Když dva dělají totéž, není to totéž. A ve světě filmu platí známé rčení dvojnásob. Příběhů o partě mladých kamarádů, kteří vyrazí na výlet zažít své první sexuální dobrodružství, bylo v posledních letech natočeno nespočet. A bohužel ve většině případů tou nejméně vkusnou formou. U nás nepříliš známý belgický režisér Geoffrey Enthoven se však rozhodl otřepané téma pojmout zcela netradičním způsobem a zdánlivě jednoduchý námět posunul do úplně jiné dimenze. Po vynikajících Nedotknutelných, Belgičané vracejí Francouzům úder a přicházejí s další skvělou tragikomedií, která baví i dojímá zároveň.
Snímek Hasta la vista! je inspirován skutečným životním příběhem Asty Philpota a jeho dvou přátel. Dané téma bylo poprvé zpracováno již v roce 2007 jako dokument BBC pod názvem Jen na jednu noc (For One Night Only). O čtyři roky později se látky chopil režisér Enthoven a ve spolupráci se scenáristou Pierrem De Clercqem se jí rozhodl převést do podoby hraného celovečerního filmu.
Hlavními hrdiny příběhu jsou tři mladíci – Philip, Lars a Jozeph, které spojuje láska k vínu a krásným ženám. Dosud se jim však nepodařilo s žádnou prožít intimní styk. Pod záminkou ochutnávání vína se tedy vydávají do slunného Španělska, kde plánují navštívit vyhlášený místní nevěstinec. Má to však jeden velký háček. Všichni tři hrdinové jsou tělesně postižení. Jeden je slepý, druhý upoután na kolečkové křeslo a třetí má nevyléčitelný zhoubný nádor na mozku. Přes nesouhlas rodičů se kamarádům podaří vyrazit na cestu a v doprovodu svérázné ošetřovatelky Claude putují za naplněním svých chlapeckých snů.
Ačkoli scénář používá všechny zaběhnuté postupy, na něž jsme u podobných snímků zvyklí, rozhodně nečekejte žádnou sentimentální pohádku. Většina stopáže se odehrává v uzavřeném prostoru jedoucího automobilu, kde vzhledem k nelehkému údělu ústředních hrdinů dochází často ke konfliktům a následnému usmiřování. Děj je v tomto smyslu možná trochu předvídatelný a poselství, že cesta je důležitější než cíl může pro někoho vyznít jako kýč. Nicméně tvůrcům se podařilo putování obdařit řadou opravdu vtipných scén. A i když se místy jedná o pěkně černý humor, nepůsobí to vůbec nekorektně. Dokonce i pasáž se získáním první sexuální zkušenosti je natočena velice vkusně. Současně Enthoven diváka naprosto uchvátí emotivními osudy hlavních postav, aniž by se snížil k samoúčelnému citovému vydírání. Náznak citové manipulace se objevuje pouze v samotném závěru. Na druhé straně si kladu otázku, zda by příběh vůbec šlo zakončit nějak jinak.
Samostatnou kapitolou jsou herecké výkony. Těm dominuje zejména Robrecht Vanden Thoren v úloze frackovitého sobeckého Philipa, jenž chrlí jednu hlášku za druhou a skoro se ani nechce věřit, že není doopravdy ochrnutý. Zdatně mu sekundují i Gilles De Schrijver jako nejtragičtější postava umírajícího vozíčkáře Larse a Tom Audenaert coby roztomilý nevidomý ňouma Jozeph.
Verdikt
V konečném sečtení se jedná o výjimečnou podívanou, která musí dostat i toho největšího cynika a zcela právem zabodovala u diváků na letošním Filmovém festivalu v Karlových Varech. Hasta La Vista! Je zkrátka vynikající tragikomedie, která i přes místy předvídatelný děj vůbec nepůsobí kýčovitě nebo samoúčelně. Získá si diváka emotivním příběhem a množstvím humorných scén současně. Pro mě jeden z nejlepších filmových zážitků roku.
