Následující text předpokládá, že v hrubých obrysech znáte děj Hobita. Pokud ne, mohou na vás čekat určité spoilery (zhruba na úrovni trailerů).
Zatímco českých recenzí Hobita: Šmakovy dračí pouště se dočkáte až těsně před premiérou, první zahraniční už jsou online a jejich počet pomalu roste. Jen na Rotten Tomatoes jich už teď najdete 18 a při troše googlování objevíte pár dalších. Máme tedy k dispozici poměrně slušný vzorek a můžeme se podívat na to, čeho se při čekání na druhého Hobita bát a na co se těšit.
Začněme pozitivy, která převažují. I ti největší odpůrci Šmakovy dračí pouště se povětšinou shodují na tom, že je film, jak jsme poslední léta u Jacksona zvyklí, audiovizuálně úchvatný, a povětšinou se jedná o velice dobrou zábavu, která navzdory délce poměrně svižně odsýpá. Valná většina recenzentů se dále shoduje také v tom, že je druhý film lepší, než ten první. I když z části jednoduše proto, že prostředek knihy je zkrátka nabitý zajímavějším dějem, než je vysedávání nad dobrým jídlem a pitím u pana Pytlíka doma. U některých kritiků hraje úlohu také fakt, že v Neočekávané cestě prošla výprava několik míst a potažmo motviů důvěrně známých už ze Společenstva prstenu, zatímco Šmakova dračí poušť dovolila Jacksonovi vycestovat do dosud neprobádaných krajin.
Často je slyšet také názor, že zatímco napoprvé se Peter drží předlohy jako klíště, tentokrát se nebál vydat tak trochu vlastní cestou a vyplatilo se to. Největší chválu v tomhle ohledu sklízí asi úplně smyšlená postava elfí bojovnice Tauriel (Evangeline Lilly), která je pro některé dokonce emocionálním středobodem celého filmu. Obrovské chvále neunikl ani drak Šmak, který má být tak působivý, že by už jen kvůli němu vzali film na milosti i kritici nejpřísnější. Adorace se nedostalo jen digitálním kouzelníkům z Wety, ale také Benedictu Cumberbatchovi, který draka namluvivil a propůjčil mu své pohyby.
Nemalé pozornosti se dostává také Bardovi Lučištníkovi (Luke Evans), který prý spolu s celým Jezerním městem vdechne do příběhu úplně nového ducha. Zatímco všichni kolem řeší obrovské „mytologické“ problémy, lidé z nuzného kraje, trpícího ve stínu Osamělé hory, se zaobírají něčím tak zdánlivě banálním, jako je každodenní přežití. Stephen Fry je v roli starosty Jezerního města hned několikrát přirovnán k postavám Charlese Dickense, tu a tam je ještě zmíněn Legolas (protože jej prostě nejde nezmínit) nebo král elfů Thranduil (Lee Pace). Nicméně koho si recenze příliš nevšímají, je Mědděd. Což budí pozornost. Vsadím se že ti z vás, kteří četli knížku, mají dodnes Medděda uloženého v paměti jako jednu z klíčových postav a teď ho většina recenzentů přechází jedním, dvěma slovy. Asi je jeho úloha prozatím skutečně minimální a na důležitosti nabude až v bitvě pěti armád ve třetím filmu.
Ze známých postav se do popředí dostává Kili, který s Tauriel prožije něco vzdáleně podobného milostným námluvám a jinak zůstává vše při starém – největší pozornost z družiny sklízí Gandalf, Bilbo a Thorin. Gandalf velmi záhy opouští "společenstvo", aby prozkoumal zlo v Dol Gulduru a největším tahounem party je tak podle mnohých pro diváky Bilbo, který už není jen bezradným tichošlápkem, ale s rostoucím sebevědomím také schopný špehem a zlodějem. Dočkáme se také prvních temnějších zážitků s prstenem moci. Do skutečné temnoty ale prozatím klesá především Thorin, který je pro zdar své mise ochotný učinit cokoliv a obětovat kohokoliv.
Akce je prý vynalézavější a lépe natočená než posledně, vypíchnutí se dočkaly hrátky s drakem Šmakem, děsivé setkání s pavouky a především vzrušující jízda v barelech, která měla být původně vrcholem prvního filmu, když se ještě počítalo s tím, že na zfilmování Hobita budou stačit jen dvě části. Někteří recenzeti plavbu v sudech její hravostí a vynalézavostí přirovnávají k divoké honičce ze závěru Jacksonova a Spielbergova Tintina. Tu a tam se také objevuje názor, že Šmakova dračí poušť je doposud ze všech filmů ze Středozemě nejkrvavější.
Jdeme na zápory. I ti nejnadšenější se shodují na tom, že je film opět příliš dlouhý a Jackson se opět neumí zbavit momentů, které mu úplně zbytečně brzdí tempo. Nejvíc lze přehuštěnost údajně cítit v závěru filmu. Častou výtkou je také to, že se jedná o klasický druhý díl, který nemá pořádný začátek a konec. Jde o prostřední část vyprávění, která svým způsobem jenom připravuje pódium pro velké finále. Film prý končí cliffhangerem nejhlubšího zrna. Díky seriálovité povaze celého filmu nemohou postavy splnit uspokojivý cíl, pouze se přesunují z bodu A do bodu B a nikdo z hrdinů během krátké výseče původní knížky předlohy neprojde vývojem, který by stál za řeč.
Co se týče nově vymyšlených scén a momentů vytažených z dodatků k Pánovi prstenů, často se podle kritických hlasů mezi recenzenty jedná čistě o úlitbu fanouškům a propojování Hobita s Pánem prstenů. Pro aktuální příběh nemají podobné momenty emocionální dopad ani jej nikam neposouvají. Většina hrdinů (trpaslíků) zůstává i nadále anonymní masou bez tváře, která je častokrát i těm optimističtějším recenzentům u zadnice a divák prý stále nemá pocit, že by se jim mohlo něco stát. Zatímco ve Společenstvu prstenů zaklepe bačkorama i frajer Gandalfova formátu a my si tak životem nikoho z hrdinů nemůžeme být jistí, ve Šmakově dračí poušti prý divák ani na okamžik nemá pocit, že by se komukoliv z klaďasů mohlo cokoliv zásadního stát. Což v důsledku samozřejmě ubírá napětí.
Sečteno podtrženo se tedy zdá, že Šmakova dračí poušť je v jádru stejná, jako Neočekávaná cesta, akorát se hodně podařilo ubrat na nedostatcích a naopak ještě posílit to, co fungovalo už loni. Fandové budou nadále maximálně spokojení, odpůrci budou opět zažívat stejný pocit hezky natočené dobrodružné jízdy bez obsahu, jako posledně. Největší rozdíl tak asi pocítí diváci, kteří byli u Neočekávané cesty na vážkách a Šmakova dračí poušt by je mohla definitivně přivábit do tábora nadšenců. Snad tenhle dojem ze zahraničních ohlasů budeme moci v naší recenzi jenom potvrdit!
PS: Pokud jsem nic nepřehlédl, tak Warner nikde nepouštěl film ve 48 FPS, takže asi nehodlá riskovat, že by nová technologie mohla komukoliv negativně ovlivnit jeho zážitek. A to navzdory tomu, že vyšší frame rate není žádný marketingový tahák, ale umělecký záměr, se kterým Peter Jackson svůj film natočil.
