Tři oříšky pro Popelku
Pohádka, která se stala synonymem Vánoc, a to nejen u nás, ale každoročně ji sledují u štědrovečerní večeře také diváci v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Španělsku, Švédsku či Norsku (!). Vorlíček vzal klasický literární příběh a dal mu úplně nový, moderní rozměr. Jeho Popelka není naivní dívkou, jež pasivně čeká na svého zachránce, ale kurážnou emancipovanou ženou, která střílí z kuše, leze po stromech, jezdí na koni a svému štěstí jde naproti. Navíc díky tomu, že se netradičně filmovalo v zimě, je tato pohádka vizuálně výrazně odlišná od všech ostatních zpracování, a právě to ji dělá tak jedinečnou. K nesmrtelnosti jí pochopitelně pomohlo též skvělé herecké obsazení. Kdo by se tenkrát nezamiloval do mladé Libušky Šafránkové, nesmál se tak trochu pubertálnímu princi v podání Pavla Trávníčka nebo neohrnoval nos nad Popelčinou zlou macechou a hloupou nevlastní sestrou? Po roce 2000 se několikrát mluvilo o vzniku případného pokračování či remaku s německými, případně norskými herci. Z projektu však pokaždé sešlo.
