Mít nápad realizovat projekt, jehož ústředním motivem budou nacisté žíjcí na Měsíci a čekající nějakých sedmdesát let na opětovnou invazi Země, to už musí mít člověk odvahu, aby něco podobného přetavil v celovečerní film a pokusil se ho prodat konzervativnímu publiku. Žádná sranda to není ani případě, pokud nemá dotyčný tvůrce mezi filmaři zvučné jméno a platí spíše za ortodoxního sci-fi fanouška, tudíž si musí se sháněmím financí na svůj vysněný projekt pomoct sám. Právě toto je případ Iron Sky, snímku, který si na přelomu tisíciletí ve své hlavě vysnil Fin Timo Vuorensola. Se sháněním peněz však měl problémy, právě proto se produkce táhla dlouhých šest let. Vuorensola však svůj šílený projekt dotáhl do konce a nyní s ním objíždí festivaly a také jej pomalu pouští do distribuce po celém světě. Jak Iron Sky nakonec dopadlo?
Děj filmu se odehrává v roce 2018, kdy se americká prezidentka usilující o znovuzvolení rozhodne vyslat po několika desetiletích lidskou posádku na Měsíc (hlavním trumfem její předvolební kampaně má být přitom skutečnost, že jeden z kosmonautů je tmavé barvy pleti). Mise však skončí nezdarem takřka okamžitě po přistání, astronauti totiž na povrchu Měsíce objeví nacistickou základnu, která jim znemožní návrat zpět na modrou planetu. Jeden z členů posádky je pak zajat a přežije jen díky tomu, že Hitlerovi prozradí že se zná s prezidentem USA. Nacistický vůdce tak vycítí šanci na opětovnou invazi na Zemi.
Složitá produkce
Z předchozího odstavce a také dříve zveřejněných trailerů je více než jasné, že dějová linka svou šíleností s přehledem trumfuje velkou část konkurence. Zabývat se tedy nějakým kritizováním „příběhu“ v tomto textu nemá smysl, poněvadž kdo se bude snažit brát Iron Sky alespoň trochu vážně, odejde z kinosálu po pár minutách. Problém nastává ovšem i v případě, kdy vypnete mozek a budete si tuto bezmozkovou jízdu snažit užít.
Iron Sky totiž bohužel doplácí hned na několik důležitých aspektů, které z této sci-fi dělají na mnoha místech extrémně nudnou a nevyváženou záležitost zavánějící amatérismem.
Na kvalitě filmu je velmi znát, že jeho produkce byla dosti složitá, velké množství scén totiž na sebe navazuje velmi krkolomně a film je tak do značné mírý nekonzistentní. Patrné je to především na začátku, kdy je ona „poslepovanost“ asi nejvýraznější. Z filmu je přitom v těchto momentech cítit, že na papíře působil mnohem přirozenějším dojmem, kvůli (na danou látku) nedostatečnému rozpočtu se však tvůrci rozhodli natočit pouze klíčové scény, což ve výsledku snímku dost ubližuje a rozhodně to Vuerensolu a spol. neomlouvá.
Neexistující gradace
To, co v ukázkách působilo jako velmi slibná záležitost, se na poli celovečerní stopáže nakonec rozplizne do pochybného patvaru, který spíš než film připomíná sled několika scének parodujících určitý kulturní nebo politický fenomén. Když tedy budete vykládat kamarádům, co film všechno obsahuje, dost možná budou Iron Sky považovat za must-see záležitost, realita je nicméně o dost krutější. Scénám nejenže chybí pořádná návaznost, ale především gradace, což se bohužel dá prohlásit o celém filmu. Ten se sice všemožně snaží dostat z bodu A (přes několik záchytných míst) do bodu B a Vuorensola na konci převede i pokus o výpravné vyvrcholení, jednotlivé scény 
jsou však komponovány prakticky identickým stylem, ať už si na plátně někdo utahuje z George Washingtona, umírá klíčová postava, nebo je v ohrožení existence naší planety. Vuerensola jede zkrátka neustále na stejném levelu, ať se děje co se děje.
Iron Sky si tak podává ruku s přídomkem monotónní, těch devadesát již tak zkratkovitých minut je bohužel místy k uzoufání nudných. Tvůrci jako by se snažili utahovat si ze všeho jen tak mimochodem, Vuerensola rezignuje na snahu prodat divákovi ty nejlepší gagy (přitom traileru se to dařilo velmi dobře) a slibnou látku svými (ne)schopnostmi bohužel posílá do kopru. Je sice pěkné, že řemeslná stránka díky filtrům a (na rozpočet) solidním trikům dokáže diváka vytáhnout z úplné letargie, ovšem nic to nemění na tom, že Iron Sky se i tak topí v podprůměru. Herci si odříkají své repliky, Christopher Kirby sem tam napodobí svou dikcí Samuela L. Jacksona, Vuerensolův počin však žádnou první ligu satirických sci-fi rozhodně nekope.
Verdikt
Bohužel, Iron Sky svůj velký bavící potenciál nenaplnilo. Můžeme se jen dohadovat, zda za to může složitý proces produkce, schopnosti režiséra nebo touha utahovat si ze spousty zdánlivě nesouvisejících věcí (nebo rovnou všechno dohromady), faktem každopádně zůstává, že Iron Sky spíš než film připomíná sled na sebe ne příliš navazujících scén. Pokud bychom ho měli už filmem nazývat, nechyběly by charakteristiky jako nekonzistentní, negradující či násilně poslepovaný. Spíš než o zábavě se dá v tomto případě hovořit o nudné záležitosti, která není schopná své (místy opravdu trefné) gagy prodat. Velká škoda.
