Ondřej Sokol doposud režíroval divadlo a televizní pořady, nicméně širší veřejnost jej bude znát především jako člena televizní Partičky nebo jako držitele Českého lva za vedlejší roli ve filmu Perfect Days. Teď se pustil do režie celovečerního filmu.
Je docela dobře možné, že se na Krásno bude vzpomínat především jako na „ten film, co ho zaplatili lidi“. Tradičním investorům se zřejmě do poněkud neuchopitelného projektu Ondřeje Sokola nechtělo, a tak producenti jako jeden ze zdrojů příjmů zkusili oslovit přímo filmové diváky, kteří prostřednictvím veřejné sbírky ala Kickstarter nakonec přispěli přes 200 tiscí korun. Taková vzpomínka by ale filmu neslušela, mnohem víc by si zasloužil, kdyby se na něj vzpomínalo právě kvůli té neuchopitelnosti, kvůli tomu, že se snaží jít maličko jiným směrem, než běžná česká produkce.
Dva kamarádi z dětství, dva viditelně úspěšní čtyřicátníci, Adam (samotný Ondřej Sokol) a Michal (Martin Finger, spoluautor scénáře), se vracejí do rodného Šumperka, kde chce Michal navštívit svého umírajícího otce v nemocnici. Zastihne jej skutečně v posledním tažení, načež přijde na řadu řešení pozůstalosti s otcovou současnou manželkou (Jana Krausová). Zdá se, že ani jedna strana po té druhé nic nechce, hlavně aby se všichni mohli zase rychle rozejít, jenže Michalovi pořád něco nesedí. Má neurčitý pocit, že jeho otec musel být nějak zapletený do nedávného úmrtí jeho matky a dědící vdova by mohla být spoluviníkem. Dvojka pražských hejsků se tak pouští do pátrání-nepátrání, které by mělo odhalit skutečného, nebo alespoň očernit domnělého viníka.
Krásno je v první řadě dramatem o dvou mužích, kteří se snaží najít...řekněme pokoj v duši. Michal by na jednu stranu chtěl znát pravdu, která ho ale svým způsobem děsí. A možná je pravda taková, že ke smrti mámy přispěl, když se odstěhoval a nechal ji napospas osudu. Možná by bylo lepší ze Šumperka jednoduše definitivně vypadnout, ale Adam Michala do vyšetřování chvílemi vyloženě tlačí. Možná chce pomoci příteli za každou cenu, možná potřebuje dokázat něco sám sobě, ve svém prázdném životě bez skutečných hodnot. Odhalování starých křivd rámuje nehostinné město Šumperk, které je dnes ještě mrtvější, než si ho hrdinové pamatují z dob, kdy z něj chtěli tak zoufale utéct.
Pak je tu samozřejmě detektivní linie, která kamarády proplétá především s vdovou po zesnulém otci. Tedy detektivní. Skutečných stop je minimum, důkazů ještě méně. Vodítkem může být snad jedině podezřelé chování vdovy Horákové, které ale ještě nic neznamená. Možná má jen ze všech událostí nervy v kýblu. Spíš bychom tedy měli mluvit o kriminálním dramatu, nebo dokonce thrilleru, kdy jsou emoce našponované a napětí se postupně začíná stupňovat.
Vliv na to nemá jenom scénář, který z dalších a další konfrontací hrdinů s vdovou Horákovou dělá poměrně hutnou psychologickou přetlačovanou, ale také herecké výkony a práce s atmosférou. V Martinu Fingerovi to většinou jenom tiše bublá, zatímco Ondřej Sokol hraje takového toho typického floutka se špičatýma botama, který sice může působit jako sebestředný požitkář, ale jeho neutuchající elán je při postrkování kamaráda naprosto zásadní. Oba dva pánové nicméně blednou ve stínu Jany Krausové, u jejíž Horákové si nikdy nemůžete být jistí, jestli je to jen zdeptaná zestárlá ženská, nebo skutečně úkladná vražedkyně, která se kvůli dvoupokojovému bytu a pár drobných neštítila manipulovat, lhát a zabíjet. Atmosféru nevytvářejí jenom tíživé okolnosti, ale také depresivně mrtvý Šumperk, vykreslený v tlumených, nahnědlých barvách, jako bychom sledovali jakési retrospektivní bezčasí. Kamera Tomáše Sysla není pasivní, ale výrazně se zapojuje do podání jednotlivých scén a ukazuje, že i u nás můžeme najít tvůrce, kteří dovedou dát filmovému vyprávění výrazný obličej.
V nejrůznějších diskusích se můžete dočíst, že film připomíná (nebo se snaží připomínat) Tarantina nebo snad Coeny, což lže připisovat závěrečné eskalaci, při jejímž sledování si nelze představit, že by ze situace mohl kdokoliv odejít jako „vítěz“, ale také všudypřítomnému černému humoru. Příběhem se proplétá celá řada komický figurek ve vedlejších rolích (Ondřej Malý, David Matásek, Karel Roden, Jaroslav Plesl), Sokol neváhá sebevážnější situaci rozseknout naprosto nevhodnou připomínkou, které se navzdory vší nemístnosti nejde nesmát, a od školáckých vtípků Krásno naopak plynule přechází k dalšímu budování napětí či dramatickým okamžikům. Naprosto přirozeně, aniž byste měli pocit, že je propojení protichůdných žánrů nějak nepatřičné.
Pokud bych měl filmu něco vyčítat tak je to závěr, který zkrátka není pro každého. Filmaři se otevřeně hlásí k tomu, že jejich cílem nebylo natočit detektivku, která zodpoví všechny nastolené otázky. Jenže minimálně mně zkrátka nesedí, když právě otázky a záhady jsou tím, co film do značné míry pohání kupředu, a pak by mě místo překvapivého rozuzlení měl uspokojit závěr čistě na úrovni postav a toho, kam osobně dospějí. Chybí také cokoliv, co by z filmu dělalo skutečnou pecku. Řemeslná stránka je více než dobrá, film až na závěrečné vyšumění dokáže napnout i pobavit, ale rámec poctivě odvedené práce se tvůrcům překročit nepodařilo.
Verdikt
Je strašně fajn, když se u nás do širšího diváckého povědomí dostane z českých filmových luhů a hájů také něco jiného než feel good komedie či retro dramedie. Ondřeji Sokolovi se podařilo natočit veskrze vydařený mix černé komedie a napínavé kriminálky, který není těžké si řádně užít. Bohužel, navzdory osobité a sebevědomé prezentaci chybí cokoliv, co by z Krásna dělalo okamžitou klasiku, na kterou budeme rádi koukat znovu a znovu. Nicméně je naprosto zřejmé, že je Ondřej Sokol autor, kterého se vyplatí nadále sledovat.
