Předně musím říci, že filmy Tomáše Vorla natočené v posledních dvanácti letech nepovažuji za vyloženě špatné (mimo Ulovit miliardáře /2009/, který je značně problematický) a na Gympl (2007) dokonce nedám dopustit. To jen pro pořádek, kdyby mě chtěl někdo napadnout, že píšu recenzi k filmu, kde bych byl a priori zaujatý proti autorovi.
Cesta do lesa (2012) se prezentuje jako volné pokračování Cesty z města (2000), ale tak úplně pravda to zase není. Ano, je tu pár postav z minulého dílu, jenže ty jsou všechny odsunuty na vedlejší kolej (včetně Tomáše Hanáka, jenž minule ztvárnil hlavní roli) a hlavní slovo má dvojice z mladé generace Anna Linhartová a Tomáš Vorel mladší. O příběh jako takový tu zas až tak moc nejde, ale v zásadě se tu děje hlavně to, že hlavní postava Anyny (zmíněná Anna Linhartová) má ráda les a zvířátka a nedopustí, aby se někomu z nich ublížilo. Jinak jde spíše o sled jednotlivých scén, ale kupodivu se tvůrcům nerozpadl pod rukama.
Kdybych měl na Cestě do lesa něco pochválit, tak by to byla hlavně řemeslná stránka a především nádherná kamera, která by si bez debat zasloužila nominaci na Českého lva. Bohužel tím klady končí a nastupuje nefalšované peklo.
Nijak nevadí, že tu vystupují samé karikatury, na to jsem od Vorla zvyklý, jenže tohle – slovy Jiřího Schmitzera – „jsem teda nežral“. Postava Anny Linhartové, které tu vypadá jak Merida z pixarovské Rebelky, je naprosto nesnesitelná a její chování připomínající ekologické teroristy, mě doslova ubíjelo. Lépe na tom je její partner Tomáš Vorel mladší a je docela škoda, že se té role nezhostil Jiří Mádl, který jako jeden z mála mladých herců umí úžasně proplout v každém slabším filmu.
Velkým zklamáním byla hudba. Ano, je pěkná na samostatný poslech, ale s dějem na plátně neměla nic společného a prakticky byla úplně mimo. Což zamrzí zvláště po zkušenosti s Gymplem, kde se Vorel rozhodl zaexperimentovat v podobě účasti DJ Wiche, který tehdy stvořil nápaditou koláž, jež skvěle dobarvila atmosféru tohoto grafitti snímku. U Cesty do lesa nic takového bohužel nečekejte.
Při sledování jsem měl pocit, že se na place jedlo hodně psychotropních houbiček a to mělo vliv na celou atmosféru snímku, protože takhle zhuleně jsem si po skončení filmu ještě nikdy nepřipadal. A to si můžu gratulovat, že jsem vydržel až do konce, protože když jsem viděl zdrogovanou Evu Holubovou, kterak tančí pod vlivem výše zmíněných houbiček, měl jsem nutkání opustit sál. Prostě peklo.
Verdikt
Tomáš Vorel jakoby pozřel několik houbiček a výsledkem je Cesta do lesa. Vadilo vám ekologické poselství v Avatarovi? Až uvidíte Vorlův počin, tak se Jamesi Cameronovi ještě rádi omluvíte.
