Letošní rok je Marvelem opravdu nabitý. Když zrovna neřádí v kinech, skrze minisérie se objevuje v našich ložnicích a obývácích. Kromě nového školního roku nyní začal i poměrně nabitý konec roku 2021, ve kterém uvidíme v kinech hned tři nové marvelovky. A první z nich právě dorazila, když si svoji premiéru nejen u nás odbude film Shang-Chi and the Legend of the Ten Rings. Druhá letošní sólovka, která nám představí naprosto nový svět založený převážně na čínské mytologii, a nové postavy v čele s mistrem bojových umění Shang-Chim.
Po dvou letech nám tak Marvel opět servíruje novou hranou postavu ve svém sólovém filmu, která má patřit mezi budoucí stavební kameny Marvel Cinematic Universe. Jak se studiu představení této postavy a celého jejího světa povedlo, si rozebereme v této recenzi.
Obecně vzato připomíná Shang-Chi velmi výrazně Black Panthera v tom smyslu, že je nám představeno množství nových postav, naprosto nové prostředí, tentokrát však africkou Wakandu nahradila asijská Čína a její velmi bohatá mytologie. Film na nás nevybafne veškeré informace hned na začátku, ovšem informace a události z minulých staletí jsou nám servírovány chytře v průběhu celého filmu, povětšinou pak vyprávěné samotným Shang-Chim (Simu Liu). Divák je tak do tohoto velmi rozmanitého světa, a především pak do historie našich hlavních postav, vtahován postupně, a každá nová informace posouvá nejen děj, ale hlavně i diváka v chápání jednotlivých událostí kupředu.
Postupem času tak rozumíte motivaci postav, a tomu jaké události a důvody je dostaly do pozic, ve kterých jsou nám poprvé představeny. Scénář v tomto pracuje velmi šikovně, plynule a neodtrhává pozornost od hlavního děje zbytečným a jednotvárným vysvětlováním. Struktura děje se tak stručně dá popsat tak, že naši hrdinové někam dorazí, a tam se spolu s diváky dozví další díl skládanky důležitý pro jejich postup dějem dál. Film se tak pohybuje od lokality k lokalitě, aniž by působil stereotypně či uměle poháněn scénářem. Samozřejmě, najdeme zde i určité scenáristické zkratky, ovšem to je snad jediný mínus na jinak velmi dobře vedené výstavbě děje.
Jak moc je čínská mytologie bohatá a rozmanitá asi netřeba rozebírat. Jedna z nejstarších kultur světa, která pro nás působí značně exoticky, a tím pádem i zajímavě. Tvůrci se tak v tomto ohledu už z principu nemuseli výrazněji snažit o upoutání diváka. Leckdo by mohl namítat, že film v tomto jen klouže po povrchu, ze všech různých tradic, zvyklostí a nespočtu různých kultur si bere jen to nejzákladnější. Výtka, kterou osobně dokážu pochopit, v mém případě však nedělala problém. Jakmile se na plátně objevila první mytologická potvůrka, roztál sem jak sněhulák. Zde je však třeba zdůraznit, že různá zvířátka či mytologická stvoření na mě nepůsobila účelově jako ždímačka na peníze za plyšáky, ovšem jako něco, co jsem si za tu hodinu a půl sezení v kině opravdu zasloužil (většina potvůrek se objeví až v poslední třetině filmu).
Nejde však jen o různá stvoření. Jde především o ducha asijské kultury, kterého v mých očích tvůrci absolutně nijak nepošpinili, a naopak z něj dokázali ukázat to nejlepší. Uznávám, místy sice dost povrchně, i tak to ale ve filmu funguje. Zdařilou poctu složil režisér Daniel Destin Creton klasickým bojovým filmům ve stylu wuju jako Tygr a drak či Klan létajících dýk, stejně jako kung-fu klasikám Bruce Leeho. Velkou roli v tomto hraje velmi zdařilá choreografie soubojů. Zároveň na diváka ve finále dýchne i pocta legendárnímu Hajau Miyazakimu, které mě osobně nechala vzpomenout na moje první zhlédnutí Cesty do fantazie. Silný moment, slzy v očích.
Letmo ještě zpět k akci. Souboje nejsou nijak nudné, kamera občas trochu zběsilá, obecně vzato si však akční scény zaslouží velkou pochvalu. Jak jednotlivá bojová umění a styly, tak i CGI akční finále. Efekty jsou, jak je zvykem, slušné, pár do očí bijících drobností se nicméně najde. Film také skrývá spoustu momentů, které diváka rozhodně překvapí, ve větší míře příjemně.
Dalším aspektem, jenž se filmařům velmi vydařil, jsou postavy. Poměrně neznámý Simu Liu působí v hlavní roli dostatečně sebevědomě, jen snad v konverzačních polohách nepůsobí tak jistě jako v těch akčních. Jeho protějšek Wenwu (Tony Leung) je pak rozhodně komplexní postava se vším všudy. Pravý vůdce organizace Ten Rings není jednotvárným záporákem. Stejně jako lační po moci, je nemilosrdný a pomstychtivý, je v něm i milující otec a manžel. Jeho postava tak je spíše aktivním antagonistou, nežli čistokrevným záporákem, a to oceňuji.
Moje obavy z Katy (Awkwafina) se nakonec nenaplnily, a Shang-Chiho nejlepší kamarádka není ve filmu otravným elementem, spíše takovým komediálním doplňkem (úroveň humoru ať každý posoudí sám). Za zmínku pak stojí ještě Michelle Yeoh hrající vlastně dvě různé, avšak velmi blízce spjaté postavy, obě velmi kouzelné a příjemné na sledování. Většina postav si ve filmu projde určitým vývojem, ať už menším či větším ideálně reflektující jejich charaktery. Postavy Razor Fista (Florian Munteanu) a Death Dealera pak slouží jen jako akční výplň a pomrknutí na komiksové fanoušky.
Ve výsledku je pro mě Shang-Chi jedna z nejlepších marvelovských sólovek, a nejlepší představení nového hrdiny od Doctora Strange z roku 2016. Film si z komiksů, ale především pak z celé asijské mytologie bere jen to nejzásadnější, a servíruje to divákovi nejlepším a nejzajímavějším možným způsobem. Ve filmu funguje spojení moderní doby se starověkými čínskými legendami, stejně tak jako je znát pocta bojovým žánrovkám, či legendárním asijským tvůrcům. Postavy fungují dobře, hlavní antagonista není pouze černobílou překážkou, stejně jako vedlejší postavy povětšinou nejsou zbytečnou výplní. Filmu bych vytknul pouze scenáristické kličky, kterých však nebylo mnoho, a drobné CGI nesrovnalosti. Za mě však velké a příjemné překvapení.
P. S. Pomrknutí na širší svět MCU je ve filmu opravdu dost, nebojte. A film obsahuje již klasicky dvě potitulkové scény.
