Kultovní jihokorejský režisér a scenárista Ki-duk Kim patří k nejuznávanějším asijským filmařům současnosti. Jeho snímky jsou často velmi kontroverzní pro otevřené zobrazování násilí a sexu. Současně však v sobě vždy mají nenapodobitelný poetický nádech. Takový je i jeho nejnovější počin a v pořadí osmnáctý celovečerní film, Pieta, který už stihl získat Zlatého lva na festivalu v Benátkách a na českých plátnech startuj právě tento týden.
Příběh se odehrává uprostřed jihokorejského velkoměsta Soulu. Hlavním hrdinou, nebo spíše anti-hrdinou je mladý muž jménem Lee Kang-do, jenž se živí jako vymahač dluhů a mírně řečeno, je to darebák toho nejhrubšího zrna. Bez nejmenší známky lítosti láme končetiny zadluženým chudým dělníkům, aby pak mohl schrábnout jejich tučné úrazové pojištění. Nemá žádné přátele. Žije sám ve svém skromném příbytku. Jí jen maso ze zvířat, které si sám doma porcuje a zbytky jejich těl klidně nechává hnít na podlaze.
Jednoho dne ovšem v životě krutého lichváře dochází k zásadnímu zvratu. V Kang-doově bytě se zjevuje záhadná žena, jež o sobě tvrdí, že je jeho dávno ztracenou matkou. Mladík se ji zpočátku od sebe snaží všemi možnými způsoby odehnat. Avšak touha po nikdy nedosažené mateřské lásce nakonec zvítězí nad nedůvěrou a mezi ženou a 
vymahačem dochází k silnému citovému sblížení. Kang-do si poprvé začíná uvědomovat své hříchy. V tu chvíli ještě nemá tušení, že ke svému morálnímu vykoupení bude muset zaplatit cenu nejvyšší.
Pieta předně nijak nevybočuje z Kimovy dosavadní tvorby a dosavadní fanoušky korejského umělce rozhodně nezklame. Opět se nám dostane množství scén brutálního násilí a erotických motivů, leč rozhodně nejde o žádnou bezduchou řezničinu. Příběh o sebeuvědomnění a následném pokání bezcitného hrdiny je jako vystřižený z antického dramatu. Zároveň si nelze nevšimnout určité skryté kritiky kapitalismu, ačkoli filmové zobrazení průmyslové metropole (možná záměrně) nevypadá příliš realisticky, ale spíše jak z nějaké alternativní budoucnosti.
Režisér znovu předvádí svoji excelentní práci s herci. Představitelé ústředních postav Jeong-jin Lee (Kang-do) a Min-soo Jo (matka) jsou typově skvěle vybraní a svých úloh se zhostili na jedničku. Nutno pochválit také kameru, jež pomáhá dokreslit parádně depresivní atmosféru šedivého velkoměsta.
Scénář o napraveném lotrovi navíc není tak předvídatelný, jak by se hlavně zezačátku mohlo zdát a v průběhu se dočkáme nejednoho překvapivého zvratu. Jedinou vadou na kráse tak může být trochu naivní poselství díla (veškeré zlo pramení jen z nedostatku lásky), avšak emocionálně silný konec vám všechny pochybnosti dokonale vynahradí.
Verdikt
Promineme-li scénáři určitou dávku naivity, jedná se o vskutku vynikající dílo s mrazivou atmosférou a přesvědčivými hereckými výkony. Další příspěvek do mistrovy jedinečné filmografie.
