V poměrně krátkém časovém horizontu vzniká v Česku další snímek z naší nedávné historie. V Tomanovi se scenárista a režisér Ondřej Trojan zaměřil na málo známou osobnost Zdeňka Tomana, který po roce 1945 z pozice vedoucího rozvědky pomáhal komunistům k moci. V ústřední figuře tkví hlavní pozitivum i problém celého filmu. Toman byl pozoruhodná osobnost. Narodil se jako maďarský Žid na Podkarpatské Rusi, snažil se překročit svůj opovrhovaný původ a jak to jen šlo, stoupal po mocenském žebříčku. Za jakoukoliv cenu. Snímek vykresluje, jak na jedné straně pomáhá s masivní migrací Židů z východní Evropy na západ (ani po válce by tu neměli na růžích ustláno), ale nic nenasvědčuje tomu, že by to dělal z jakýchkoliv jiných než zištných pohnutek. Zároveň pomáhá budovat mocenský aparát, který mu umožňuje společně se stranou urvat moc. Následně ale také sám pocítí sílu bestie, kterou pomáhal stvořit.
Takovému protagonistovi jde jen těžko fandit a prakticky se v příběhu nevyvíjí, spíš znovu a znovu odkrývá, jak rozsáhlé jsou jeho chuť po moci, bezohlednost a ego, popřípadě to, jak moc si dokáže připustit k tělu potenciálně stresové situace. To jsou ale tak jediné „změny“, které můžeme u Tomana vnímat. Ani události, kterých je Toman účasten vyloženě negradují (spíš se tak celou dobu nesou v podobném duchu a jen v závěru krátce vyeskalují). Z hlediska vyprávění (příběhu) tedy snímek zrovna silným zážitkem není.
Jako portrét osobnosti už je Toman zajímavější (i když bych se místy rád podíval do větší hloubky) a jako dobová freska vyloženě fascinující. Zvlášť pokud poválečnou historii nemáte úplně v malíku, tak je mrazivé sledovat, jak partička úlisných prospěchářů plánuje mocenský převrat. Jak využívají kamaráčoft, zastrašování, zesměšňování a nenápadné rozmísťování svých pěšáků k tomu, aby s relativně malým množstvím lidí dokázali převzít klíčové pozice v republice, a pak už si vesele kormidlovat po svém.
Film je také dobře napsaný a zahraný. Jiřímu Macháčkovi vážná poloha sedí a je fascinující, že v dobovém snímku lidi mluví daleko přirozeněji, než se občas stává v českých snímcích ze současnosti. Perfektně je zpracovaná také celá výprava, kterou nejde neporovnávat s nedávným Masarykem (už jen proto, že postava Jana Masaryka se ve filmu také objevuje a jsme jen o několik let později). Ten při přímém srovnání působil skoro až ochotnicky (já vím, je to hyperbola, ale stejně...), zatímco Toman vypadá skutečně velkoryse a iluzi doby navozuje perfektně.
V součtu Toman není bez chyby, ale za vidění rozhodně stojí, už jen pro to zdařilé zpracování. Další dojmy v přiloženém videu.
Filmové drama režiséra a producenta Ondřeje Trojana o vzestupu a pádu na pozadí doby, která dodnes ovlivňuje naše životy. Neuvěřitelný a pravdivý příběh rozporuplné osoby Zdeňka Tomana, šéfa naší zahraniční rozvědky, který významně ovlivnil vývoj v poválečném Československu, bezskrupulózního obchodníka s obrovskou mocí a zásadním úkolem. Sehnat peníze, které komunistům vyhrají volby. A Toman peníze sehnat uměl. Pro sebe, pro rodinu i pro stranu. Šmelina, vydírání, kasírování válečných zločinců i jejich obětí. Neštítil se ničeho. Cena, kterou za svou kariéru zaplatil on i jeho blízcí, byla pak vysoká. Film odkrývá období tzv. třetí republiky, temné roky 1945 – 48, a příběh člověka, o kterém se nikdy nemluvilo. Režisér Ondřej Trojan přináší na plátno nejen napínavý thriller, ale i co nejvěrnější dobovou rekonstrukci skutečných událostí opírající se o nezvratná archivní a očitá svědectví.
