevuje ani na chvíli. Myslím, že je očividně právě tím pojítkem, které drží celý projekt pohromadě, a jeho úspěch mu moc přeju.
Musím také říct, že hrát vysokou postavu mezi velkým množstvím malých, jako jsou hobiti nebo trpaslíci, je docela problém, protože s nimi většinu času z technických důvodů netrávíte. Což zamrzí, protože se v kůži Gandalfa podívám Bilbovi přímo z očí do očí snad jen jednou nebo dvakrát. Stejné to bylo, když jsem pracoval s Elijahem Woodem jako Frodem. Vždy jsem se musel dívat pod Elijahovu tvář, aby vypadalo uvěřitelně, že jsem tak vysoký. A podobné směšné věci.
Byla to pro mě vždy ohromná úleva, když jsem mohl hrát s někým stejně velkým, jako jsem já, například s Legolasem nebo dalšími elfy. Při práci s trpaslíky a hobity jsem od nich oddělen a je to vážně škoda. Ale jsem upřímným Martinovým obdivovatelem. A myslím, že bude o to báječnější sledovat ho na plátně dělat další věci.
Jaké bylo setkat se znovu s Orlandem Bloomem a jeho postavou, Legolasem?
S Orlandem se vídám často, ale pracovat společně na filmu se nám nepovedlo. Je to ironie, protože v New Yorku téměř sdílíme byt - on na Broadwayi hraje Romea a Julii a já také na Broadwayi hraji Becketta a Pintera a Orlando se mnou bydlí ve stejné chodbě. Takže se vídáme často, což je paráda.
Můžete nám něco říct o vztahu s Peterem Jacksonem a jaké je s ním pracovat po všechny ty roky a filmy?
Je to jedna z mých největších kariérních radostí. Moc rád jsem poznal jeho i Fran Walsh a jejich rodinu a mnoho jejich přátel, kteří se s nimi vídají tak dlouho jako já a někteří i déle. Společně vytvářejí rodinnou a přátelskou atmosféru, která je přesně podle jejich, ale také přesně mého gusta. Rád se s nimi vídám, ale nemají na takové věci dost času, protože pořád pracují.
Na place je kolem nich vždy plno radosti a přestože pracují tak tvrdě, vždycky mají čas se zasmát nebo si vyslechnout vaše starosti, ať už se jedná o vaše zdraví nebo připomínky k práci. Přestože je hlavním šéfem a režisérem, nikdy se ve vztahu k Peterovi necítíte znevýhodnění. Pokaždé bude chtít znát váš názor.
Kdyby nebyl režisérem právě on, nedělal bych tuhle práci tak rád. Právě on je jedním z faktorů, které z takové práce dělají opravdovou radost.
Rozhovor připravila a laskavě poskytla k uveřejnění společnost Warner Bros.
Překlad: novoten, Anarvin
