Setkal jste se během dospívání s dílem J. R. R. Tolkiena?
Ano, ale jen s Hobitem. Pán Prstenů mě vystrašil, už jen svou délkou!
Myslím, že Hobit je z Tolkienových příběhů [ze Středozemě] pro děti tím nejpřístupnějším . Myslím, že je nejčtivější a zaujal mě od první stránky. Začíná velmi pohodlně, přímo uprostřed hobití nory – to mi přijde krásné – a vtáhne vás okamžitě do příběhu. Postavy jsou totiž napsané přímo skvěle.
Jestli je na Tolkienovi něco opravdu skvělého – a to říkám z laického pohledu, nechci si hrát na nějakého učence – je to skutečnost, že se nemusíte přehnaně snažit porozumět světu, o kterém píše. Leží totiž jasně přímo před vašima očima. Kdykoli se začtu, okamžitě před sebou vidím místo, kde se děj odehrává. Když jsem teď znovu četl Hobita, místa, která jsem před sebou viděl, vypadala stejně, jako když jsem byl teenager. Vždycky budou vypadat stejně. To je podle mě opravdu jedinečné.
Kde se v příběhu bere vaše postava, Bard, a proč pomáhá trpaslíkům?
Poprvé ho uvidíte ve stejnou chvíli jako v knížce, což je fajn. Trpaslíci přistanou ve svých sudech na břehu řeky a neví, kde se octli. Jsou poněkud dezorientovaní, vzhlédnou a najednou vidí velkou, hrozivou postavu, která na ně shlíží a míří na ně šípem. V porovnání s nimi je to obr. Takhle se s ním poprvé setkáte.
Dostat je do Jezerního města chce špetku vyjednávání. Bard patří mezi nižší třídu obyvatelstva, žije doslova z ruky do pusy. Má tři děti a žije a v přísně spravovaném místě, které je zkažené a vedené diktátorem. Lidé zde nemají prakticky nic a celé místo pomalu zahnívá. Doslova se potápí do jezera. Město ztratilo veškerou možnost obchodu s Ereborem, protože na zlatě sedí obří drak. Je to tragédie. Nemají nic, nemají kam jít a to je na tom to nejsmutnější. Opravdu je musíte vnímat jako zapomenutý národ.
Takže Bard hraje na začátku čistě sám za sebe?
Ano. Ale když mu přijde do cesty třináct trpaslíků a jeden hobit, ví, že se bude dít něco velkého. Jak je všechny dostane do Jezerního města? A samozřejmě, chce, aby se mu jejich záchrana vyplatila, tak s nimi uzavře dohodu, protože není hloupý. Je to důvtipná postava, která se vyzná v tom, jak to chodí, což je také důvod, proč dokázal (k nelibosti pána Jezerního města) takovou dobu přežít. Zdá se, že je Bard pokaždé o jeden krok před starostou, který Barda opravdu nenávidí.
Určitě jste si musel užít napjaté scény mezi Bardem a starostou, kterého hraje Stephen Fry.
Je to fantazie. Každý, komu je nabídnuta role, ve které bude mít dialogy se Stephenem Fryem, ať už v jakémkoli kontextu nebo žánru, by byl blázen, kdyby ji nepřijal. A tohle není žádná výjimka.
Starosta je v tomhle filmu zkrátka neuvěřitelný. Jedná se o velmi vznešeného člověka. Stephen je dost vysoký muž a tady působí o to důstojněji. Má výrazné zuby, je plešatý a velmi si libuje v jídle a víně, zatímco zbytek jeho spoluobyvatel hladoví a každodenně trpí.
Jediné, co mu na rozdíl od Barda schází, je respekt obyvatel. Jak se film vyvíjí a děj pomalu odkrývá, získává si Bard jejich vážnost, protože je jedním z nich, což starosta nikdy nebyl. Nikdy nechtěl být součástí jejich životů. Udržuje je na hranici vyhladovění, takže jsou slabí a nemohou se vzbouřit, zatímco Bard je světlem v jejich jinak velmi temném světě.
Může popsat Bardovy nejlepší momenty ve Šmakově dračí poušti?
Bard jich má tolik! Začíná jako trochu drzý chlap, na kterém je znát, že nehraje vždy jen podle pravidel. A ani vy byste nehráli, kdyby šlo o vlastní přežití a o touhu mít v tomhle prostředí ze života alespoň něco.
Potkáte i jeho rodinu. Má tři děti, ale žádnou manželku, protože ta je již po smrti. Tahle část je velmi smutná a je vidět, co Bard pro děti dělá. O to jde. Děti jsou všechno, co má, takže jim obstarává oblečení, jídlo, vodu i bezpečí. Jak film pokračuje, uvědomíte si, že mu opravdu jde jen o to, udržet děti v bezpečí, které je bohužel ohroženo.
Bard zavrhnul svoji minulost a odkaz své rodiny. Jeho předek šest generací dozadu byl Girion, pán Dolu, jediný člověk, který se kdy pokusil zabít draka, ale neuspěl. Drak přežil a zničil Dol i s Bardovými předky. O tomhle příběhu lidé neradi mluví, protože Bardovi předkové byli za tyto události zapuzeni. Lidé totiž zničení Dolu dávali za vinu právě jim. V Bardově životě se toho teď ale bude dít hodně a film pro něj má připravenu pořádnou dávku úžasných momentů. A budou hodně epické.
Bard umí skvěle zacházet s lukem. Šlo to i vám?
Skvěle, zbožňoval jsem to. Nacvičování lukostřelby jsme si vážně užívali. Všichni jsme na tom pracovali společně, i když trpaslíci používali jiné luky a šípy. Stříleli „od boku“, zatímco Bard střílí šípy stylem jako samuraj, tedy hřbetem dlaně směrem k tváři. Když máte směrem k tváři dlaň, můžete luk natáhnout jenom k uchu. Dál se nedostanete. Dlouhý luk se přitom musí opravdu hodně natáhnout, aby šíp někam doletěl. To je jedna z báječných věcí, co jsem se naučil.
Peter Jackson má ve filmech ze Středozemě rád rozdílné přízvuky. Nebude náhodou Bard mluvit jako Velšan?
Když jsem se ucházel o roli, Peter, Fran a Philippa Boyens zmínili můj přízvuk, protože mě již dříve slyšeli mluvit s mým velšským akcentem. A vážně se jim líbil. Hodně postav v Pánovi prstenů nebo Hobitovi má irský, skotský nebo yorkshireský přízvuk, ale velšský ne, tak vymysleli, že právě tohle je ta správná chvíle ho tam vložit. Takže kdokoli film uvidí, může předpokládat, že Dol je vlastně Wales, což se mi dost líbí.
Co pro vás obsazení do Hobita osobně znamená?
Abych byl upřímný, je dost těžké vyjádřit slovy to, co se mi stalo za posledních pět let. Kdybyste se mě před šesti lety zeptali, co se chystám dělat, ani náhodou bych nehádal, že budu součástí tohoto světa, tohoto odkazu. Tenhle svět zná každý. Všichni znají Petera Jacksona, filmovou trilogii Hobit a Pána prstenů z Nového Zélandu a podílet se na nich po tak dlouhou dobu, žít tam a mít díky takovému zážitku přátele na celý život, to je něco báječného.
Vždycky jsem záviděl, když jsem slyšel, jak vypráví Elijah Wood nebo Viggo Mortensen a mluví o tom, jak si žili svůj život a pak prožili tenhle neuvěřitelný zážitek a viděli věci, co by jinak nikdy neviděli. Cítím, že teď jsem něco takového prožil já a cítím se hrozně šťastný, že se mi to povedlo a že si to navždy ponesu sebou. Nový Zéland odteď beru jako svůj druhý domov.
Rozhovor připravila a laskavě poskytla k uveřejnění společnost Warner Bros.
Překlad: novoten
