Ve čtvrteční první části našeho rozhovoru s Radimem Prcházkou byla kromě jeho osobních preferencí řeč mj. o fenoménu Babovřesk nebo problému žánrových filmů v české kotlině. Dnes přichází na řadu pokračování, ve kterém se dotkneme např. filmových cen, největších úskalí řehole českých filmařů nebo také problematiky pirátství. Pohled filmového producenta, tedy de facto člověka, jemuž piráti škodí vlastně nejvíce, je každopádně v tomto případě nemálo zajímavý. Ostatně jako celý následující text...
FF.cz: V prosinci prošel sněmovnou zákon o podpoře kinematografie, který je nyní v platnosti. Jsou už od začátku roku patrné nějaké změny spojené s jednodušším sháněním peněz pro film?
K zásadní faktické změně zatím z pohledu filmového tvůrce nedošlo. Celá problematika je ale dost složitá. Kromě tohoto zákona je důležitá i tzv. digitální novela, která platí od loňského roku a je s novým zákonem úzce spjatá. Umožňuje částečné financování kinematografie ze zisků reklam soukromých televizí. Problém je ale v tom, že stanice vykážou svůj zisk z loňského roku až letos v červnu, momentálně tedy ve fondu na podporu kinematografie zeje velká díra, přestože se ji stát snažil alespoň částečně zacelit. Nový zákon by této situaci měl pomoci, v mnoha ohledech je ale diskutabilní.
FF.cz: Můžete být konkrétnější?
Činnost Fondu na podporu kinematografie se sice profesionalizuje, což by mělo zaručit, že se lidé jeho fungování budou opravdu věnovat. Na druhou stranu se ale může stát, že si třeba některé politické strany budou chtít na tyto vlivné pozice ve vedení dosadit své členy. Dříve navíc fond neměl příliš peněz, takže se o něj politici a "političtí podnikatelé" nezajímali. Pokud jich nyní bude mít víc, docela se obávám, aby nezačalo docházet k pochybným finančním transakcím. Momentálně zkrátka panuje pro české filmaře přelomová a mírně nejistá doba. Některé aspekty se mění, o jiných pak ani nevíme, jak se měnit budou. Schválený zákon obsahuje hodně částí, které by se měly zasloužit o zlepšení výroby filmů u nás. Jsou podle mě ale poměrně lehce zneužitelné. Možná jsem však vůči nim jen přehnaně skeptický a mé obavy se nakonec nenaplní.
FF.cz: Jak dlouho asi trvá sehnat potřebné množství peněz na film?
S humorem vždycky říkám, že základní časovou jednotkou pro producenta je jeden rok. Kdybyste mi teď přinesl dobrý námět, můžu vám říct nejdřív za dvanáct měsíců, zda by se někdy v budoucnu mohlo začít natáčet. Občas třeba po roce zjistíte, že vám chybí peníze, takže se přípravy filmu protáhnou. Kdybych měl vzít průměrnou dobu na 
sehnání všech financí až do začátku natáčení, byly by to asi celé tři roky. Existují ale i výjimky, např. když jsme připravovali Největšího z Čechů, čerpali jsme hodně z vlastních zdrojů, tudíž se celý proces urychlil.
FF.cz: Kolik procent z rozpočtu potom průměrně investujete do kampaně?
Přiznám se, že u mých filmů nezbývá na kampaň skoro nic, je to ale také dáno tím, že jsem vůči kampani docela skeptický. U jiných tvůrců to tedy může být odlišné. Pokud bych měl vzít nejen kampaň, ale celkové uvedení do kin, pohybuje se jeho cena zpravidla kolem deseti procent rozpočtu. Zahrnout sem můžeme i publicitu kolem filmu, která je pro nás dost důležitá. Zjednodušeně řečeno se snažíme, aby o našem projektu psali v novinách a aby i ostatní média dostala snímek do podvědomí potenciálního publika. Pak se ale lehce dostanete do paradoxní situace, kdy hodně lidí o filmu sice ví, ovšem málokdo na něj do kina opravdu přijde.
FF.cz: Nebylo by tedy dobré, kdyby se u nás více investovalo do trailerů, které právě mají nalákat do kina? Už jen proto, že se právě kinech promítají lidem, kteří jsou na film opravdu ochotní opakovaně přijít.
V tomhle máte pravdu. Trailer je rozhodně jeden ze základních prvků kampaně. Lidé nám se Sedláčkem slabou marketingovou stránku filmu hodně vyčítali. Sám si ale už delší dobu dělám propočty, že pokud investuji do kampaně např. další milion nad rámec rozpočtu a přitáhnu díky tomu do kina o 10 000 diváků víc, můj výnos bude pouze v řádu statisíců. Rozhodně se ale nepřiblíží investované částce, protože zisky filmu jsou jen zlomkem porovnání s rozpočtem filmu. Přijde mi to tedy poněkud nelogické – pokud investuji jen do filmu v řádech milionů a vydělávám pouze statisíce, nebudu dělat něco podobného i v případě kampaně.
FF.cz Jsou tedy i finance jeden z hlavních důvodů proč např. ukázky na Ševčíkův Normal, nastříhané hollywoodským stylem, byly světlou výjimkou, která se u nás od té doby prakticky neopakovala?
Ano, Normal byl ale hodně specifický případ. Jednalo se o stylově nasnímanou noirovou žánrovku, takže sestříhat trailer takových parametrů bylo o něco jednodušší. Na druhou stranu, někdo nadává na koncepci trailerů českých, mě zase přijdou monotónní ty podle amerického střihu. Navíc asi každý musí uznat, že z konverzačního českého filmu se hodně těžko sestříhá „akční“ upoutávka. Já se proto vždy snažím, aby byl trailer koncipovaný v duchu samotného filmu.
FF.cz: Mluvil jste o tržbách z kino distribuce. Jak velký mají podíl na celkovém zisku?
Asi tušíte, z toho co jsem říkal, že se nebude jednat o velkou částku. Pokud mám film, který stojí 15 milionů, výdělky z kina budou v řádech statisíců. Na prvním místě v mém případě stojí – kromě Fondu – televize, která se může stát koproducentem a na film přispět v řádu milionů korun. Může nám poskytovat techniku, natáčecí studia. Bohužel trh s prodejem nosičů je u nás prakticky mrtvý, navíc se přesytil DVD disky, které byly prodávány jako přílohy časopisů. A to nemluvím o problému pirátství.
FF.cz: Předpokládám, že proti němu asi brojíte.
Jsem proti, ale neřekl bych, že úplně striktně. Jedná se více méně o krádež, podobně jako u filmového vkusu diváků ve spojení s Babovřeskami si ale myslím, že se pirátství nedá jednoduše odsoudit. Je to zkrátka nový aspekt, před kterým nelze jen zavírat oči, spíš s ním musíme bojovat. Třeba zavedením jednoduchého systému placení, při jehož fungování by spousta lidí byla ochotná – tedy alespoň to tvrdí – za stažený film zaplatit. Jeden člen Pirátské strany mi jednou u piva říkal, že by zdokonalil systém financování, kdy by filmy zaplacené ze státních peněz mohly být automaticky volně ke stažení. Byl bych o tom ochotný diskutovat, protože podpora státu je pro mě důležitější než výnosy samotného snímku. Jenomže většinou stát není jediným financiérem a zájmy ostatních stran jsou jiné.
FF.cz: Jak se stavíte k argumentům některých pirátů – filmových fanoušků, že si raději kvalitní film stáhnou, než aby čekali rok, kdy bude u nás dodatečně uveden na přenosných nosičích?
Docela je chápu. Na druhou stranu, kdyby lidé chodili více do kina nebo kupovali DVD, distributoři budou daleko odvážnější, daleko více filmů koupí do české distribuce nebo ty stávající snímky nasadí do kin daleko dříve. Nejhorší ale je, že se za zdánlivé fanouškovské nadšení schovávají servery, které nabízejí nelegální obsah ke stažení a najímají si týmy právníků, které jim pomáhají hledat tenkou hranici mezi legálním a nelegálním. Není to nic jiného než pokrytectví, na kterém ty servery vydělávají spoustu peněz.
FF.cz: Před pár dny se udílely České lvy, v lednu své ceny rozdali i čeští filmoví kritici. Mají pro vás tato ocenění velký význam nebo je příliš neprožíváte?
Od každého trochu. Jsem docela ješitný, takže mě každá cena těší. Třeba k Českým lvům mám ale docela ambivalentní vztah. Na jednu stranu mi může zisk této sošky umožnit jednodušší vyjednávání s potenciálními partnery u dalších projektů, na tu druhou si ale uvědomuji, jakým způsobem se tyto ceny udílí. Mám hlavně na mysli, že akademici se nedívají na všechny nominované filmy, což je i obecně známo. Proto mám raději Ceny české filmové kritiky, protože u nich vím, že porota všechny filmy viděla. Tedy alespoň doufám, poněvadž je to náplní její práce.
FF.cz: V loňském roce ocenili kritici snímek Rodina je základ státu, pod kterým jste podepsaný, hned ve čtyřech kategoriích.
Na Rodinu jsem velmi pyšný, na druhou stranu si ale myslím, že se tehdy u nás natočily jestli ne lepší, tak rozhodně progresivnější a odvážnější filmy. Třeba Nic proti ničemu Petra Marka nebo snímek Václava Kadrnky Osmdesát dopisů. Rodina je 
podle mne mainstreamovějším filmem, který by měl posbírat České lvy a mít v kinech statisíce diváků. Robert Sedláček je ale brán za odvážného solitéra, který jde proti většinovému vkusu a těší se velké přízni kritiků. Tohle je další důkaz, jak úzkoprsá a opatrná je česká kinematografie i lidé, co ji z různých pozic ovlivňují. Je to ale důsledek, kterému se nebráníme, spíše naopak.
FF.cz: Může získané ocenění filmu nějak dodatečně pomoci v tržbách?
Prakticky vůbec. Konkrétně u snímku Rodina je základ státu jsme spolu s distributorem plánovali krátké znovuuvedení v kinech v souvislosti s případným oceněním. Celkově ale dodatečně přišlo asi jen 800 diváků, což je vyloženě zanedbatelné číslo.
FF.cz: Obloukem se ještě vrátím k vaším několika profesím u filmu. Která vás vlastně baví nebo naplňuje nejvíc?
Vrchol je samozřejmě režie. Na druhou stranu, hlavně u celovečerních projektů je právě režísér centrální postavou, ke které se všechny důležité věci kolem filmu sbíhají. Kdybych to tedy byla moje hlavní profese, asi bych ji těžce psychicky snášel. Režírování se proto věnuji spíš okrajově a raději se na place učím od zkušenějších tvůrců. Mojí hlavní náplní je produkce, která mě ale baví i díky tomu, že ji můžu občas kombinovat právě s režií, případně scenáristikou. V jejím případě mě zase oslovuje suverénně největší tvůrčí svoboda. V budoucnu bych i proto chtěl zkusit víc psát.
Na tomto místě naše povídání končí. Doufáme, že pro vás tento pohled zevnitř byl alespoň v něčem přínosný a poodhalil vám, jak to vlastně v našem českém filmovém rybníčku chodí. Do budoucna bychom chtěli v tomto trendu pokračovat. Pokud se vám tedy rozhovor líbil, nebo vás něčím oslovil, nebojte se vyjádřit v komentářích. Rádi vám něco podobného v blízké době opět přineseme.
