Festival v Karlových Varech začal, pokusíme se toho využít a přinést vám v následujících dnech několik zajímavých recenzí
Akční žánr v poslední době trochu trpí hollywoodským syndromem zjemnění. Tedy alespoň mainstreamová produkce, jež sice nejde pro ostřejší slovo a kdejakou technologickou vymoženost daleko, ale hmatatelně živelnou akci, ze které by diváka doslova bolelo celé tělo, přináší filmovým fanouškům jen velmi zřídka. Ikonou akčních filmů, kde hraje prim bojové umění, donedávna byl - a stále nejspíše je - thajský ďábel Tony Jaa, jehož pecky Ong-Bak a Tom Yum Goong skutečně zmíněné pocity navozovaly. Teď ovšem přichází na scénu konkurence nejtěžšího kalibru. Indonéský snímek The Raid: Redemption (česky Zátah) je nehorázný nátřesk, po jehož zhlédnutí bude vaše tělo rozlámané do poslední kostičky.
Zrodila se hvězda
Velšský scenárista a režisér Gareth Huw Evans už v Indonésii nějakou dobu působí, tudíž si byl při tvorbě The Raid dobře vědom, jaké jsou jeho reálné možnosti. V roce 2009 natočil v Asii úspěšný snímek Cesta bojovníka (Merantau Warrior), který byl předzvěstí něčeho většího, ačkoliv ještě trpěl značnou mírou provincialismu a přepálenou stopáží. Jeho hlavní zásluhou nicméně bylo, že představil světu sympatického Iko Uwaise, jenž precizně ovládá bojové umění Pencak Silat (Silat), které je rozšířené především v Indonésii, Malajsii a dalších částech jihovýchodní Asie. Tento devětadvacetiletý mladík se umění Silatu věnuje už od svých 10 let, což je v kombinaci s jeho nepopiratelným charismatem dobrý vklad pro hereckou kariéru.
Prim hraje jednoznačně akce
Z hlediska příběhu se The Raid omezuje na recyklaci prostých motivů, které byly - a nepochybně ještě budou - viděny v mnoha podobách a kombinacích jinde. Speciální jednotka elitních policistů má zatnout tipec místnímu gangsterovi číslo jedna. Problém je ten, že v cestě stojí několikapatrový obytný dům, kde se to jen hemží nebezpečnými kumpány, kteří jsou naprosto loajální svému šéfovi. Úkol je jasný. Patro po patře nedobytnou pevnost vyčistit a nakonec si dojít i pro samotného bosse, jemuž kryje záda mimo jiné i šílený zabiják Mad Dog. Vypadá to spíš jako synopse nějaké akční videohry a toto srovnání je docela relevantní, na což ještě přijde řeč. Součástí jednotky je i mladíček Rama (Iko Uwais), jehož bratr Andi (Donny Alamsyah) bojuje na opačné straně barikády. Je to právě motiv bratrské sounáležitosti, který vnáší do dění svěží vítr a především je důvodem, proč lze v tomto případě mluvit o filmu s dějem. Ačkoliv je tato rovina druhotná, tak bez ní by The Raid ztratil svoje kouzlo filmovosti.
Opravdový rachot nastane ve chvíli, kdy se nutně něco pokazí a ze všech stran začnou vylézat nohsledi pána domu. V tu chvíli se zdvihne vlna akce, násilí a exkluzivních bojových scén, která se nezastaví – s malými dějovými vsuvkami – až do úplného konce. Choreografie jednotlivých soubojů je výjimečná v každém ohledu, jelikož zúčastnění si hrábnou vskutku na dno fyzických sil a možností. Docela by mě zajímalo, kolik zlomených končetin museli místní lékaři v průběhu natáčení ošetřovat, protože na první pohled to působí jako nemilosrdná jatka. Iku Uwais se téměř nezastaví, přičemž jeho elegantní pohyby v kombinaci s rychlými změnami výšky postoje jsou typickým příkladem Silatu.
Film nebo videohra?
Logika bojových sekvencí i celého filmu je velmi podobná kdejaké akční videohře. Hlavní hrdinové čistí patro po patře (level za levelem) a současně roste náročnost jednotlivých protivníků, ať už se jedná o kvantitu či kvalitu. Podobně je tomu v případě umu jednotlivých záporáků. Pěšáci padají skoro jako mouchy, jejich šéfové dokážou Ramovi zatopit více a nakonec přichází nařachaný sadista Mad Dog. Závěrečný souboj bude jednou legendární, protože nabízí zřejmě to nejlepší, co lze ve filmu zaměřeném na bojová umění momentálně vidět.
Nevyhnutelně si budete klást otázku, jak je možné, že se ten či onen po třech úderech loktem do spánku a několikavteřinovém mlácení hlavou o zeď zvedne znovu na nohy. To je pochopitelně zcela namístě, protože po některých úderech by se dotyčný v praxi zvedal jen těžko. Jenže pokud bychom se řídili reálnými možnostmi lidského těla, souboje by nikdy nemohly vypadat tak působivě, jako tomu je v případě The Raid. Musíme tedy obětovat část praktické zkušenosti, abychom si mohli užít trošku té brutální a krvavé zábavy.
Nejvýstižnější charakteristikou celého snímku je všudypřítomná brutalita a frenetičnost, která prostupuje všemi bojovými sekvencemi. Režisér Gareth Evans dokázal své herecké ovečky vyšťavit na sto procent, protože při každé bojové scéně se uvolňuje obrovské množství energie, která je v některých momentech až hmatatelná. Zběsilé tempo je čas od času záměrně zmírněno klidnější vsuvkou, načež následuje o to efektnější výbuch násilí. Vyjma výborně zvládnuté režie a excelentní bojové choreografie je třeba zmínit dobře odvedenou práci kameramana Matta Flanneryho, jehož přístup dodává soubojům tu pravou dynamiku a nechává vyniknout schopnostem hlavních protagonistů.
Verdikt
Indonéský akční hit The Raid: Redemption je bezpochyby žánrovým skvostem, jaký jsme tu dlouho neměli. Jedná se o zručně natočené, intenzivní a nekompromisní akční dobrodružství s celou řadou efektních soubojů, z něhož čiší zápal pro věc a obrovská porce kreativity. Explozivita je všudypřítomná a dění na plátně nenechá diváka ani chvilku vydechnout. Příběh je sice tak prostý, jak je to jen možné, ale vzhledem k množství a kvalitě soubojů si toho ani nevšimnete. Nyní nám nezbývá nic jiného než čekat, co předvede dvojice Evans – Uwais v připravovaném pokračování této překvapivé pecky.
