Pusinky Karin Babinské mám v paměti zafixované jako silný zážitek, který se mnou zacloumal a vyvolal ve mě obrovskou chuť vidět od Babinské něco dalšího. Teď jsem se konečně dočkal a buď se potvrdilo, že nostalgie příjemně zkresluje, anebo režisérka napodruhé natočila výrazně slabší film. Tedy minimálně výrazně rozporuplnější.
Křídla vánoc se prezentují jako pohádka pro dospělé, osobně jsem z nich cítil spíš určitou esoterickou vůni, kterou popravdě řečeno nemám příliš v lásce, takže pravděpodobně nejsem ideální cílová skupina. Příběh vypráví o partě posmutnělých existencí, které svůj život jenom ukrajují, den za dnem, pořád stejně. Přes den otráveně flákají svou práci v obchoďáku, večer se opíjejí na jeho střeše a mezitím každý řeší svoje osobní problémy. Hlavní hrdina Tomáš v podání Richarda Krajča bydlí v přívěsu za hypermarketem, kde po nocích klátí ženaté paničky nebo se stará o svého koně, což zřejmě z nemytého flákače dělá oduševnělého poetu.
Benjamínek, řečený Zajíc (Jakub Prachař) jako jediný z party nechlastá, ale zato žije ve lži sám před sebou i svou vlastní matkou, když tají, že se mu nikdy nepodařilo hereckou kariéru rozjet dál než k hopkání v kostýmu nákupního maskota. Vica Kerekes se v roli Niny stará hlavně o svou image tvrdé holky, která si nikoho nepustí k tělu a dobrák Ráďa (David Novotný) sice pro svoje blízké ochotně udělá cokoliv a jako jediný není sám, jenže má své rodiny, se kterou je narvaný v malém bytě, plné zuby. A jak tak plynou promrhané životy čtyř kumpánů odnikud nikam, omdlí jednoho mrazivého dne ožralý Tomáš ve sněhu, zjeví se mu anděl a nasměruje životy hrdinů k lepšímu.
Jistě, film lze vykládat i tak, že má Tomáš nádor na mozku a vše ostatní je shoda okolností, avšak to nemění nic na tom, že máme fandit pasivním „hrdinům“, které dopředu postrkuje nadpřirozená vyšší moc nebo ještě hůř, víra v esoterické pindy. Tomáš je nespolehlivý sobec, kterého z práce nevyhodili zatím jen proto, že zneužívá dobrotivosti své slabé kolegyně. Bydlí v karavanu v poli, nikde není vysvětleno jak a zda vůbec se myje a pere a stejně máme z nějakého důvodu věřit tomu, že je to největší svůdník široko daleko. Šance na zodpovědný život se vzdal zřejmě kvůli úmrtí matky a nevysvětleným konfliktům s otcem, a tak raději rozvrací další rodiny a porušuje sliby, které dal svým kamarádům. Po zásahu anděla má najednou schopnost vidět v lidech pravdu a dát jim tvrdou leč cennou životní radu. Přesto zůstává po většinu filmu pasivní a ke svému happy endu (bavíme se o pohádce pro dospělé, tak snad mi tento drobný spoiler odpustíte) se doklopýtá skrze sled náhodných poryvů osudu.
Jako hrdina tedy naprosto selhává, nicméně pokud ho budeme chápat čistě jako hybatele a pozorovatele děje, je jeho úloha malinko únosnější. Sice je potřeba hodně přimhouřit oči, vzhledem k tomu, že na nás kouká ze všech plakátů a strávíme s ním nejvíc času, avšak příběhy ostatních postav jsou jednoduše zajímavější a mají alespoň nějaký dějový oblouk. Nina sice touží po totálním trotlovi, který jí ve své nezodpovědnosti dříve či později akorát ublíží, jenže svou postavu hraje Kerekes tak něžně a křehce, že jí nelze nepřát, aby dosáhla svého. Se Zajícem se musí sžít úplně každý, kdo měl někdy v životě alespoň na okamžik pocit, že jeho profesní život zkrachoval a Ráďa má jako jediný ve filmu skutečné problémy a vnáší do děje skutečné drama.
Ale také smích. Filmu neschází humor a David Novotný je často, ve své skvěle zvládnuté roli „bodrého kámoše“, jeho strůjcem. Pokud pomineme groteskní utrpení maskota Zajíce, odvíjí se většina humoru z dialogů, kterou jsou ale obecně značně nevyrovnané. Chvíli sledujeme naprosto životné rozhovory, kdy Babinská dokonale zachycuje marast pracovního dne nespokojených zaměstnanců hypermarketu, kteří akorát řeší jak se zašít nebo nadávají na zákazníky. Jen pár okamžiků na to jsou ale postavy schopné ze sebe klopotně páčit nepřirozené fráze jak z Ordinace v růžové zahradě.
Co naopak pochvalu určitě zaslouží, je práce s atmosférou a audiovizuální složkou filmu. Křídla Vánoc provází tklivý soundtrack Richarda Krajča, který často vykreslí až neuvěřitelnou melancholii jen s pomocí několika not z ústřední písně. Poměrně často Babinská pracuje s obrazovými kolážemi beze slov, takže v kombinaci s pitomou story občas připomínají Křídla Vánoc spíš dlouhý videoklip, než skutečný film. Promrzlá bílá krajina, prostředí hodnotově vyprázdněného obchoďáku a nostalgie Vánoc jsou pak k posmutnělým figurám perfektním pozadím. Jen by to chtělo držet se pořekadla „všeho s mírou“ – kýčovité záběry, ve kterých rozevlátý Krajčo zpomaleně cválá mezi padajícími vločkami sněhu černou nocí, si film mohl skutečně odpustit.
Verdikt
Karin Babinská věrně vykresluje prostředí obchodního domu i s jeho apatickými figurkami, kterým klouže život mezi prsty. Úplně by se nabízelo, rozvinout s danými hrdiny nějaké sociální drama, místo toho se dočkáváme ezoterické frašky plné křečovitých dialogů a podivných „logických“ zákonitostí, které příběh nuceně postrkují kupředu. Racionálně založení diváci z toho budou nešťastní, ti citlivější by mohli přirůst k utrápeným postavám a mohli se nechat strhnout tesknou atmosférou. Což pořád ještě nezní úplně jako pochvala. Křídla Vánoc jsou rozháraným, rozporuplným filmem, a pokud jste s Babinskou doposud neměli tu čest, raději možná nejprve zkuste ty Pusinky.
