Vítáme všechny, kteří rádi jedí očima a v duchu si pochutnávají na netušených lahůdkách. Nemá cenu chodit kolem horké kaše, takže rovnou přiznám barvu. Pokud vyrazíte do kina na Oui, šéfe!, ujistěte se, že za sebou máte příjemnou odpolední svačinku nebo rovnou vydatnou večeři. Protože pokud tak neučiníte, nemuselo by to dopadnout dobře. Film vás totiž nejrůznějšími kulinářskými výmysly zásobuje celou dobu, a co si budeme povídat – nikdo z nás určitě nechce běžet s hlasitě kručícím žaludkem vstříc nejbližšímu fast foodu, už v polovině projekce.
Přišli byste totiž o příběh, který začíná v jedné příjemné restauraci. Tamní kuchař Jacky Bonnot má úžasný talent, ale malou trpělivost. Rád připravuje nejrůznější pochutiny, ale chce je pokaždé až příliš dokonale vyšperkovat a sladit. Jenže hosté, kteří si na číšníkovo doporučení objednají jehněčí s přílohou a víno, nejsou příliš zvědaví na kuchaře, který naběhne ke stolu a s tvrzením, že „k tomuhle masu se červené opravdu nehodí“ jim objednávku proti jejich vůli změní na steak a hranolky. Jacky dostane kvůli jednomu takovému incidentu výpověď, a protože to zdaleka není poprvé, dojde jeho těhotné přítelkyni trpělivost. Její milý si tak musí najít pořádnou stabilní práci nebo je mezi nimi konec. Hlavní hrdina se sice snaží, ale ve chvíli, kdy mu šťastnou náhodou nabídne stáž jeho kuchařský idol, Alexandre Lagarde, je už jasné, jak se Jacky rozhodne.
Jak je očividné už z premisy, scénář nehraje na složité zvraty a komplikace. V prvním i druhém plánu jde o legraci, dobrou náladu a jídlo a díky staromilskému přístupu se to tvůrcům až překvapivě daří. Jacky v podání prakticky neznámého Michaëla Youna je sympaticky snaživým poctivcem, který se s noblesním Lagardem skvěle doplňuje. Druhá hlavní role kuchařské celebrity byla snad psána na tělo Jeanu Renovi. Ten se sice poslední dobou občas objeví v méně kvalitním filmu, ale jako Alexandre dokazuje, že v komediích určitě neřekl poslední slovo. Jakmile je tahle hlavní dvojka na plátně spolu, stačí se jen pohodlně usadit a kochat se gagy, dobrotami a pěknými ženami (Jackyho přítelkyně a Lagardeho dcera mají prostoru tak akorát).
Na škodu může být fakt, že tahle kratší hříčka jede podle jasně dané šablony, kde můžeme dějové zákruty předvídat na míle dopředu. Ale když na mě její atmosféra dýchla dojmem, že sleduji třicet let starou a televizními reprízami osvědčenou komedii, kde by hlavní herce s klidem mohli vystřídat Pierre Richard nebo Gérard Depardieu v nejlepších letech, rozlil se mi na tváři úsměv a neslezl až do závěrečných titulků. Tenhle chod si dám rád znovu.
Verdikt
Oui, šéfe! je neskutečně pozitivní komedie plná vtipu, vřelé atmosféry a všech jídel, na které si vzpomenete. Co trochu ztrácí na jednoduchém ději, získává na takřka dokonalém feel-good pocitu a perfektní chemii mezi Michaëlem Younem a Jeanem Renem. Pro milovníky francouzských komedií předčasný dárek k Vánocům.
