Některé filmy po vás vyžadují, abyste jim dali čas. Čas k tomu, abyste se zbavili počátečního pocitu nepochopení a rozladění. Čas k tomu, abyste je s nutným odstupem docenili. Já osobně do této kategorie řadím Holy Motors. Film, který měl podle mnohých letos v Cannes získat Zlatou palmu. Tak jej alespoň uvádí program letošního filmového festivalu v Karlových Varech.
Ocitáme se v limuzíně brázdící Paříž ve společnosti nečitelného muže, který pospíchá na schůzku. Rychle jsme však vyvedeni z omylu, protože onen muž žádné obchodní jednání nad stohy papírů nechystá. Namísto toho se za jízdy převlékne a namaskuje, aby jej řidička limuzíny vysadila na nábřeží, kde bude následující hodinu žebrat coby odpudivá stařena
. A tím jeho nabitý den teprve začíná. Tento muž, mluvme o něm jako o Panu Oskarovi, totiž mění role. Chvíli je bláznem co na hřbitově unáší modelky z focení, pak zase starostlivým otcem, jenž vyzvedává dceru z večírku. V zápětí vrahem nebo umírajícím v poslední hodině svého života. Výčet rolí je vskutku působivý. Jestli se za tím vším skrývá někdo opravdový, není tak snadné říct. Některá představení a s nimi i role, které Oskar zastává, jsou úsměvná, jiná tragická. Záleží jen na divákovi, z jakého úhlu bude ochotný na ně nahlížet.
Holy Motors rozhodně nejsou obvyklým filmem. Už pouhý námět, který ty více přemýšlivé donutí rozžhavit mozkové závity naplno je, sám o sobě dost bizardní, ale z druhé strany prostý. Jednotlivé úseky, role, mají střídavou kvalitu. Některé jsou zábavné, některé napínavé, ale jiné zase balancují na hranici nudy, nebo, přinejmenším, těžko pochopitelné bizardnosti. Minimálně se připravte se na to, že na plátně uvidíte erekci i motion-capture sex. V souvislosti s Holy Motors by bylo snadné hovořit o „umění“, ale na druhou stranu, veškerá ta nucená snaha o zamyšlení se nad měnícími se rolemi v životě každého z nás se může zdát poněkud povrchní.
To, co funguje bezchybně je herecký výkon Denise Lavanta. I když hraje někoho, kdo se každou chvíli mění v někoho jiného, dokázal vytvořit tu nejpodstatnější roli: člověka, který si to vybral jako zaměstnání, které ho dříve naplňovalo. A dnes už jeho nadšení pomalu dohořívá. Režisér Leos Carax střídá bizardní obrazy i nálady, ale jakousi záhadou drží film pohromadě. Nejspíše právě díky Lavantovi, kterému zkrátka nemůže nikdo konkurovat. Natož Eva Mendes coby unesená modelka bez mimických svalů, nebo roztomilá Kylie Minogue svém tragickém muzikálovém výstupu.
Holy Motors jsou film nad kterým se můžete do nekonečna zamýšlet, ale i ho nenávidět. Nesedne každému a i já jsem po první projekci na festivalu v Karlových Varech měla co dělat, abych si vše srovnala. Po tom týdnu vím, že mě Holy Motors v jistých úsecích velmi bavily, stejně jako v jiných vyloženě iritovaly. Jsem si docela jistá, že ty úseky budou u každého jiné. Tenhle film by si jistě zasloužil pořádný rozbor od někoho, kdo se vyzná ve francouzské kinematografii, ale většina diváků, která se na něj vypraví, bude z kina vycházet s podobými pocity. Holy Motors jsou zkrátka francouzská bizarnost par exelance. A hlavně proto si zaslouží pozornost. Do běžné distribuce snímek vstoupí v říjnu.
