Recenze: Shang-Chi and the Legend of the Ten Rings

Za mě byl tedy Shang Chi docela nevyváženým zážitkem. Film jednoznačně táhne úvodní duo Simu Liu a Awkwafina. Fungují společně skvěle i ve slabších částech filmu, hrdinova partnerka je pro změnu skutečně postavou a ne jen křovím. Wenwu jako záporák také funguje a na filmovou předělávku jeho "prstenů" se skvěle dívá. První polovina měla parádní spád, postavy si mě navzdory úvodní skepsi rychle získaly a všechny akční scény prostě válely. Od nápadité bitky v autobuse až po skvělou potyčku na lešení film téměř neměl chybu a těšil jsem se, co přijde dál. Po přesunu na základnu Deseti prstenů ale snímek podle mě ztratil dech, neustále se jen vysvětlovalo, místy přišla i nuda a jinak krásně fyzickou a plynule natočenou akci zakončí nepřehledná a ošklivá CGI řežba. Bylo mi filmu líto, protože v první polovině mě prostě měl. Bohužel ale v průběhu tak nějak vyšuměl do ztracena. I druhá polovina má své momenty, konkrétně ve vesnici Ta Lo nebo při střetu mezi Shangem a Mandarinem, finální počítačové šílenství už ale pro mě bylo nestravitelné. ​ Rozhodně se nejedná o nejhorší Marvelovku, to ani zdaleka, ale pro mě zapadne spíše někam do marvelovského průměru. Na seriálové frontě mě letos studio oslnilo jak WandaVision, tak Lokim, a dosavadní filmy zatím spíše jen přicmrndávaly. Snad to změní Eternals, kteří vypadají velice dobře. Jak to z mě s Marvelem bývá, druhé zhlédnutí nejspíš dopadne lépe, prozatím to ale u Shang-Chiho vidím na 6,5/10.