Nestává se tak často, aby herec zničehonic končil s kariérou již ve svých 60 letech. Pokud jde navíc o trojnásobného držitele Oscara (všechny ocenění získal za hlavní role, což z něj činí rekordmana) a mnoha dalších ocenění a nominací, a jednoho z nejvýraznějších herců své generace, je to o to větší šok. Konkrétně se jedná o Daniela Day-Lewise, jenž bez dalšího vysvětlení přes své zástupce oznámil, že je vděčný za celou svou kariéru a věrné diváky, ale více se již hraní věnovat nebude. Toto rozhodnutí je prý nezvratné, a on ani jeho okolí ho více komentovat nebudou. Naposledy ho tak uvidíme na přelomu roku ve filmu Paula Thomase Andersona, který by se měl jmenovat Phantom Thread.
Daniel Day-Lewis se zapsal do historie filmu zlatým písmem pro své zapálení, když role prožíval tak intenzivně, že se do nich během natáčení naprosto ponořil a prakticky z nich nevycházel. Před natáčením adaptace románu Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí režiséra Philipa Kaufmana se tak neváhal jet do Prahy naučit česky. Jindy zase při natáčení snímku Moje levá noha o muži postiženém obrnou strávil celou dobu natáčení i mimo kameru na invalidním vozíku, přičemž celou dobu v podstatě nemluvil, a okolí ho muselo všude vozit, a dokonce jej krmit. Během natáčení Scorseseho Gangů New Yorku zase prakticky nedělal nic jiného, než že se učil řezničině a vrhání nožů.
Britský herec se narodil 29. dubna 1957 v Kensigtonu, od mládí vystupoval v divadle, a již ve 14 letech debutoval ve filmu – jednalo se o snímek Sunday Bloody Sunday, kde si zahrál krátký štěk nejmenovaného vandala. Tuto zkušenost popsal doslova jako „nebe“, když mohl dle svých slov za dvě libry demolovat drahá auta okolo kostela v místě jeho tehdejšího bydliště. V 70. letech se objevoval v několika divadlech, mimo jiné v londýnském National Youth Theatre. Deset let po jeho první filmové roli přišla jedna z vedlejších rolí ve snímku Gándhí, zhruba ve stejné době se navíc dostává do prestižní Royal Shakespeare Company. Ve filmu o sobě poprvé dává nahlas vědět v roce 1985, kdy si zahrál ve filmech Pokoj s vyhlídkou a Moje krásná prádelnička. Po Nesnesitelné lehkosti bytí z roku 1988 přichází rok 1989 a Day-Lewisův první Oscar za hlavní roli v již zmíněném filmu Moje levá noha. Traduje se, že si z důvodu neustálého sezení v kolečkovém křesle v nepřirozené pozici navíc zlomil dvě žebra, ačkoliv samotný herec to po letech odmítl.
V roce 1992 ztvárnil další ze svých nezapomenutelných rolí, konkrétně v adaptaci známé knížky Poslední Mohykán. Při natáčení tohoto snímku u sebe nosil po celou dobu pušku, žil v divočině, a mimo jiné se naučil lovit, stahovat z kůže zvířata a vyrábět kánoe. V politickém dramatu na motivy skutečných událostí s názvem Ve jménu otce si zase zahrál Ira neprávem obviněného z teroristického útoku na hospodu v Guilfordu. Kvůli natáčení zhubl o 15 kg, trávil většinu času v cele, a trval na tom, aby ho štáb poléval studenou vodou a mluvil s ním hrubě. Kvůli dramatu Martina Scorseseho, Věk nevinnosti, zase několik měsíců chodil po New Yorku výlučně v dobovém aristokratickém kostýmu ze 70. let 19. století. Po filmech Čarodějky ze Salemu a Boxer si dal na několik let pauzu, během které žil v italské Florencii, vrátil se až v roce 2002 ve zmíněném filmu Gangy New Yorku. Zahrál si také ve filmu Ostrov samoty režisérky Rebeccy Miller, se kterou má herec tři děti. V roce 2007 se opět sešel s režisérem Paulem Thomasem Andersonem, aby si zahrál v jeho thrilleru Až na krev. Za ten dostává svého druhého Oscara. Třetího získal za svůj zatím poslední film, životopisný snímek Lincoln režiséra Stevena Spielberga. Ještě jej čeká kampaň na podporu zmiňovaného filmu Phantom Thread, a poté se jeho kariéra zřejmě nadobro uzavře.
Do důchodu odchází výrazný herec, který si své role pečlivě vybíral a někdy pauza mezi jeho filmy trvala i několik let. Své kolegy a okolí při natáčení svým přístupem někdy nepochybně přiváděl k šílenství, i díky tomu však vytvořil celou řadu nezapomenutelných rolí. Můžeme jen doufat, že jeho poslední film bude rozloučení, jak se patří, a samotnému herci přejeme klidný odpočinek. A pokud by se snad chtěl k hraní vrátit, zlobit se určitě nebudeme.
