Skandinávská kinematografie se vždy vyznačovala severskou syrovostí a depresivitou. A současně schopností naservírovat i jednoduchý přímočarý příběh v zajímavém balení. Přesně takový je i jeden z nejnovějších švédských filmů s názvem Stockholm East (v originále Stockholm Ӧstra). Debutující režisér Simon Kaijser při jeho natáčení spojil své síly se scenáristkou Pernillou Oljelund. Oba tvůrci dosud pracovali pouze pro televizi. Ačkoli snímek vznikl již v roce 2011, do našich kinosálů zavítal teprve před pár týdny.
Děj filmu nás přivádí na periferii švédského hlavního města. Hlavními hrdiny jsou dva zcela obyčejní lidé – Johan a Anna. I když bydlí ve stejné čtvrti nedaleko od sebe, navzájem se neznají a vedou svůj vlastní spokojený život. Jejich osudy nečekaně propojí tragická událost, když Johan, ač ne vlastní vinou, autem srazí a zabije Anninu malou dcerku Tove. Ani jeden z nich se s hrozným neštěstím nedokáže psychicky vyrovnat a jen marně hledají oporu ve svých stávajících partnerech.
Jednoho dne dochází k setkání obou protagonistů na vlakovém nádraží Stockholm East. Mezi dvojicí vzniká prazvláštní vztah založený na oboustranné lži. Anna předstírá, že její dcera je stále naživu a v neznámém muži nachází vytouženého přítele, který je ochoten jejím výmyslům naslouchat. Johan, jenž před ženou zatají svoji pravou identitu, se pravidelnými schůzkami s Annou zase snaží odčinit vlastní vinu. Počáteční přátelství postupně přerůstá v hluboký milostný cit. Je však jen otázkou času, než strašlivá pravda vyjde najevo.
Jak už bylo naznačeno v úvodu, seveřané tentokrát nepřichází s nijak originální zápletkou, síla jejich filmu tkví ve výtečném zpracování, tak jak to umějí jen oni. Od začátku do konce ze snímku sálá mrazivá depresivní atmosféra, podpořená vhodně zvoleným hudebním doprovodem. Všude, kde je to jen trochu možné, se režisér snaží vyhýbat zbytečným dialogům a soustředí se na vyprávění pomocí obrazů. Kamera je zvládnutá na jedničku. Tam, kde by jiní tvůrci měli potíže nesklouznout k samoúčelnému citovému vydírání, si Kaijser vystačí s pár záběry na smutné výrazy ústředních postav.
Bezchybné jsou i herecké výkony. V roli Johana se představí jeden z nejznámějších švédských herců současnosti Mikael Persbrandt, jehož zanedlouho uvidíme v pokračování Hobita. Annu skvěle ztvárnila dánská herečka Iben Hjejle, kterou budete nejspíše znát z komedie Larse von Triera Kdo je tady ředitel?. Oba se svých úloh zhostili s maximální přesvědčivostí a milostné napětí by se mezi nimi dalo krájet.
Pokud bych měl Stockholmu něco vytknout, tak je to celkem předvídatelný scénář. Od prvního momentu setkání je nám jasné, že se hlavní hrdinové do sebe zamilují, a snadno lze odhadnout i jaký bude jejich další osud. Vyloženě mě pak zklamal přeslazený závěr, jaký bych od švédského filmu rozhodně nečekal, a z hlediska budování příběhu se mi tam vůbec nehodil. Na druhé straně, po všem tom vnitřním utrpení, jakým musejí postavy projít, bude možná některým divákům vyhovovat.
Verdikt
Asi to nebude podívaná pro každého, ale pro milovníky mrazivých severských dramat o mezilidských vztazích to bude přímo mistrovské dílo. Typická ukázka, že i jednoduchý námět se dá přetavit ve funkční a silný film.
